Maradona a Morales: nejlepší sólo a nejlepší komentář
ADAM NENADÁL - 22. červen 1986, to byl pro světový fotbal výjimečný den. Před pětadvaceti lety totiž Diego Armando Maradona ukázal nejkrásnější i nejošklivější tvář této hry. Čtvrtfinále MS 1986 proti Anglii, „boží ruka“ a geniální sólo přes půlku hřiště – kdo by neznal jednu z klíčových kapitol fotbalových dějin?
Před pětadvaceti lety ale také zazněl jeden z nejúžasnějších komentátorských výkonů všech dob. Přiznám se, že Maradonovo památné sólo má pro mě i po čtvrt století elektrizující náboj právě díky slovnímu doprovodu Victora Huga Moralese. Posuďte sami.
Není to krása? Dech beroucí fotbalová akce, okomentovaná s nakažlivým nadšením a s neuvěřitelným zápalem. Morales (který se díky těmto pár vteřinám stal v Jižní Americe legendou) chrlí slova jako kulomet: „Génius! Génius! Musím plakat! Pane Bože, jak krásný je fotbal! Pláču, odpusťte mi to prosím!“
To je vodopád superlativů, nepřerušovaný proud euforie, vyznání fotbalové lásky v přímém přenosu.
„Nejkrásnější fotbalová akce všech dob! Diegól! Diegól! Vesmírný cvalíku, z jaké jsi planety? Celá země je jako sevřená pěst!!! Díky Bohu! Díky Bohu za fotbal, za Maradonu, za tyhle slzy!“
Victor Hugo Morales (paradoxně rodilý Uruguayec) se v mých očích a v ten den zapsal do fotbalové historie stejně jako Maradona. Když se totiž podívám na to fantastické sólo, mám vždycky mrazení v zádech. Ne díky Maradonovi. Díky Moralesovi.
