Během své první sezony ve WNBA vytáhla Cheryl Fordová tým Detroitu z posledního místa až k titulu. V Brně teď doufají, že její schopnosti pomohou výrazně oslabené sestavě překonat následující těžký rok. Je tady však důležitý fakt. Fordová od února nehraje, kolena má po třech operacích.
Budou to čtyři roky, co jako hvězda ruského Jekatěrinburgu (který trénoval Milan Veverka) nastřílela Cheryl Fordová (29) Brnu v euroligovém zápase 37 bodů. On nové sezony se oba potkávají opět, tentokrát v Brně.
Když má ale tituly ověnčená Američanka svůj dojem z nového prostředí přirovnat, sáhne ještě dál do historie. Do svých začátků v Detroitu.
„Byly jsme tam mladé holky, které neměly co ztratit. Rok před tím byl Detroit nejhorší v lize. A hrozně jsme ty prsteny za titul chtěly. Moje první roky byly nejlepšími v mé kariéře, dostala jsem se na mnohem vyšší úroveň,“ říká Fordová hrdě.
Vzpomínáte si taky, jak jste tehdy sen dokázaly proměnit ve skutečnost?
„Byly jsme stejně naladěné, a to na vyhrávání. Tvrdě jsme makaly. Tady v Brně holky taky chtějí vyhrávat. Ještě jsme neměly zápas, tak až začneme hrát, uvidíme, co se stane.“
Brno nebylo v minulé sezoně nejhorší, bylo mistrem, ale jinak je taky hodně omlazené…
„Jo, ale já myslím, že to bude O. K., dokud potáhneme za jeden provaz. Všechno je možné.“
Proč jste se v Brně ocitla vy?
„Měla jsem tři operace kolen za poslední tři roky. Nikdo nevěděl, jak na tom budu. Měla jsem volné léto, naposledy jsem hrála v únoru. Pak mi doktor nařídil rehabilitaci a odpočinek, nedal mi jinou možnost. Takže… Brno mi dalo šanci, a tak jsem tady.“
Dalo vám jako jediné nabídku?
„Měla jsem několik dalších. Tohle bylo nejlepší místo pro mě.“
Co na to vaše kolena?
„Cítím se dobře, v pohodě. Jak jsem řekla, sedm měsíců jsem nehrála, kolena trochu bolí, ale to jsem očekávala.“
Co jste v létě stihla?
„Kromě rehabilitace a času s rodinou jsem taky hodně cestovala. Dělala jsem věci, na které jsem osm let neměla čas. Byla jsem třeba v Portoriku nebo v Miami.“
Podívat se na show kolem LeBrona Jamese?
„Ne, ne, byli jsme tam na dovolené.“
S vámi se pojí jedna velice zajímavá story…
(nenechá doříct) „…ne ne…“
S vaším otcem.
„Já o tom nechci mluvit. Bavme se o mně a o mém týmu.“
Máte pocit, že vás případné srovnávání udělá méně hodnotnou hráčkou?
„Prostě se o tom nemluví.“
Dobře. Pokud se vrátíme k Detroitu, stalo se vám tam taky kuriózní zranění, když jste se snažila uklidnit rvačku v zápase proti Los Angeles. Sama jste se při tom zranila a přišla o půlku sezony. Neříkala jste si někdy, že jste neměla být tak dobrá a nesnažit se potyčce zabránit?
„O jedné věci se moc neví, a sice o tom, že jsem se zranila několik okamžiků před tímto momentem. Tam jsem si zranění přivodila. Jenže jsem hrála pořád dál, protože to nebolelo. Nevěděla jsem o tom. Byla ve mně fůra adrenalinu, zápasy proti LA byly vždycky takové. Takže se to stalo. Koleno se pak dorazilo definitivně, když jsem spoluhráčku táhla pryč z chumlu, ale nebyla to příčina.“
Halu, kde se to stalo, asi nemáte od té doby moc ráda.
„Právě naopak, já to v Detroitu miluju! Chci se tam zase podívat, aspoň na návštěvu. Ten okamžik, o kterém se bavíme, jsem pak nikdy na videu neviděla. Všechno se děje z nějakého důvodu.“
Pravda je, že vám se toho dělo docela dost.
„Rokem 2007, kdy začala moje zranění, začala velice tvrdá část mého života. Hodně lidí už na mě zapomnělo nebo nade mnou udělalo křížek. Říkali, že jsem skončila. Ale jsem tady. Udělala jsem všechno pro rehabilitaci a uvidíme, jak se mi povede.“
