134. Velká pardubická se Slavia pojišťovnouDostihové závodiště Pardubice
Vítěz: Sexy Lord (ž. Jaroslav Myška) a Gofdrey (ž. Jan Faltejsek) Přenos se aktualizuje automaticky.
Další informace:
- Stadion
- Dostihové závodiště Pardubice
Něco se nepovedlo. Zkuste ještě jednou nebo zaktualizujte stránku.
To je kaňka na jinak krásném 134. ročníku s výsledným unikátním zápisem do dějin a listiny vítězů. 135. Velká pardubická se poběží v neděli 12. října 2025 a můžete se již nyní těšit na náš textový přenos. Přeji hezký zbytek neděle.
1. Sexy Lord (ž. Jaroslav Myška)
1. Godfrey (ž. Jan Faltejsek)
3. Dulcar De Sivola (ž. Thomas Beaurain)
4. Star (ž. Ondřej Velek)
5. Talent (ž. Jan Kratochvíl)
6. Santa Klara (ž. Josef Bartoš)
7. Del Rey (ž. Jakub Kocman)
8. Player (ž. Marcel Novák)
9. Argano (ž. Adam Čmiel)
10. Zataro (ž. James Best)
ostatní nedokončili
Výrok dostihové komise
TUHÝ BOJ současně – 4 1/2 – 9 – 17– 1 3/4 – 2 1/4 – 11 – 13 – 14
Čas vítěze
9:40,00 min
Již potřetí za sebou má den Velké pardubické pouze 7 dílů. Opět chybí dříve tradiční Stříbrná trofej, jediná klasická steeplechase. Na pořadu dne tak budou znovu pouze cross country dostihy.
11:30 – Cena společnosti VCES a.s. – Cena Laty Brandisové
steeplechase cross country, cena I. kat., 4 200 m, 200 000 Kč, 4leté a starší klisny
12:10 – Cena společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice a.s. – Cena ČASCH
steeplechase cross country, cena I. kat., 4 200 m, 200 000 Kč, pouze 4letí koně
12:50 – Pohár BICZ holding 2024 – Memoriál 33násobného startéra Velké pardubické Jiřího Šindlera
steeplechase cross country, handicap III. kat., 4 600 m, 99 000 Kč, 5letí a starší koně
13:30 – Cena hejtmana Pardubického kraje – Cena Vltavy
steeplechase cross coutry, cena National Listed, 4 500 m, 500 000 Kč, 5letí a starší koně
14:15 – Cena Lesů České republiky – Cena Labe
steeplechase cross country, cena Listed, 5 200 m, 700 000 Kč, 6letí a starší koně
14:55 – Poplerův memoriál skupiny SOMI
steeplechase cross country, cena National Listed, 3 300 m, 300 000 Kč, 5letí a starší koně
16:00 – 134. Velká pardubická se Slavia pojišťovnou
steeplechase cross country, cena Listed, 6 900 m, 5 000 000 Kč, 6letí a starší koně
Godfrey
Zástupce nové generace, který pokud zůstane zdravý, bude v dalších letech patřit ke hvězdám. V 8 letech stále jedním ze dvou nejmladších koní na startu. Tmavý hnědák trenéra Daniela Töröka se trvale zabydlel v české překážkové špičce již loni a do okruhu favoritů Velké patřil již loni při své premiéře, tehdy ale doplatil na obrovské zmatky na Taxisu a poprvé v životě v překážkovém dostihu upadl. Proti němu však hovoří kromě prozatímní nezkušenosti s velkými dostihy také skutečnost, že jen 3× v životě skutečně běžel delší než 5kilometrovou distanci. Uvidí se, jestli na 7 km vůbec má, to jsme před rokem nemohli zjistit. Otázkou je také skutečná forma, jelikož letos běžel pouze jednou, v květnu po obrovském boji vyhrál silně obsazenou první kvalifikaci. Od té doby se na dráze neobjevil. Avšak povede ho nejlepší současný český žokej Jan Faltejsek. V kariéře má za sebou 19 překážkových startů, v nichž dosud vybojoval pouhá 2 vítězství, avšak když nebudeme počítat loňskou Velkou, za poslední 2 roky nedoběhl horší než druhý. Zatím vydělal 547 tisíc korun, ale to číslo po dnešku možná několikanásobně vzroste.
Coko Beach
Možná nejsilnější zahraniční kůň na startu za mnoho let. 9letý bělouš, díky tomu v poli koní snadno identifikovatelný, má za sebou už 3 starty ve Velké národní v Liverpoolu, největším překážkovém dostihu na světě. Letos v dubnu dokonce běžel dlouho v popředí, až v samotném závěru mu došly síly a dokončil na 11. místě z 32 startujících. Jinak ale má za poslední rok výborné výsledky, v dalších 5 startech dokončil dvakrát třetí, jednou druhý a dvakrát vyhrál, to vše na vzdálenostech od 4 800 do 6 600 metrů. Jenže po britské letní přestávce začal znovu s tréninkem teprve před necelými 8 týdny, pojede ho žokej, který na něm v závodě nikdy neseděl a navíc přijede do pro něj absolutně neznámých Pardubic jen pár hodin před startem. Na druhou stranu ponese nižší váhu než obvykle. Jak si s těmito okolnostmi poradí irský kůň skvělého trenéra Gordona Elliotta, který dosud při 35 překážkových startech dosáhl na 7 vítězství a vydělal 303 tisíc liber, tj. v přepočtu více než 9,1 milionu korun?
Sexy Lord
Druhý 8letý kůň v dostihu, na rozdíl od Godfreyho ale prožije ve velké premiéru. Ryzák trenérky Martiny Růžičkové, loňský vítěz Ceny Labe, se po skvělém roce 2023 ve dvojkových dostizích posunul do té nejvyšší tuzemské kategorie a ač letos při 3 startech ani jednou nevyhrál, doběhl vždy nejhůře čtvrtý a dokázal, že se s ním musí počítat i ve Velké, ačkoliv takovou vzdálenost v životě neběžel. Povede ho jeho stálý žokej z posledních dvou let Jaroslav Myška, což je jeho výhoda. Dosud startoval ve 23 překážkových dostizích, 4 vyhrál a vydělal 736 tisíc korun.
Santa Klara
9letá tmavá hnědka trenéra Josefa Váni mladšího, jediná klisna na startu, je sice řazena mezi spolufavority, ale u ní musíme upozornit hned na několik věcí. Má fantastické výsledky na vzdálenostech do 5 200 m, jenže jakmile běžela něco delšího, nedokončila. To bylo dosud dvakrát, včetně loňské Velké, kdy vyklopila žokeje Jana Kratochvíla ze sedla na Havlově skoku. V Pardubicích dosud běžela jen třikrát a nezná pocit z vítězství na tomto závodišti. Na druhou stranu na rozdíl od loňska ponese v sedle svého nejčastějšího druha, žokeje Josefa Bartoše, a od března roku 2021 platí, že když proběhla cílem, byla nejhůře třetí, za což vděčí své vynikající rovinové třídě (mj. v Polsku vyhrála OAKS). Takže pokud se dostane do cílové roviny v kontaktu, musí se s ní počítat. I letos běhala převážně v zahraničí, v Meranu na krátkých tratích druhá a první, před měsícem a půl lehce zvítězila ve Velké wroclawské na 5 000 m. V Pardubicích běžela jen červnovou kvalifikaci a byla v ní třetí, ale v součtu prohrála jen o dva krky. V kariéře má za sebou 31 překážkových startů, dosáhla v nich již 10 vítězství a vydělala téměř 2,9 milionu korun. V součtu s rovinovou kariérou to je více než 4,1 milionu.
Nesmíme zapomenout i na výborné české 13leté veterány trenérky Hany Kabelkové. Ryzák Talent, vítěz Velké z roku 2021 a druhý z let 2022 a 2023, letos běžel jen jednou, v květnové kvalifikaci byl s velkým odstupem devátý. Veškerá příprava směřovala k poslednímu startu v životě, který ho nyní čeká. Podle trenérky je připravený a musí se s ním počítat. Vůbec poprvé ho v dostihu povede žokej Jan Kratochvíl. Druhým je bělouš Star, obhájce třetího místa z loňska, který letos běžel dvakrát, v květnové kvalifikaci byl třetí a v červnové pátý. V sedle bude mít žokeje Ondřeje Velka, jenž ho vedl už v květnu.
Pokud by se mezi ty úplně nejlepší v cíli probojoval i někdo jiný, jednalo by se o velké překvapení.
1 – Coko Beach (FR)
9 let, ž. Keith Michael Donoghue, trenér Gordon Elliott, stáj Gigginstown House Stud (IRE)
2 – Jeremy Pass (IRE)
9 let, am. Teddy Davies, trenér Joseph Davies, stáj Joy Slater (USA)
3 – Streets Of Doyen (IRE)
10 let, ž. Ben Harvey, trenér John McConnell, stáj Ergo Ventures Limited (IRE)
4 – Argano
10 let, ž. Adam Čmiel, trenér Martin Liška, stáj Marek Šimák
5 – Zataro
11 let, ž. James Best, trenér Marián Štangel, stáj Ramzová SK
6 – Sexy Lord
8 let, ž. Jaroslav Myška, trenér Martina Růžičková, stáj HC Amphora-Hora
7 – Del Rey (SVK)
9 let, ž. Jakub Kocman, trenér Hana Kabelková, stáj D.V.P. Kopálek, CZ
8 – Godfrey (FR)
8 let, ž. Jan Faltejsek, trenér Dalibor Török, stáj DS Pegas
9 – Her Him (FR)
9 let, Lenka Neprašová, trenér Ivana Porkátová, stáj Ivana Porkátová
10 – Talent
13 let, ž. Jan Kratochvíl, trenér Hana Kabelková, stáj DS Kabelkovi
11 – Star (GER)
13 let, ž. Ondřej Velek, trenér Hana Kabelková, stáj MPL Racing CZ
12 – High In The Sky (FR)
7 let, Daniel Vyhnálek, trenér Dalibor Török, stáj DS Pegas
13 – Dulcar De Sivola (FR)
11 let, ž. Thomas Beaurain, trenér Luboš Urbánek, stáj Lokotrans
14 – Santa Klara (IRE)
9 let, ž. Josef Bartoš, trenér Josef Váňa ml., stáj Scuderia Aichner SRL
15 – Player
12 let, ž. Marcel Novák, trenér Lenka Kvapilová, stáj Nýznerov
16 – Lombargini (GER)
13 let, ž. Jan Odložil, trenér Stanislav Popelka, stáj EŽ Praha a.s.
Podmínky pro start se od roku 2023 poněkud ztížily. Do Velké pardubické je kvalifikován každý kůň ve věku minimálně 6 let, který bez chyby (tj. bez pádu či vybočení) dokončí aspoň jeden ze čtyř kvalifikačních dostihů, přičemž nově v nich musí doběhnout buď do 5. místa, nebo s odstupem nejvýše 20 sekund za vítězem. V zahraničí působící koně musí bez chyby dokončit aspoň jeden dostih seriálu Crystal Cup, nebo jiného dostihu typu steeplechase či cross country o délce minimálně 4800 metrů konaný ve Francii, Irsku, Itálii nebo Velké Británii v době od poslední Velké. Samozřejmostí je, že kůň musí být zároveň přihlášen do dostihu v řádném termínu. Jedinou výjimkou je obhájce vítězství, který je kvalifikován automaticky.
Kvalifikační dostihy se běhají v Pardubicích, jsou dlouhé 5 800 metrů (s výjimkou druhého, červnového, který je o 600 metrů kratší) a z velké části kopírují kurs Velké pardubické. Samozřejmě se v nich nevyskytuje Velký Taxisův příkop. Tato překážka se skáče pouze jednou v roce, při Velké.
1. kvalifikace (Cena města Pardubic) se konala 25. 5., úspěšně ji absolvovalo hned 15 koní a vítězem se po obrovském boji 5 koní v cílové rovině stal o krátkou hlavu Godfrey s Danielem Vyhnálkem.
2. kvalifikace (Pohár Slavia pojišťovny – Pocta mjr. Miloši Svobodovi) se konala 22. 6., úspěšně ji absolvovalo 10 koní a vítězem se po podobném boji jako v květnu stal o krk Korfu s žokejem Janem Faltejskem.
3. kvalifikace (Cena firmy Chládek a Tintěra, Pardubice, a.s.) se konala 3. 8., úspěšně ji absolvovalo 7 koní a vítězem se po naprosto suverénním výkonu o až neskutečných 18 délek stal Chelmsford s žokejem Janem Kratochvílem.
4. kvalifikace (Velká cena města Pardubic – EURO EQUUS) se kvůli záplavám konala až 22. 9., úspěšně ji absolvovalo 6 koní a vítězem se ve slabší konkurenci stal o 6 délek Aeneas s žokejem Josefem Bartošem.
Kurs dostihu čítá celkem 31 různorodých překážek.
č. 1 – Živý plot
120 cm vysoký a 130 cm široký živý plot s 80 cm vysokým dřevěným břevnem na odskokové hraně. Skok pro zahřátí. Moderní historie Velké nepamatuje pád na této překážce.
č. 2 – Živý plot s příkopem
130 cm vysoký a 290 cm široký živý plot s nízkým dřevěným břevnem na odskokové hraně následovaný krátkým 60 cm hlubokým příkopem. Opět skok na rozehřátí, avšak jeho podcenění může přinést fatální následky. Právě zde skončila pouť Registany za 3. vítězstvím v řadě v roce 2005.
č. 3 – Malý vodní příkop
Nejmenší z trojice vodních příkopů. 300 cm široký a 60 cm hluboký příkop, který se dá v případě nouze proběhnout. Před modernizací v 90. letech byl tvořen betonovou hlubokou „vanou“ s ostrými hranami a patřil mezi nebezpečné skoky. Dnes hrozí riziko pouze z podmáčených hran, díky kterým je nutné odskakovat s dostatečnou rezervou. Padá se zde minimálně.
č. 4 – Velký Taxisův příkop
Nejslavnější překážka dostihu. Skáče se pouze jednou za rok, právě při Velké pardubické. 150–160 cm vysoký a 180 cm široký živý plot je následován 400 cm dlouhým příkopem o hloubce 100 cm a pozvolným nástupem. Celková šířka překážky je tak 580 cm. A to je stav po modernizaci. Před rokem 1994 byl příkop o metr delší, o metr hlubší a měl ostrou hranu, o kterou si nezkušení koně v průběhu historie často přivodili vážná až smrtelná zranění. Modernizace udělala z překážky mnohem bezpečnější skok, avšak trochu nižší obtížnosti. Navíc dnešní koně jsou mnohem kvalitněji připravení a na počátku dostihu mají dostatek sil, takže v současné době se na Taxisu padá jen málo. V posledních letech zde skončili svoji pouť dostihem vždy dva až čtyři koně, přičemž zdaleka ne vždy byla na vině překážka jako taková. V roce 2020 zde však po nepochopitelné chybě koně vyhasl život jednoho z favoritů Sottoventa a po výrazné vlně nevole hlavně z řad veřejnosti došlo před dalším ročníkem k další bezpečnostní úpravě v podobě výrazného zploštění doskokové hrany. Ani to však nemohlo zabránit loňským zmatkům po vybočení z neznámého důvodu vyplašeného Stuka, jenž se stal dosud poslední obětí, tentokrát se však zloba obrátila především k jeho trenérovi a majiteli.
č. 5 – Irská lavice
Atypická překážka, která dělá mnoha koním velké potíže, ač není nebezpečná. 200 cm vysoký a 450 cm široký val ohraničený z obou stran metrovými příkopy. Nedá se zdolat jedním skokem (zkusil to pouze v roce 1982 Pahang, kterého 62letý jezdec Saunders nezvládl a Pahang to zaplatil životem), musí se na ni vyjít a na druhé straně zase sejít. Dá se zde ale ztratit mnoho času, v horším případě i pohřbít závod. Některé koně tato překážka vystraší natolik, že ji odmítnou přejít. V roce 2018 zde shodil jezdce Vajgaros, o 2 roky později to samé předvedl All Scater.
č. 6 – Popkovický skok
Podle mnoha odborníků nejobtížnější překážka Velké. Překážku tvoří 130 cm vysoký a 200 cm široký živý plot s nízkým břevnem na odskokové hraně, následovaný 200 cm širokým příkopem. Její záludnost spočívá v tom, že ihned po doskoku musí koně ostře zatočit doprava. Mnozí jezdci ji tak najíždějí šikmo, čímž si skok prodlužují a zároveň můžou omezit další koně. Například v roce 1998 zde došlo k hromadnému pádu 8 koní způsobenému řetězovou reakcí po vybočení jednoho a zaváhání druhého koně. Velké problémy nadělala také v roce 2015, padly zde celkem 4 koně. I poté znamenala tato překážka konec v dostihu minimálně pro jednoho koně, výjimkami byl ročníky 2021 a 2023.
č. 7 – Francouzský skok
Dva živé ploty oddělené příkopem. Živé ploty jsou 120, resp. 130 cm vysoké a 110 cm široké. Příkop mezi nimi je také široký 110 cm. Nachází se za lesíkem, takže diváci na závodišti na ni nevidí. Kdysi se na ni najíždělo z oranice, dnes je před ní dlouhý travnatý odskokový pás, který překážce výrazně ubral na obtížnosti. Přesto se zde výjimečně objeví problém, např. v roce 2004 znamenal řetězový pád konec nadějí hned 4 koní a v letech 2021 a 2022 se stala překvapivou konečnou vždy pro jednoho účastníka.
č. 8/9 – Malé zahrádky
První dvojskok dostihu. Dva živé ploty 130 cm vysoké a 150 cm široké, mezi kterými je 8,5metrová mezera, kterou koně vyplňují dvěma kroky. Překážka se musí najet ve správném tempu, jinak hrozí, že kůň druhý plot nezdolá. Častý strašák hlavně zahraničních koní, kteří takový typ překážky ze světa neznají.
č. 10 – Anglický skok
Překážka, jejíž obtížnost spočívá v příkopu před živým plotem, ne za ním. Před příkopem se nachází 70 cm vysoké dřevěné břevno, příkop samotný je široký 150 cm, následný živý plot je široký 120 cm. Patří mezi jednodušší skoky, na kterém se v podstatě nepadá. V roce 2015 však toto pravidlo jeden kůň porušil. Touto překážkou končí úvodní část Velké pardubické.
Následuje průběh velkým prostranstvím, tzv. náměstím, kde je nutné správně objet několik točných bodů. To například v roce 2008 nezvládl Amant Gris, který sice doběhl do cíle první, ale byl po právu diskvalifikován pro nedodržení kursu, když jeden z točných bodů objel ze špatné strany a o několik metrů si tak zkrátil trať.
č. 10a – Prodloužený Taxisův příkop
Nachází se vedle Velkého Taxisu a má zhruba dvoutřetinovou velikost svého slavného "bratra". Živý plot je vysoký 130 cm, široký 200 cm a na odskokové hraně stojí 80 cm vysoké břevno. Následný příkop je hluboký pouze 20 cm, ale je dlouhý 200 cm. Skok se navíc často neprovádí úplně rovně, ale drobně šikmo. Přestože nepatří mezi technicky obtížné překážky, padá se zde relativně často. Například v roce 2021 zde skončily naděje favorizovaného Theophila.
č. 11 – Živý plot s příkopem
Živý plot je 130 cm vysoký, 170 cm široký a na odskokové hraně je 60 cm vysoké břevno. Následuje 200 cm širký a 60 cm hluboký příkop. Tato překážka koním nedělá potíže. Ojedinělou výjimkou je loňský nečekaný konec Imphala, jenž zde shodil jezdce.
č 12 – Živý plot – seskok
Na první pohled jednoduchá překážka. 120 cm vysoký a 130 cm široký živý plot s 60 cm vysokým břevnem na odskokové hraně. Její obtížnost spočívá v poloze doskokové plochy, která je o 50 cm níže než odskok. Kůň, který si toto neuvědomí, může mít problémy a tzv. ztratit nohy. Stává se to ale minimálně.
č. 13 – Živý plot
130 cm vysoký i široký živý plot s 80 cm vysokým břevnem na odskokové hraně. Pro koně oddechový skok. Nepamatuji zde potíže.
č. 14 – Poplerův skok
80 cm vysoké dvojbradlí. To je celá tato překážka, avšak její jednoduchost je její největší „zbraní“. Koně mají tendenci ji podcenit. Jméno získala podle slavného meziválečného jezdce a dvojnásobného vítěze Velké kpt. Rudolfa Poplera, který právě na tomto skoku v roce 1932 tragicky zahynul v jednom rámcovém dostihu. V roce 1991 zde padl fenomenální Železník, avšak neutekl od žokeje Josefa Váni st., byl znovu nasednut a stíhací jízdu dovedl ke svému čtvrtému vítězství.
č. 15 – Drop
Dvoumetrový seskok přímo před tribunami. V minulosti před ním koně téměř zastavovali a scházeli ho. S narůstající rychlostí dostihu narostla také obtížnost této překážky, neboť se běžně skáče z tempa. Občas zde některý kůň vyhodí jezdce ze sedla. Přímo ve Velké se tak stalo po 7 letech v roce 2022, pro něj typologicky neznámý skok nezvládl favorit Brunch Royal.
č. 16 – Kamenná zeď
Oddechová překážka před tribunami před obtížnou fází dostihu. 180 cm široká a 85 cm vysoká zeď, na kterou se nabíhá z oranice. Někteří mazaní jezdci využívají úzký travnatý pás podél bariéry, aby ušetřili síly svého koně.
č. 17 – Hadí příkop
Největší a nejobtížnější vodní překážka. Kdysi jezdce vyloženě děsila, neboť byla hluboká téměř 2 metry a obrostlá vodními rostlinami. Po modernizaci v 90. letech má pevné dno, minimální hloubku a z původní obtížnosti tak zůstala pouze šířka 450 cm a hlavně o 70 cm nižší doskok oproti odskoku. Pokud se nenajíždí příliš pomalu, tak se zde již téměř nepadá, ačkoliv jde po delší době o velký skok a koně již nejsou zrovna čerství. Výjimkou byl ročník 2022 a pád dřívějšího vítěze No Time To Lose.
č. 18 – Velký vodní příkop
400 cm široký a 45 cm hluboký vodní příkop, který se dá bezpečně proběhnout, je již jen stínem kdysi velmi obávané překážky. Přesto nepatří mezi lehké skoky. Kůň se musí odrazit ve správný okamžik a nenechat na doskoku v příkopu zadní nohy, taková situace často končí pádem. Přesně to se v roce 2015 stalo jednomu z favoritů Rabbit Wellovi. Sice neupadl, ale jeho šance na úspěch se rozplynuly. V minulosti šlo o druhou nejtěžší překážku Velké díky rozbahněným okrajům a velké hloubce.
č. 19 – Malý Taxisův příkop
Poslední a nejmenší z trojice „Taxisů“ v kursu. Živý plot je 150 cm vysoký a 200 cm široký, na odskokové hraně je 60 cm vysoké břevno. Následný mělký příkop je široký 170 cm. Překážka obvykle nedělá problémy, neboť v těchto fázích se začíná opět zrychlovat a skáče se tak z dobrého tempa.
č. 20/21 – Velké zahrádky
Nachází se vedle Malých zahrádek a jde o stejný dvojskok. Jediným rozdílem je, že se skáče v opačném směru a mezera mezi živými ploty je o 0,5 metru delší.
č. 22 – Suchý příkop
Jednoduchý příkop s bílým odskokovým břevnem, široký 300 cm a hluboký 90 cm. V minulosti chybělo odskokové břevno, takže se stávalo, že si kůň příkopu jednoduše nevšiml. Dnes se zde zpravidla vůbec nepadá, ojedinělou výjimkou je pád Lukáše Sloupa ze sedla Krocoleona v roce 2019. Je to druhá překážka kursu, na kterou diváci z tribun nevidí.
č. 23 – Steeplechase skok
Steeplechase skoky nahradily dříve používané proutěné překážky, neboť se nedají proskočit. Je vysoký 130 cm a široký 60 cm. Nachází se ihned po výběhu z lesíka na travnaté dráze. V tomto úseku jezdci zkouší nástupy a testují, jak je na tom kdo se silami. Takže se tu obvykle běhá velmi rychle.
č. 24 – Živý plot „U hangáru“
Název je odvozen polohou, neboť jde o překážku nejblíž hangárům na přilehlém letišti. Jedná se o 130 cm vysoký i široký živý plot. 60 cm před ním se nachází 80 cm vysoké odskokové břevno. Nachází se v táhlé zatáčce, což je vzhledem k rychlému tempu a boji o pozice příčinou nepříliš častých pádů, hlavně na mokrém povrchu. Ten poslední jsme mohli vidět v roce 2016.
č. 25 – Velký anglický skok
Začátek poslední obtížné fáze dostihu. Překážka bývá záludná hlavně za mokra. Tvoří ji 150 cm vysoký a 160 cm široký živý plot, 60 cm před ním se stojí 80 cm vysoké odskokové břevno. Obtížnost překážky tvoří doskok, neboť doskoková plocha je o 40 cm výše než odskoková a koně zde na doskoku často podkluzují. Za mokra se tento problém ještě násobí a v kombinaci s úbytkem sil zde v takových podmínkách dochází často k pádům. Letos je měkko a mokro, takže si musí dát všichni pozor.
č. 26 – Suchý příkop „mezi břízkami“
240 cm široký příkop s 50 cm vysokým odskokovým břevnem. Hlavním úkolem je neškobrtnout a udržet tempo. I přes únavu koní se zde nepadá.
č. 27 – Velký Havlův skok
Poslední těžká překážka kursu. 140 cm vysoký a 190 cm široký živý plot s 80 cm vysokým odskokovým břevnem ve vzdálenosti 50 cm před plotem, následovaný 250 cm širokým mělkým příkopem. Obtížnost skoku spočívá nejen v jeho velikosti, ale i v pozici v kursu, koně jsou již hodně unaveni. Navíc před překážkou běží koně dlouhý úsek oranicí, která je ještě více vysílí, obzvláště za mokra. Pády jsou zde poměrně časté, naposledy zde loni shodila žokeje Jana Kratochvíla Santa Klara patřící do širšího okruhu favoritů. Překážka je pojmenována po dlouholetém obětavém správci závodiště.
č. 28 – Steeplechase skok
Steeplechase skoky nahradily dříve používané proutěné překážky, neboť se nedají proskočit. Je vysoký 130 cm a široký 60 cm. Nachází se na travnaté dráze a koně si zde chystají pozici na finiš. Každá chyba tak stojí mnohem více než dosud. V roce 2015 se o tom přesvědčil Zarif, kterému pak chyběly síly ve finiši.
č. 29 – Steeplechase skok
Platí pro něj to samé jako pro překážku č. 28.
č. 30 – Steeplechase skok
Stejné parametry jako odstatní steeplechase skoky. Je to poslední překážka kursu, na začátku cílové roviny. Chyba udělaná zde se již nedá dohnat. Velkou sportovní tragédii způsobila tato překážka (tehdy ještě proutěná) v roce 1967. Bělka Lukava měla obrovský náskok, avšak pád na tomto skoku ji připravil o jasné vítězství.
Nejrychlejší čas: 8:56,01 min (2015, Ribelino, ž. Kašný)
Nejvíce startujících: 29 (1990)
Nejvíce vítězství jezdce: 8 (ž. Josef Váňa st., 1987–1989, 1991, 1997, 2009–2011)
Nejvíce vítězství jezdce v řadě: 4 (ž. Peter Gehm, 2001–2004)
Nejstarší vítězný jezdec: 58 let a 356 dní (Vladimír Hejmovský, 1951)
Nejmladší vítězný jezdec: 19 let (Josef Vavroušek, 1956)
Nejstarší vítězný kůň: 14 let (Unkas, 1954)
Nejvíce vítězství koně: 4 (Železník, 1987–1989, 1991)
Nejvíce vítězství koně v řadě: 3 (celkem 7 koní: Brigand 1875–78, Epigraf 1957–59, Sagar 1981–83, Železník 1987–89, Peruán 1998–2000, Tiumen 2009–11, Orphee des Blins 2012–14)
Nejvíce vítězství trenéra: 11 (Josef Váňa st.)
Nejvíce startů: 28 (ž. Josef Váňa st.)
Nejvíce startů koně: 8 (celkem 3 koně: Železník, Salvátor, Flang)
Nejmenší rozdíl mezi 1. a 2. koněm v cíli: Nos (2× – 1886, vítěz Hanno, a 2010, vítěz Tiumen)
Nejvíce koní v cíli: 18 (2009)
Nejvyšší kurs vítěze dostihu: 55:1 (2012, Orphee des Blins)
Již od roku 2013 (s výjimkou covidových let 2020 a 2021) se běhá o 5 milinů korun, což na první pohled není málo, ale vzhledem k velmi dlouhé době bez zvýšení Velká pardubická přeci jen ztrácí atraktivitu pro zahraniční účastníky. Přesto je stále nejlépe finančně ohodnoceným cross country dostihem v Evropě, ovšem proti podobně slavným klasickým steeplechase v Anglii, Irsku, Francii či Itálii se krčí v pozici chudšího příbuzného. Pro peníze si doběhne prvních 7 koní. Ti svým majitelům vydělají:
1. místo 2 000 000 Kč
2. místo 1 100 000 Kč
3. místo 700 000 Kč
4. místo 500 000 Kč
5. místo 350 000 Kč
6. místo 200 000 Kč
7. místo 150 000 Kč
Délka dostihu: asi 6 900 metrů
Počet překážek: 31 (z toho 3 vodní a 4 steeplechase skoky)
Doba dostihu: obvykle lehce přes 9 minut
Počet startujících: nejvíce 25
Podmínky pro start koně: min. 6 let a splněný kvalifikační dostih
Podmínky pro start jezdce: min. 10 překážkových vítězství v kariéře a aspoň jeden dokončený překážkový dostih v aktuálním roce, nebo min. 10 překážkových umístění v kariéře a dokončený kvalifikační dostih v aktuálním roce
V dosavadních 133 ročnících se do listiny vítězů zapsalo 98 koní a 82 jezdců. Je mezi nimi 17 klisen a jediná žena, paní Lata Brandisová. Ta dokázala zvítězit v roce 1937 s klisnou Normou.
V historii dostihového sportu pouze jediný jezdec dokázal vyhrát oba nejslavnější překážkové dostihy, tj. Grand National v Liverpoolu a Velkou pardubickou. Je jím George Williamson. V Pardubicích vyhrál v letech 1890 a 1893, v Liverpoolu v roce 1899.
Již ročník 1878 poznal prvního trojnásobného vítěze a hned šlo o čistý hattrick. Hřebec Brigand vyhrál také v letech 1875 a 1877. V roce 1876 se dostih z důvodu mrazivého počasí nekonal. Zajímavé je, že se na jeho hřbetě při triumfech vystřídali dva různí jezdci.
V roce 1880 se dostihu zúčastnila klisna, která neměla jméno. Dokonce se probila na stupně vítězů, doběhla třetí.
Ročník 1881 vyhrál v sedle Victorie jezdec Hector Baltazzi, který si v průběhu dostihu zlomil klíční kost. Heroický výkon.
V roce 1896 dokončila svůj vítězný hattrick také první klisna, Lady Anne. K vítězstvím přidala ještě po jednom druhém, třetím a čtvrtém místě a byla nejúspěšnějším koněm historie Velké až do roku 1991.
Ročník 1900 vyhrál kůň, který neproběhl cílem jako první. Původně vítězná klisna Slava byla diskvalifikována pro křižování druhého v cíli, Magyaráda.
Od roku 1904 byly zavedeny časové limity pro jednotlivé dostihy. Stalo se tak na základě průběhu jednoho rámcového dostihu při Velké o rok předtím, při kterém jezdci a koně bojovali s tratí až do tmy. Jak uvidíme, časový limit byl později hlavním aktérem jedné z největších sportovních tragédií historie dostihu.
Ročník 1908 byl již druhým, který byl zrušen kvůli mrazivému počasí. Od té doby se Velká pardubická neběhá v listopadu, ale v říjnu.
Ročník 1909 nepoznal vítěze. Na startu se sešli pouze 3 koně. Jeden spadl, zbylí dva byli diskvalifikováni poté, co koně odmítali pokračovat v dostihu a mezitím vypršel časový limit.
Rok 1920 přinesl onu zmiňovanou sportovní tragédii. Ze šesti startujících koní jich pět padlo nejpozději na Popkovickém skoku. Osamocený Jonathan sice zvládl zbytek dostihu, avšak jezdec Koplík nikam nespěchal a užíval si ovace diváků. Mezitím vypršel časový limit, a vítězná dvojice tak byla po proběhnutí cílem diskvalifikována. Později se ukázalo, že toto rozhodnutí bylo chybné. Po přeměření trati v roce 1936 bylo zjištěno, že kurs dostihu je o 500 m delší, a tím pádem byl dosažený čas v pořádku. Bohužel se již nikdo neměl k tomu, aby původní rozhodnutí revidoval.
Ročník 1929 vyhrál bělouš Ben Hur, přestože v průběhu dostihu třikrát upadl.
V roce 1951 zvítězil dosud nejstarší jezdec v historii. Vladimírovi Hejmovskému bylo v době konání dostihu 58 let a 356 dní. Zajímavé je, že se na start Velké postavil pouze jednou. Zároveň to byl poslední rok, kdy kurs dostihu zavedl koně mimo vnitřní prostor závodiště.
V roce 1956 naopak vyhrál dosud nejmladší jezdec. Josefu Vavrouškovi bylo pouze 19,5 roku. Byl to jeho životní úspěch, nikdy poté již tento dostih nevyhrál.
V roce 1959 uzavřel sovětský Epigraf svůj vítězný čistý hattrick. Stal se teprve třetím koněm, který dokázal Velkou ovládnout třikrát. A zároveň prvním, který to dokázal ve třech letech za sebou. Také byl prvním z řady sovětských vítězů, kteří ovládli tento dostih nepřetržitě v letech 1957 až 1962.
V roce 1962 Velkou pardubickou poprvé přenášela Československá televize v přímém přenosu.
Ročník 1968 se nekonal z důvodu srpnových událostí. Zajímavé ale je, že přihlášeni byli dva koně z USA, což se nikdy předtím nestalo.
Raritou skončila Velká v roce 1970. Na prvních třech místech se umístily klisny.
V roce 1972 dokončil svůj vítězný hattrick Korok – hřebec, který nikdy neměl běhat dostihy. Narodil se s vývojovou vadou na noze a kulhal. Přesto z něj Václav Chaloupka dokázal udělat jednoho z nejlepších koní historie. Později se výborně osvědčil jako plemeník.
Ročník 1973 se stal výjimečným. Poprvé v poválečné historii přijel kůň z Anglie, navíc vyhrál a vytvořil na dalších 14 let časový rekord dostihu. Byl jím fenomenální Stephen’s Society.
Další velká sportovní tragédie postihla Velkou v roce 1975. Před poslední proutěnkou si Flang vypracoval asi čtyřdélkový náskok a zdálo se, že si jde pro vítězství. V té době však na dráhu vběhl kůň bez jezdce Bledax a srazil se s Flangem, který se tím ocitl na zemi a závod nedokončil.
Ročník 1977 ovládla dvojice Václavů. Ten v sedle, Chaloupka, se tak stal prvním jezdcem historie, který vyhrál Velkou počtvrté. Dosud se to podařilo pouze třem dalším jezdcům.
Rok 1979 přinesl další historický zápis. V sedle Legendy se stal vítězem Jiří Chaloupka a v listině vítězů se tak poprvé ocitla bratrská dvojice.
Ročníky 1981 až 1983 viděly čistý hattrick kladrubské dvojice Sagar – Pavel Liebisch. Sagarovu kariéru nešťastně ukončilo zranění nohy v kvalifikaci na VP 1984, čímž nejspíše přišel o čest stát se prvním a dosud jediným koněm, který by vyhrál Velkou čtyřikrát v řadě.
V roce 1987 se poprvé běželo pod 10 minut. Dostih však byl tento rok pravděpodobně o něco kratší, neboť místo překážky číslo 6 – Popkovického skoku – se skákala překážka 6b umístěná o kousek vedle v lese.
Rok 1989 přinesl souboj o historický zápis v cílové rovince. Dvojice Železník – Josef Váňa st. bojovala o zisk čistého hattricku. Václav Chaloupka v sedle Fráze zase usiloval o své páté vítězství. Úspěšnějším byl nakonec Železník, který tak pokračoval ve své cestě do pozice nejúspěšnějšího koně historie dostihu.
Tak se stalo v roce 1991. Po nezdaru v předchozím ročníku se dvojice Železník–Váňa opět postavila na nejvyšší stupínek po nezapomenutelné stíhací jízdě po pádu na Poplerově skoku. Železník se se čtyřmi vítězstvími stal nejlepším koněm dějin dostihu. Josef Váňa st. čtvrtým vítězstvím vyrovnal na čele historické jezdecké tabulky Václava Chaloupku.
Ročník 1992 silně poznamenala demonstrace tzv. ekologických aktivistů, kteří chtěli zabránit konání dostihu kvůli údajnému týrání koní. Vnikli do prostoru dráhy a pohybovali se v ní i během dostihu, což výrazně ovlivnilo především náběh na Velký Taxisův příkop, který byl díky tomu velmi pomalý. Spadlo zde osm z patnácti koní.
Krize kolem pořádání dostihů vyvrcholila v roce 1993, kdy se na start Velké postavilo pouze devět koní, nejméně od roku 1946. Závod dokončil pouze jeden.
Rok 1995 přinesl zatím poslední vítězství zahraničního koně. Byl jím britský It’s A Snip.
O další změnu historických tabulek se postaral rok 1997. Josef Váňa st. v sedle Vronskyho dosáhl svého pátého vítězství.
V roce 1998 se poprvé triumfu dočkala žena v pozici trenéra. Peruán trénovaný Lenkou Horákovou však zvítězil nejen v tomto roce, ale i ve dvou následujících. Obzvláště ceněným vítězstvím je to z roku 1999, kdy porazil velmi silnou irskou konkurenci.
Ročník 2004 nabídnul divákům další přepis historických listin. Žokej Peter Gehm zvítězil počtvrté v řadě, což se nikomu jinému nepovedlo. Bohužel další vítězství již nemohl přidat, neboť krátce poté utrpěl úraz v tréninku, jehož výsledkem je trvalé upoutání na invalidní vozík.
Extrémně rychlý závod se odehrál v roce 2008. Vítězná Sixteen (žokej Josef Bartoš) poprvé běžela pod 9 minut a také poslední kůň, který dostih dokončil, doběhl v rychlejším čase, než byl předchozí rekord dostihu.
Ročníky 2009 až 2014 také přidaly rekordní zápisy. Nejprve Josef Váňa st. v sedle Tiumena třikrát za sebou zvýšil svůj náskok v čele historického pořadí jezdců, když přidal své šesté, sedmé a osmé vítězství. Při tom posledním mu zároveň chyběly pouze tři dny věku k tomu, aby se stal nejstarším vítězem Velké pardubické. V následujících letech se Orphee des Blins stala první klisnou, která dokázala zvítězit třikrát v řadě.
Také Velká 2015 se výrazně zapsala do historie, bohužel však v negativním světle. Poprvé byl totiž vítězný kůň v cíli později diskvalifikován pro pozitivní dopingový nález. Za ten sice nese hlavní vinu výrobce potravinového doplňku, takže padly velmi mírné tresty, ale na této neslavné premiéře to bohužel nic nemění.
V roce 2018 poznal dostih druhého pětinásobného vítěze mezi jezdci, žokeje Jana Faltejska. V porovnání s Josefem Váňou starším potřeboval na pět vítězství o jeden start méně (12) a byl při něm téměř o 10 let mladší. Josef Váňa st. poté čekal na šesté vítězství 12 let. Jan Faltejsek pouze 5 let, zvládl to loni.
Zatím posledního historického okamžiku jsme byli svědky o rok později. Žokej Josef Bartoš dokázal jako první jezdec vyhrát dva slavné kontinentální překážkové dostihy, Gran Premio v italském Meranu a Velkou pardubickou, v témže roce.
Jak již bylo řečeno, první ročník se konal již v roce 1874, což z Velké činí sportovní akci s nejdelší tradicí v České republice. Dostihy se v Pardubicích a okolí pořádaly již desítky let předtím, navíc roku 1856 byla založena dostihová dráha na současném místě. Ta získala svoji dnešní podobu po druhé světové válce. Do té doby, hlavně v raných letech konání, byl dostih ve znamení častých změn kursu, koně běhaly i mimo vnitřní prostor dráhy, např. za tribunami. Tím se logicky měnila i délka dostihu, která se od počátku pohybovala kolem 6 400 metrů. Od roku 1952 se uvádí délka asi 6 900 metrů, která je dodržována i přes několik více či méně kosmetických změn v kursu v pozdějších letech. Po roce 1989 bylo na závodišti provedeno mnoho změn s ohledem na větší bezpečnost koní, jelikož do té doby mělo mnoho překážek nebezpečné parametry (hlavně velké hloubky a ostré hrany příkopů) a pád na nich často ohrožoval život koně. Současnou podobu má kurs dostihu od roku 1998, kdy byl změněn směr závěru dostihu v souvislosti s dokončením nové hlavní tribuny. Od té doby proběhly pouze další úpravy překážek ať už designové, nebo vedoucí k větší bezpečnosti pro účastníky.
Bohužel, historie dostihu není bez přerušení. Počasí zavinilo zrušení Velké v letech 1876 a 1908. Tehdy se pořádala v listopadu a oba ročníky zrušil mráz. O další přerušení se postarala 1. světová válka (vč. roku 1919). Také 2. světová válka (vč. mnichovských událostí v roce 1938) zabránila konání dostihu. Od roku 1946 byla tradice dostihu přerušena pouze jednou, okupací republiky vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
Od počátku měla Velká pardubická hojnou mezinárodní účast a čeští jezdci zprvu zahraniční konkurenci nestačili. Poprvé vyhrál Čech až roku 1902. První ročníky se také potýkaly s nízkými počty startujících koní. Před první světovou válkou byl počet startujících jen zcela výjimečně dvouciferný, v roce 1909 dokonce vyběhli pouze 3 koně. Obrat přišel až ve 2. polovině 20. let, od té doby čítají startovní listiny obvykle více než 10 jmen. Zároveň se vznikem samostatného Československa začali v poli převažovat koně domácího chovu. Zahraniční účastníci téměř vymizeli po roce 1948 a když už byli, obvykle přijeli ze Sovětského svazu. Tamní koně byli hlavně v 50. a 60. letech velmi úspěšní. Západní koně se vrátili ihned po roce 1989 a ročník 1990 se nesl ve znamení rekordní účasti 29 koní. To však již bylo moc a později byl zaveden limit maximálně 25 startujících koní, v moderní době jich tolik ani zdaleka nebývá.