Štajner: Nemůžu se ani ohnout

Český útočník Jiří Štajner načne v Německu sedmou sezonu.

Na jaře jste táhl tým góly, v přípravě se vám dařilo, takže byste měl v neděli nastoupit k zápasu Německého poháru. Jenže hrát nebudete, že?
„Jsem zraněný. Magnetická rezonance zjistila, že mi meziobratlová ploténka tlačí na nějaký nerv a vystřeluje mi to do stehna. Takže nemůžu nic dělat, dokonce se nemůžu ani ohnout.“

Bundesliga začíná za týden. Existuje naděje, že se dáte dohromady?
„No právě, nevím, jak na tom budu. Doktoři říkají, že to může být pryč za týden, za čtrnáct dní nebo klidně až za měsíc a půl. Nikdo nic konkrétního neřekne.“

Kdy se vám to přihodilo?
„Minulý pátek, při turnaji na Mallorce. Dohrál jsem zápas, bolelo mě ve stehně. A od té doby žádné zlepšení nepřišlo.“

Chtěl jsem s vámi vést původně optimistický rozhovor, jak jste v pohodě, jak se těšíte na bundesligu…
„Normálně bych v pohodě byl, měl jsem velkou šanci na základ. Je to k vzteku.“

Na jaře jste pookřál, pochvaloval si, že vás trenér stavěl opět do útoku. Jenže v přípravě…
(skočí do řeči) „…zase hraju zkraje zálohy. Dva zápasy, oba pravého halva.“

Tedy to, co se vám předtím nelíbilo.
„Přesně tak, ale na druhou stranu máme teď velkou kvalitu dopředu. Schlaudraffa, Forssella, takže je to tak lepší. Jak proti Portu, tak proti Mallorce to nebylo špatné.“

Konkurence je teď větší?
„Ta byla vždycky, teď se ale koupila kvalita.“

Sníte o tom, že si s Hannoverem konečně zahrajete evropské poháry?
„Když zopakujeme minulou sezonu, nebude to špatné. Ale všichni se posílili. Šlapat bude Dortmund, Wolfsburg, tradičně samozřejmě Bayern, Schalke, Brémy, Stuttgart, no a pořád jste sedmí, osmí. To by se jim nesmělo dařit a my museli chytit dobrou sezonu.“

Máte ale těžký úvod, začínáte na Schalke.
„Souhlasím, do sedmého kola máme venku samé favority. Uvidíme.“

V Hannoveru načínáte sedmý rok, přitom už několikrát jste byl jednou nohou pryč. Vždy, když jste svůj odchod připustil v médiích, začalo se vám dařit a klub vám nabídl novou smlouvu. To jste dělal naschvál?
(směje se) „Loni v létě jsem chtěl jít pryč, věděl jsme od začátku, že hrát nebudu. Bylo léto, měl jsem rok do konce smlouvy, nakonec jsem si říkal, že to vydržím. V zimě už se mi nechtělo, kalkuloval jsem s tím, že v létě budu volný. Podepisoval jsem nakonec smlouvu v dubnu, to už je skoro neskutečný termín. Je to ale super, jinak bych nepodepsal. Řekl jsem si podmínky, dali mi je, jsem spokojený.“

Stálo to někdy tak, že jste měl už sbalené kufry?
„No jasně, už jsem na jaře odhlásil barák, všechno jsem spakoval, sháněl jsem i stěhováky. Majitel domu je ale slušný člověk, když se věci změnily, nedělal žádné problémy, naopak byl rád, že u něj budeme bydlet dál.“

Cítíte se už ikonou klubu?
„Tak tou se určitě necítím, ale jsem tady spokojený.“

Projevují vám třeba mladíci úctu?
„Ani náhodou, jeden z nich mi málem zlomil nohu, šílenec. Na tréninku mě přejel bez balonu, narval mě do stojné nohy. Trenér říkal faul, já na to: Jak faul, trochu respekt, ne?“ (směje se)

Máte alespoň zásadní slovo v kabině?
„Nedá se to tak říct, moc se nevyjadřuju. Jsou tady jiní, kteří jsou tu déle.“

Delší čas jste se neobjevil v reprezentaci. Cítíte po nástupu kouče Petra Rady naději na návrat?
„Co jsem slyšel, tak pan Rada říkal, že mají všichni šanci. Myslím, že kdybych hrál a dařilo se mi, tak bych šanci cítil.“

Znáte se s koučem Radou?
„Neznám ho, zažil jsem ho jen tři zápasy. Ale zahrát si ve Wembley by nemuselo být špatné.“

Případnou nominaci na blížící se přípravu s Anglií vám ale komplikuje zranění…
„Doufám, že budu brzy fit. V Hannoveru teď vlastně budu pracovat víc než normálně, máme náročného kondičního trenéra. Bulharský spoluhráč byl osm měsíců zraněný, teď už je zdravý, ale nemůže běhat, protože má ruce jako Schwarzenegger. U mě to ale nehrozí, já posilovat s těmi zády nemůžu.“