Jágr senior: Jardovi jsem radil odejít

Na chvíli se vžil do role svého slavného potomka. Na stole vedle Jaromíra Jágra staršího stála soška udělovaná nejlepšímu českému hokejistovi, před ním cvakaly spouště fotoaparátů, pak se u něho střídaly televizní štáby. "Není na tom nic těžkého," prohodil ale s úsměvem otec útočníka Omsku.

Překvapilo vás, že letos získal svou devátou Zlatou hokejku?
„Spíš jsme to nečekali. Sestava v New Yorku nebyla tak slavná, jak se zdálo podle letních nákupů. S těmi hvězdami to nefungovalo, Jarda si k sobě sám musel sehnat hráče. Byl na sebe vždycky hodně náročný, to o něm asi všichni vědí. Sledoval jsem to, dost jsem o tom s ním mluvil. V Rangers si mysleli , že to bude fungovat a ono to tak nebylo. V kolektivní hře nejde hrát s někým, s kým si nerozumíte. Jarda mi vždycky říkal, že kdybych ho dal na tenis, tak mu můžu nadávat. Tady sice může něco dokázat, ale je závislý na ostatních hráčích. A ti američtí jsou trochu jiní než Evropané. Ne všichni, ale zrovna Jágrovi spoluhráči byli takoví přímočaří, ne kreativní. Nechci to kritizovat, ale nepostavili to dobře."

Byl z toho sám Jaromír během sezony otrávený?
„Byl. Ale říkal mi: 'Počkej v play off, já jim ukážu.' A tak to doopravdy bylo."

Co nejvíc stálo za jeho koncem v NHL?
„V Americe jsou velcí nacionalisté, myslí si, že jsou ve všem nejlepší. A když viděli Rusáky (zástupce Omsku, kteří přijeli během sezony vyjednávat) v New Yorku, už se to moc sportovně nebralo. Spíš z jiných hledisek. Proto bylo málo klubů, které s Jardou pak jednaly. A hrát někde, kde to na něm nestojí, on nikdy nechtěl."

Jaromír přiznal, že se před rozhodnutím, zda opustit NHL, nejvíc bavil se svými nejbližšími. Co jste mu radil vy?
„Jednoznačně odchod do Ruska."

Proč?
„V jeho věku je to pro něj lepší motivace. Je to tam dost tvrdé, což mu pomůže. Tréninky a všechno, co se tam děje, mu dá mnohem víc než v Americe, bude lépe připravený . Vždyť jak sám říkal, on teď tráví deset hodin denně na zimáku, dostává pořádně zabrat. Je o hodně lehčí než byl vždycky v Americe. Tam to vždycky do Vánoc byla spíš taková procházka. To v Rusku berou vážně každý přátelák a turnaj.“

Nemáte tedy k této zemi negativní vztah?
„I když naší rodině dříve dost ublížili, co se sportu týká, nemůžu si na ně vůbec stěžovat. Jezdili jsme tam na turnaje s mládeží a vždycky se chovali naprosto slušně a upřímně. Amerika je jedno velké divadlo, v Rusku jsou upřímní lidé.“

Myslíte, že váš názor byl pro Jaromíra rozhodující?
„Kdysi mě poslouchal. Nevím, jestli mě poslouchá ještě dneska. (směje se) Byl jsem poradní hlas. Všechno konzultoval spíš s mámou.“

A ta radila co?
„Taky říkala radši Rusko než Ameriku.“

Ze všeho nejraději byste ale Jaromíra viděl už na Kladně, viďte?
„Já ho hecoval už rok, ať v Americe skončí. Ale jsme dopředu na něčem domluvení. Na Kladně chceme stavět halu a plánujeme, že se vrátí, až ji dostavíme. Teď tam máme dost starých hráčů. (usmívá se) Až odejdou, nastoupí on.“

Za jak dlouho to bude?
„Jarda je teď blíž domovu, a i když to je nepravděpodobné, spekuloval jsem i s tím, že kdyby to v Rusku nedopadlo, bude dřív doma. Ale měl by tam být dva roky.“

Po dvou letech už bude v Kladně nová hala?
„Jasně.“

Úplně jasně?
„Ano, jsme tak domluvení.“

V jakém stadiu jsou přípravy na stavbu?
„Teď budeme vypisovat výběrové řízení.“

Co Jaromírovy rodinné plány? Něco nového?
„Říkal, že dokud bude hrát hokej, bude svobodný. O dítěti se zatím vůbec nezmiňoval.“