Brankář Lašák: Jednou do Ruska odejdu

Vše špatné je však zapomenuto. Lašák vyléčil chmury a už se nemůže dočkat, až v úterý rozjede svoji pátou extraligovou sezonu. „Ten stereotyp mám nejradši," říká 29letá opora Moelleru.

Už jste tu hrůznou sezonu z hlavy zcela vymazal?
„Ano. Ale řeknu vám, byl to hotový očistec! Nejdřív ta sezona v Pardubicích a pak nároďák na mistrovství světa. Do Kanady jsem si jel spravit náladu, ale tam to nedopadlo o moc lépe. Byla to taky bída... Ten poslední zápas se Slovinskem, to bylo něco strašného."

Stačilo prohrát a o sestupu do B skupiny by rozhodoval jediný duel. To byste psychicky asi těžko zvládali, že?
„Kdybychom tam to utkání nakonec nezvládli a prohráli na nájezdy, s tím dalším zápasem o všechno bychom měli veliké problémy. Hlava by to těžko pobírala. Zaplaťpánbůh, že jsme ty nervy odvrátili. I tak to byl samozřejmě těžce nevydařený turnaj. Aspoň jsem se zocelil. Nic těžšího mě v hokejovém životě už nečeká."

Nevzal vám turnaj v Kanadě chuť reprezentovat?
„Ne, o to vůbec nejde. I když jsem prožil velké zklamání a lidi nás po takovém výsledku zatratili, na mém vztahu k reprezentaci se nic nemění. Pamatuji si krásné výhry, letos to bylo opačně, tak doufám, že to příště otočím k těm vítězstvím. Ale nejdřív musím dostat druhou šanci, bez toho to nepůjde. Nechci mít vyhrazenou pozici za minulost."

Musel jste si propadák na šampionátu doma hodně vytrpět?
„Měl jsem výhodu v tom, že jsem z Halifaxu odletěl rovnou do New Yorku za rodinou. A až po měsíci jsem se vrátil na Slovensko. A tam už byl klid."

Přesto vás museli známí a kamarádi otravovat, ne? Na Slovensku byl průšvih reprezentace národním tématem.
„Vzhledem k tomu, že se na hokejovém svazu řešily problémy mezi určitými lidmi, dost lidí se mě ptalo, jestli nás tohle neovlivnilo a proč nepřijelo víc kluků z NHL. U nás se to bere tak, že když nemáme v týmu hvězdy z NHL, spadneme do problémů.“
Jak vy vnímáte vleklý spor legendy Petera Šťastného a šéfa svazu Širokého, jenž se dostal až do Bruselu? Šťastný vyčítá Širokému minulost v StB.
„Mám svůj názor, ale zároveň i dojem, že ho do médií pouštět nemůžu. Dovolím si tvrdit, že tuším, kde je pravda, ale tu úplnou se asi nikdy nedozvím. Nechám si to radši pro sebe.“
Abyste se ještě objevil v národním dresu?
„Ne, o to nejde. Spíš by spousta lidí byla překvapená z mého názoru. Ti, co tu jednu osobu zatracují, do toho nevidí pořádně. Ten spor vidím někde uprostřed.“
Čili nejste zcela na straně Šťastného…
(usmívá se) „Jak říkám, nechci se k tomu vyjadřovat.“
K té dovolené. Užil jste si New Yorku pořádně?
„Určitě. Přiznám, že se Slovensko miluju, ale v tu chvíli jsem byl rád někde jinde. Vyrazili jsme i na Floridu, s dětmi do Disneylandu. Oceán už měl tu správnou teplotu na koupání, takže z toho byla super dovolená. Florida je jedinečná.“
Žraloci nezlobili? Tím by váš „povedený“ hokejový rok symbolicky vyvrcholil…
„Ne, nic takového. A já loni nic nechytil, takže ani žraloka.“ (směje se)
Kam tu sezonu vůbec zařadíte? Na jednu stranu jste totiž chytal výborně, v hodnocení Sportu jste byl druhou hvězdou sezony. S vašimi týmy to však dopadlo špatně. Vyčítáte si zpětně něco?
„Já se sebou nejsem nikdy spokojený. Gólman ovlivní výkonnost týmu ze všech hráčů nejvíc, takže jsem si přes léto pár věcí a chyb uvědomil. Snažím se je postupně odstraňovat. Jde čistě o hokejové věci. Ale já mám svoji poslední sezonu spojenou s úplně něčím jiným.“
A s čím?
„Se dvěma tragédiemi, které mě dost zdrtily. Jasně, ten rok byl po hokejové stránce strašnej, ale víc se mi vybaví úmrtí dvou blízkých lidí. To jsou mnohem větší prohry.“
Tragická smrt Martina Čecha je známá, co ta další?
„Měli jsme úmrtí v rodině.“
Upínáte se o to víc k nynější sezoně?
„Ano. Doufám, že bude klidnější. Loni před sezonou se mluvilo pořád jen o titulu. Samé titul, titul, titul, Liga mistrů. Teď je v Pardubicích úplné ticho. Chceme do play off a dál se nedíváme. Tím pádem je tlak menší a mužstvo klidnější. Ale pravda se stejně ukáže až na ledě. Sice to vypadá slibně, ale před úterkem se veškerá příprava maže a začneme od nuly. Hlavní je spokojenost fanoušků, to je naše měřítko.“
Jste hodně natěšený na start?
„Nejvíc na ten stereotyp. Mám rád zaběhnutý režim, tradiční věci. Zápasy, cestování, pozornost lidí, vypjatá atmosféra, plné tribuny u nás doma. To mi přes léto strašně chybí.“
V třaskavé kulise vás občas ovládnou emoce. Jak často budete vybuchovat na ledě? Nebo se chystáte trochu ubrat vášně?
„Musím si dávat pozor. Protože každý výbuch emocí mi spíš uškodil než pomohl. I když jsem měl někdy pravdu a cítil křivdu. Můj kamarád má ale pravdu, když říká, že prasklá žilka v mozku za to vztekání nestojí (usmívá se). Navíc od teďka budou mít rozhodčí větší pravomoci, tak nesmím někoho naštvat, aby mi pak sudí nepískal nějaké simulování a nestrhli mi pak deset procent platu.“
Uvidíme, jak se tohle nové penalizační nařízení osvědčí. Bojíte se, že se mu nevyhnete?
„Těžko říct. Faktem je, že když do mě někdo najede, padám jako podťatý. Objektivně přiznávám, že tomu někdy pomůžu. Proto, abych rozhodčího upozornil na faul soupeře. Ale mám dojem, že v poslední sezoně jsem s tím trochu ubral.“
Řekněte mi, proč jste vůbec zůstal v Pardubicích? Skončila vám smlouva, už podruhé v Pardubicích, do toho přišly nabídky z Ruska… Nechtěl jste odsud odcházet s pocitem nedodělané práce?
„Tak to bude. Sice jsme si s rodinou říkali, že po dvou letech budeme měnit působiště a půjdeme poznat zase jinou zem, postavit se nové výzvě. Najednou se to natáhlo na čtyři roky. Tak jsme si znovu s manželkou sedli a dohodli se, že to tady znovu prodloužíme. A hned na čtyři roky. S tím, že během té doby mohu odejít jinam na hostování. Třeba právě na rok.“
Ještě si dáváte šance na NHL, kde jste před lety zvládl 6 zápasů za Nashville?
„To je uzavřená kniha. I když nemůžu říct, že bych tam nechtěl, to bych lhal. Jako otec rodiny ale musím myslet i na jiné věci než na dosahování vlastních cílů. Tím pádem si zavírám dveře. Navíc nevěřím, že mi někdo nabídne jednocestnou smlouvu.“
Pro vás je tedy ideálním východiskem Rusko. Dobrá soutěž a více peněz než kdekoliv jinde. Souhlasíte?
„Určitě. V Evropě mám lepší jméno než v Americe. Uvidíme, jak se vyvine KHL. V zámoří možná spadne celý farmářský systém. Žádný Evropan tam nepůjde, to radši zamíří do Ruska nebo Německa, kde o takové hráče bývá zájem. Farmářské týmy budou těžko skládat svoje týmy bez Evropanů, kteří tu hru tvořili. Takže i NHL bude mnohem dostupnější než dřív.“
Řada vašich krajanů na NHL zanevřela, třeba Stümpel vyměnil Floridu za Kazachstán. Nagy vyklidil Kalifornii a odešel do Čerepovce. Není to už poněkud příliš?
„S Jožo Stümpelem jsem o tom mluvil. Chce to vyzkoušet. Co vím, ta kazašská Astana je nové, moderní město. Asi sedm let staré. Na internetu jsem viděl fotky, vypadá to tam moc dobře. Když si tam Jožka vzal rodinu, nemůže to tam vypadat špatně. Samozřejmě, že v první řadě hokejista řeší peníze a až potom to další. Z ruských peněz zabezpečíte rodinu na dvě generace. Pokud zjistíte, že se tam dá i žít, je to bonus navíc.“
Pokud to lehce přeženu, nemáte tedy pocit, že působením v české extralize finančně dost tratíte?
„Já se na to dívám jinak. V tuhle chvíli pro mě peníze nejsou všechno. S rodinou se nám v Pardubicích líbí, malý nám tu začal chodit do školy. Manželka to vidí stejně jako já. Chci prostě odčinit tu minulou sezonu. Pardubice do mě za ty roky investovaly sumu peněz, tak to chci klubu i městu vrátit. Nepovažuju se za nějakého samaritána, to rozhodně ne, ale takhle to cítím. Samozřejmě, že se Rusku nebráním, rád bych tam zase šel. Za rok, dva, tři… Jednou určitě.“
Měníte grafickou podobu masky. Naposledy to byly postavičky Pat a Mat. Co na ni vyobrazíte tentokrát?

„Nejdřív mě napadlo dát na názor fanoušků, ale náš kluk z webu si zrovna vybíral dovolenou, tak se ta akce posunula. No a mezitím to vymysleli kluci v kabině. Budu tam mít postavičky zlodějů. Abychom i my ukradli soupeřům nějaké body. Banda Bassotti se jmenují. Ale jedno ligové utkání odchytám ve speciální masce. Vyberu návrh fanoušků a po zápase dám masku do aukce. Výtěžek chci dát na charitu, doufám, že se sejde slušná částka. Rád bych dal jednu půlku na onkologii a druhou do některého dětského domova.“