Ujčík: Toužím vyprodat halu!
Vítkovický hokej dlouhé roky nebyl tak nahoře jako nyní. Přece jen však něco zásadního chybí: pekelná kulisa při domácích duelech. A to zoufale. „Kdo si to neprožije, těžko se vžije do pocitů hráče," popisuje smutně Viktor Ujčík.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Renomovaný střelec měl pár minut po bitvě v Pardubicích. Uřícený ještě vstřebával sladké pocity z proměněného nájezdu, který Vítkovicím přinesl bonusový bod.
Ujčíkovo parádní sólo sledovalo přes 10 tisíc fanoušků. Toho se v Ostravě těžko dočká... Jednak čísla a také atmosféry.
Rozlehlý a studený Palác kultury a sportu od žhavé kulisy přímo odrazuje. „V hale je výborné zázemí, super posilovna, všechno v pohodě. Ale je strašlivě veliká, což je velkej problém. Nám by stačila hala pro šest tisíc lidí a aby do ní chodilo pět tisíc. To by byla bomba!" žadoní na dálku Viktor Ujčík.
Absence strmých tribun je skutečně zásadní pro celkový negativní dojem. Třeba se však věci pohnou, kouč Hadamczik se o to na radnici usilovně snaží. Buď dojde na rekonstrukci arény, nebo se postaví hala nová.
Ujčíkův tým zvedá ruce. Ano! Ano! Ano! „Pamatuju si, když jsem jako hráč Sparty přijel do Poruby, kde Vítkovice chvíli hrály. Tam to řvalo, dunělo, úplně jsem cítil vibrace těch lidí," líčí s velikým zaujetím. „Nesrovnatelná atmosféra. To ve Vítkovicích je hodně vzduchu, prostoru a málo lidí," hořce se usmívá.
Ujčíkovým snem je vyprodat obří vítkovické území v probíhající sezoně. „Hrozně, ale fakt hrozně bych si to přál," praví vroucně.
V paměti mu totiž dlouho zůstane čtvrteční partie se Znojmem. „Protože ta atmosféra... (kroutí hlavou). Tři tisíce lidí v hale, to je jako na tréninku. Prostě nic."
Do někdejší komunistické chlouby chodí v průměru 4967 lidí, půlka sedaček tedy bývá zaplněných. Hokejové šílenství však nečekejte, náznak propukající horečky nedávno rychle splasknul.
„Bohužel, když konečně přišlo sedm tisíc na Liberec, dostali jsme pět gólů za třetinu… Člověk se honí dva měsíce, aby se dostal někam nahoru, přišly davy lidí a my je pak sami vyháníme. Vlastně si za to můžeme sami,“ přidává Ujčík další kyselý úsměv.
Náladu mu aspoň zvedne popisování razantního vítkovického povstání. „Co máme teď oproti dřívějšku? Taktiku, sebevědomí a trochu štěstí. Pokud se tyhle věci spojí dohromady, výsledky jsou lepší,“ přemýšlí nahlas.
Vzletná Ujčíkova vyjádření o útoku na finále ovšem nečekejte. „Mě zajímá příští zápas v úterý a nestarám se o to, co bude dál. Těším se jen na to, že když s Kladnem uděláme dobrý výsledek, dostaneme den volna,“ směje se.
Ví, že udržet vítkovickou jízdu bude strašlivě těžké. I proto, že Vítkovicím marodí mazáci Šimíček s Petrovickým. A to je ukrutná síla. Občas také nevyjdou dvě utkání po sobě.
„Před přestávkou jsme dvakrát lehli, s Libercem, v Litvínově a už to v nás začínalo hlodat. Říkali jsme si sakra, co se děje?! Ale přišla pauza a dali jsme se do kupy. Škoda jen zraněných kluků. Naštěstí mladí kluci bojují na sto dvacet procent, takže ty výsledky děláme dál,“ těší veterána.
