Černý: Odchodu nelituji

V první polovině roku za Tottenham, od léta za druholigový Queens Park Rangers. „Změny nelituju,“ říká v rozhovoru pro Sport.

Za Rangers jste na podzim odehrál dvacet pět soutěžních zápasů, nikdo jiný v klubu jich nemá více. To je velká změna oproti angažmá v Tottenhamu, kde jste většinu času proseděl na lavičce.
„Nenastoupil jsem v jednom poháru, který jsme hráli na začátku, jinak se držím (směje se). Já říkám, že na konci prosince budu mít odehráno tolik jako v Česku za celou sezonu.“

V Tottenhamu jste častěji chytal až v posledním roce, takže pro vás je současná vytíženost v Anglii novinkou.
„Nemám teď takové tréninkové vytížení jako zápasové. Ti, kteří v Tottenhamu nehráli, o to více trénovali, což je náročnější než samotný zápas. Na ten se musí člověk z hlediska brankáře připravit hlavně psychicky, aby se dokázal koncentrovat.“

Cítíte, že vám pravidelné chytání vrátilo jistotu?
„Určité herní situace začnete řešit automaticky. Zatímco na tréninku můžete některé momenty ze zápasů nasimulovat jen těžko. Pamatuju si, že když jsem začal chytat po dlouhé době v Tottenhamu, potřeboval jsem tři čtyři zápasy, než jsem chytil rytmus. Teď naopak, když chytám hodně zápasů, potřebuju hlavně udržet koncentraci. Jsou to takové dva protipóly.“

ČTĚTE TAKÉ:
Černý vychytal čisté konto >>
Brankář Černý přišel o trenéra >>
Černý: Nechceme být jako Chelsea >>
Černý míří do Queens Park Rangers >>

Jak hodnotíte po půl roce angažmá v QPR?
„Nevěděl jsem úplně přesně, do čeho jdu, neznal jsem tu soutěž. Je náročná, i stupeň tvrdosti je jiný než v Česku nebo i v Premier League, kde sice ještě pár týmů hraje hodně tvrdě, ale většina už se snaží hrát tak trochu evropský fotbal.“

Je fakt, že Championship má pověst velmi tvrdé soutěže. Takže už jste to vyzkoušel na vlastní kůži?
„To ano. Hlavně jakmile se míč dostane do šestnáctky, je to hlava nehlava. Tam se to nechává, fauly se moc nepískají. První dva zápasy jsem se na to musel adaptovat. Byl jsem například zvyklý více chytat centry. Ale teď, když jsem v situaci, kdy si nejsem jistý, co se děje, snažím se boxovat balon ven. Je nemyslitelné udržet míč, když vás někdo narempluje a sudí to nechá být. Pak je z toho nebezpečná situace. V tuhle chvíli to občas vyhodnotím tak, že i když bych někdy týmu více pomohl, pokud bych to chytil, pro větší bezpečí všechno lítá pryč.“

Už jste se stal obětí nějakého brutálnějšího zákroku?
„Zažil jsem období, kdy tam na mě někdo šlápnul. Tady mám ještě modřiny (vyhrnuje svetr a ukazuje staré, ale stále viditelné šrámy). Za obranu letěl balon asi metr a půl vysoko. Šel jsem si pro něj a útočník do mě skočil podrážkou. To jsou likvidační zákroky na červenou.“

Co na to sudí?
„Zapískal faul, bez karty, hrálo se dál (směje se). Pedály (podrážkou napřed) a podobně jsou tady naprosto normální. Pak už jsem si na to zvykl a řekl si, že budu muset být taky takový. Jednou letěl přesně takový míč mezi mě a útočníka. Oba jsme k němu měli stejně. Kdybych tam šel jako brankář, tak mě zabil, proto jsem tam šel nohama napřed. Nějak se to ke mně odrazilo, útočník zůstal ležet.“

Zapískal vám rozhodčí faul?
„Přerušila se hra, já mu povídal, že kdybych tam šel jako brankář, tak riskuju své zdraví. On řekl, že to je balon „fifty fifty“ a nic. Nebyl faul, nic, hrálo se dál.“

Zmínil jste riziko zranění brankářů. Jsou podle vás v Anglii dostatečně chránění?
„V české lize nebo v evropských pohárech, pokud letěl balon za obranu a gólman si pro něj šel skluzem, útočník ho většinou přeskakoval. Co vidím tady, útočník akci dojíždí, jde do skluzu.“

Jako Hunt?
„Přesně tak. Jdou do toho. On je ten fotbal už tak rychlý, že mě kolikrát naremploval i vlastní obránce. Je to hodně nebezpečné a chce se dobře rozmyslet, do jaké situace jít a do jaké ne. Samozřejmě jsou momenty, kdy tam jako brankář musíte jít a počítáte s nějakým kontaktem.“

A jsou brankáři ohroženější než před pár lety?
„Těch zranění je za sezonu docela dost. Jako brankář jdete hlavou proti noze. Pak se může stát to, co Petru Čechovi, i když to bylo kolenem. Pamatuju si, že minulou sezonu měl Shay Given velké problémy, když hráli na West Hamu. A to ho trefili na žaludek.“

Myslíte, že je zastrašování brankářů součástí taktiky soupeře?
„Vím, že ostrovní trenéři říkají, že i když jde na gólmana lehký centr, stejně tam má nějaký hráč do brankáře vletět i za cenu faulu. Prostě aby ukázal sílu, gólman měl pro příště respekt a raději zůstal na lajně.“

Vraťme se ještě k působení v Tottenhamu. Odkdy jste definitivně věděl, že tam skončíte?
„Prosáklo, že o mě Rangers měli zájem už v zimě, ale já chtěl dodržet smlouvu, i proto, že jsem chytal. Chtěl jsem si ještě zahrát Premier League. Ovšem tím, že se mnou Tottenham půl roku před skončením smlouvy nejednal, se to dalo očekávat. Měl jsem informace, že náš třetí brankář se měl posunout na moji pozici, ale nakonec všechno bylo stejně jinak. Asistent v Tottenhamu se mě pak na konci sezony ptal, jestli už jsem někde podepsal smlouvu. Snažil se získat nějaké informace. Teď můžu říct, že možnost zůstat tam asi byla, protože oni nakonec udělali sedmatřicetiletého gólmana ze Španělska (jako dvojku). Ale já nelituju.“

Tottenham prožívá mizernou sezonu a trenér Ramos už je pryč.
„Problém Tottenahmu byl v tom, že rozhodnutí dělal nejen Ramos, ale i sportovní ředitel (Comolli). To neklapalo už v době, kdy tam pracoval Jol. Evropský model tam nefungoval. Teď už si to Redknapp řídí sám.“

Takže vás jejich špatný vstup do sezony tolik nepřekvapil?
„Musím říct, že překvapil, protože já viděl jejich přípravu a v ní hráli velice dobře. Oni měli i smůlu, nehráli tak špatně, jak by napovídaly výsledky. Na druhou stranu po příchodu nového trenéra nehráli tak dobře, ve srovnání s tím kolik získali bodů. Někdy potřebujete štěstí. Udělali zázračně bod na Arsenalu a zvítězili nad Liverpoolem. Kdyby to nezvládli, mohli mít ještě větší problémy.“

Proč podle vás Ramos neuspěl?
„Předtím dosáhl úspěchů se španělským týmem, plným španělských hráčů. Tady to bylo něco jiného – je to jako u hráčů, když hrají ve své zemi a pak jdou do jiného prostředí. V Anglii neexistuje lehký zápas. Pamatuju si, že ve Slavii bylo za sezonu pět šest utkání, kdy jsme to zvládli úplně v pohodě, tady bojujete do posledních minut. Nevidíte vysoké výhry, to se povede párkrát Manchesteru a tak.“

Je pravda, že zavedl přísný dietní režim. Hráči prý měli hlad.
„Myslím, že to bylo trochu nafouklé, protože věřím, že Slavia má daleko tvrdší režim, než jsme měli my (směje se). Mladší hráči řekli do novin, že jim trenér zakázal kečup. Nafouklo se to, ale nebylo drastické. Po nástupu nám udělal nějaké testy a vyšlo mu, kolik má kdo vážit. Bylo to na vědecké bázi, ne nějak vymyšlené, že by se podíval a řekl: ty musíš shodit.“

Queens Park Rangers mají hodně zajímavé majitele. O klub se dělí Flavio Briatore, Bernie Ecclestone a indický miliardář Lakšmí Mittal. Jak to ovlivňuje život klubu?
„Musíme si dávat pozor, co člověk řekne, protože se nás na ně ptají. Je lepší o nich nemluvit (směje se). Vím, že lidi to zajímá. Když jsem věděl, že jdu do QPR a viděl, že zatím klubem stojí tito lidé, bylo to zpestření.“

Už jste se s nimi potkal?
„Ano, hlavně Flavio Briatore se o klub hodně zajímá. Není to tak, že by si koupili hračku, berou to seriózně. Sami říkali, že by do toho nechtěli vstoupit jako Abramovič do Chelsea a uměle tam narvat miliony. Chtějí jít přirozenou cestou.“