Hořký konec velkého snu. Pavel Nedvěd odehrál v odvetě s Chelsea necelých třináct minut, pak ho zranění poslalo do kabiny. Ligu mistrů už nikdy nevyhraje. Juventus totiž jen remizoval 2:2 a protože první duel prohrál 0:1, loučí se s prestižní soutěží.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Seděl na střídačce, hlavu zabořenou v dlaních. Slzy se mu nejspíš hrnuly do očí. Hotová hromádka neštěstí.
ONLINE ÚTERNÍCH ZÁPASŮ LIGY MISTRŮ »
Aby ne: Pavel Nedvěd vstřebával těžké zklamání. Tolik se těšil na to, jak potáhne Juventus za smazáním jednobrankového manka v bitvě s Chelsea a posune se dál na cestě za splněním svého snu, triumfem v Lize mistrů.
Jenže místo toho se ocitl mimo hru a musel čekat, jak se všechno vyvrbí na hřišti bez něj. Po necelých třinácti minutách hry!
Časomíra se zastavila na čase 12. 19, když u postranní čáry stál čtvrtý rozhodčí. Ruce zdvižené nad hlavu a na tabuli číslo 11. Tribuny do té doby hučící jako rozbouřené moře, na chvíli ztichlo.
Lídr Juventusu totiž opouštěl „loď“. Držel se za bok a v bolestech se belhal z jeviště. Zranění bylo silnější než jeho bezmezná vůle pokračovat.
„Juventus musí řešit nečekanou komplikaci,“ hlásil anglický rozhlasový reportér na hlavní tribuně. „Pavel Nedvěd nemůže dál pokračovat ve hře,“ pouštěl do éteru.
Za všechno mohly dva střety se svalnatými hostujícími borci. Ten první přišel už ve třetí minutě zápasu. Nedvěd si to neohroženě zamířil mezi trojnásobnou přesilu. Když viděl, že ji neprorazí, otočil se zpátky.
Byl to možná osudový obrat. Proč? Rodák ze Skalné se v souboji s Essienem zřítil k zemi a hlavou narazil do protihráčova kolena. Zůstal bezvládně ležet na trávníku.
Nohy roztažené bez hnutí. Z brány se k němu vydal sprintem okamžitě kamarád Petr Čech. Jakmile doběhl, už paží volal o lékařskou pomoc. Vozík a lékařský doprovod dorazily za chvíli. Odvoz na nosítkách nakonec nebyl třeba.
Nedvěd se s dopomocí postavil na své a s balíkem ledu na temeni se šoural za postranní čáru. Tam se ještě chvíli oklepával z rány, ale napil se, vyprskl vodu a už se domáhal návratu na kolbiště.
Hned se zapojil do akcí. Sklepl perfektně balon, pak vydřel roh. Víc však předvést nemohl. Po chvíli se totiž dostal do křížku s hromotlukem Anelkou.
Oba vyrazili za míčem. Klasický souboj tělo na tělo. Ovšem Anelka při něm kolenem narazil ostře do Nedvědova boku. Domácí hvězda padla jako podťatá podruhé na zelený koberec. V bolestech si svírala nakopnuté místo.
Druhé ošetření, druhé ploužení se do prostoru před střídačkou. Dva lékaři se mu věnovali, on se otřepal a ještě, když byl v předklonu, tak se dožadoval svolení k cestě zpět do centra dění.
Sehrál na ní však už jen pouhou epizodu. Srdce se chtělo rvát dál za nesplněnou touhu, ale tělo se postavilo proti. Jedna z hlavních postav velkého zápasu musela definitivně ze scény. Pár minut vydýchávala krutou hříčku osudu pod stříškou vedle náhradníků. Pak se zvedla a odkráčela do šatny.
I ta se musela za pět minut otřásat v základech. Útočník Iaquinta si narazil balon s Trezequetem a nekompromisní dělovkou nedal Čechovi v bráně šanci. Nedvědovi svitla naděje, že smolný večer nabere přece jen světlejší rozměry.
Jenže těsně před půlí se opřel do míče z dobrých pětadvaceti metrů Lampard, tečovaná střela opsala oblouk přes Buffona, zastavila se na břevně, ale Essien byl u odraženého balonu nejdříve.
A mohlo být pro domácí ještě hůř. Krátce předtím zacílil k tyči Drogba, Buffon jeho projektil zpacifikoval, ovšem nejspíš až za brankovou čárou. Nicméně hrálo se dál.
Kde tohle všechno sledoval Nedvěd? Neodjel do nemocnice? „Je v kabině,“ hlásil o přestávce steward před šatnou.
Dorazila však k němu jen zpráva, že jeho letitý sen lehnul na závěr kariéry popelem. Byť jeho kolegové hrdinsky v deseti statečných bez vyloučeného Chielliniho sahali po výhře.
