Dlouho byl reprezentačními trenéry opomíjený. Přesto se vrátil a teď na něm chce nový trenér českého výběru Michal Bílek hodně stavět. „Tohle potěší, ale záleží hlavně na mých výkonech," uvědomuje si Tomáš Sivok, stoper tureckého Besiktase.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Překvapilo vás zvolení Michala Bílka trenérem reprezentace?
„Věděl jsem, že je v širší nominaci. Ovšem žádné signály, že vyhraje, jsem opravdu neměl. Po jeho zvolení mi to hned psali rodiče do Turecka. Překvapilo mě to, ale je to jasně dobrá volba."
Proč myslíte?
„Je to mladý trenér, má velkou motivaci a bude chtít hodně dokázat. Je škoda Ivana Haška, ale nemohl prostě sedět na dvou židlích. Sám řekl, že to nejde. Takže je rozumné, že se zvolil nový trenér nároďáku."
Měl jste svého favorita?
„V úvahu připadalo víc jmen. V novinách se hodně spekulovalo, ale tomu člověk nesmí tolik věřit. Konečné slovo má totiž výkonný výbor. Jen zopakuji, že vybrali opravdu dobře."
„Tréninky pod ním byly vynikající, hodně motivační. Měl i velký respekt, teď se určitě bude chtít ukázat. Slyšel jsem, že chce postavit nové mužstvo."
A vy byste prý měl patřit k jeho základním kamenům...
„To vždy potěší, ale víte, jak je to ve skutečnosti. Záleží na výkonech, musím hrát dobře a potvrzovat to. Navíc je spousta kluků, kteří teď hrají dobře, a k tomu vždycky někdo vylétne. Důležitý je společný cíl a tím je postup na velký turnaj."
V jednání je přátelské utkání v Argentině. Bylo by to pro vás lákadlo?
„Určitě. Jsem na to zvědavej. Ale nevím, jestli tam vůbec pojedu, máme v tom termínu ještě ligu. Zahrát si proti Argentině s Maradonou... To by byla nádhera. Horší je to s cestou a časovým posunem. Uvidíme."
S Besiktasem nastupujete v Lize mistrů, je to pro vás aspoň malá náplast po zpackané kvalifikaci?
„Mrzelo mě to hodně. I když už po Polsku jsem věděl, že je konec. Škoda, že jsme z téhle skupiny nepostoupili. Liga mistrů je trošku útěchou. Ale přiznávám se, že jsem z ní měl trošku strach."
Proč?
„Přece jen s tou naší taktikou..."
Už před časem jste prohlásil, že se jí moc nevěnujete. Pořád to platí?
„Teď už je to trošku lepší. Ale v lize zůstáváme vzadu pořád jenom dva a zbytek naháníme. To by v Lize mistrů prostě nešlo, to by byla smrt."
Na Manchesteru jste ovšem inkasovali jen jednou a ve Wolfsburgu udrželi čisté konto!
„Snažíme se společně s Ferrarim, to je posila, přišel k nám z Itálie a je to znát. Je silný, má zkušenosti ze Serie A, je takticky vyspělý. Jen ty kraje obrany nám dělají problémy. Tam občas propadneme. Ale to je asi dáno tureckou ligou. Musíme v ní hrát pořád dopředu, a tím vznikají prostory na lajnách."
V posledním zápase jste uhráli bezbrankovou remízu ve Wolfsburgu. Je těžké uhlídat útočné duo Džeko - Grafite?
„Hodně těžké. Mají obrovskou sílu. Hlavně Edin Džeko je prostě špičkový hráč. Viděl jsem ho hrát ještě v české lize a od té doby se ohromně zlepšil."
V čem je jeho největší síla?
„U nás jsem proti němu nikdy nehrál, takže na hřišti jsme se potkali až teď ve Wolfsburgu. Je silný, vysoký, rychlý, navíc má techniku. Prostě komplexní fotbalista. Klidně si vsadím, že ho čeká velký přestup."
Znáte se osobně?
„Před zápasem na mě křiknul Čau, tak jsem mu odpověděl, ať na hřišti moc nezlobí. Když jsem viděl tu jeho výšku... Dával jsem si velký pozor. Nesmíte mu dát prostor, spíš jsem ho vystál a nesnažil se dostat před něj na míč, to by se obtočil a šel do střelby. Stačí trošku prostoru a je zle."
Zatím jste s jedním bodem na chvostu tabulky. Věříte stále v postup do jarních bojů?
„I když jsme teď hráli přesilovku po vyloučení Grafi ta, pořád jsem křičel na spoluhráče, ať nikam neblázní. Přeci jen bod z venku nás stále drží ve hře o postup. Teď hrajeme odvetu doma a s podporou fanoušků je můžeme porazit."
Zažijí to pravé istanbulské peklo?
„Určitě. (usmívá se) Vždyť ve Wolfsburgu překřičel náš kotel celý stadion. Byli tam především Turci žijící v Berlíně a chtěli se minimálně vyrovnat těm istanbulským. Asi si umíte představit, co se pak děje na domácím stadionu."
V klubu nastupujete s Nihatem Kahvecim, katem českého týmu na loňském EURO. Připomínáte mu to?
„To je jasné, pořád do něj rejpu."

„Třeba když na tréninku nebo při zápase přestřelí v dobré pozici branku. Zařvu na něj, že na šampionátu to trefi l, a teď nic." (směje se)
Jak reaguje?
„Směje se a tvrdí, že takhle to trefí opravdu jen jednou za život."



























