Máčala: Český nároďák? Nestačil jsem se divit

„To zklamání snad nemůže nikdy pominout. Tak blízko šampionátu jsem nikdy nebyl,“ posteskl si v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport.

Skoro dvacetihodinový let zpátky do Bahrajnu se dvěma mezipřistáními v Sydney a Kuala Lumpuru nebyl nijak radostný. „Letěli jsme speciálem, velkým Airbusem 340, společně s vedením svazu a asi sedmdesáti fanoušky,“ přibližuje Milan Máčala namáhavý přesun. „Někdo dokázal usnout, někoho vyděsily dvě krušné turbulence, všichni jsme však přemýšleli nad ztracenou příležitostí. Nebyl to veselý návrat,“ přiznává český oborník.

Už zklamání z prohrané baráže trochu pominulo?
„To snad nemůže pominout nikdy. Byli jsme tak blízko... Kdyby nás vyřadil kvalitnější soupeř, na něhož bychom neměli, tak bych to sportovně uznal a netrápil se. My však byli lepší. Rozhodl především první zápas, v němž jsme si vytvořili dost šancí. Měli jsme letět na odvetu s náskokem aspoň 2:0, ne za bezbrankové remízy. Pak by bylo všechno jiné.“

Ale i ve Wellingtonu jste mohli uspět, před utkáním jste si věřil. V čem vidíte příčinu porážky?
„Stačila jedna nepokrytá standardní situace, a bylo to. Přitom jsme věděli, že domácí budou silní v hlavičkových soubojích, spoléhali na ně. Postavili tři vysoké útočníky. Při obdrženém gólu se sešel soubor zaváhání. Inkasovali jsme v poslední minutě prvního poločasu, to by se nemělo stávat. Neměl se ani vůbec kopat roh, situace se dala řešit jinak.“

Ve druhém poločase jste však neproměnili pokutový kop. Hodně jste to vyčítal jeho exekutorovi?
„Pokutové kopy jsme nacvičovali poctivě tři dny, kdyby došlo k rozstřelu. Sajíd Muhamed byl na penaltu mezi určenými, právě on však udělal tu chybu při obdrženém gólu, kdy nepokryl přiděleného protivníka. Chtěl to napravit, vykoupit se. Kopl ji ale hrozně. Vůbec mě zklamali ti nejzkušenější, jejich individuální chyby nás stály postup.“

Bylo prostředí ve Wellingtonu hodně bouřlivé až nepřátelské?
„Právě že vůbec. Zažili jsme báječnou atmosféru. Lidí fandili, ale nevytvářeli záludné tlaky. To tam není. Po zápase nám všichni radostně blahopřáli ke krásnému zážitku, kdy fotbal po mnoha letech zastínil na Novém Zélandu jinak populárnější ragby.“

Objevily se ovšem informace, že jste po utkání nešel na tiskovou konferenci. Je to pravda?
„Nevím, kdo si něco takového vymýšlí! Copak jsem já někdy odmítl jít na tiskovku? Žádná se nekonala, nikdo pro mě nepřišel. Domácí slavili na hřišti postup, já jen poblahopřál trenéru vítězného týmu Herbertovi a poskytl australské televizi rozhovor. Pak jsem měl dost svých starostí, v šatně jsem tišil pláč a velké zklamání.“

Poznamenalo hodně váš výkon dlouhé cestování?
„Stačí se podívat na mapu a všem je jasné, jak to bylo namáhavé. A to jsme letěli speciálem. Překonali jsme tisíce kilometrů, deset časových pásem. Ale nedalo se nic dělat. Přípravu jsme měli rozdělenou do tří kempů. Nejprve v Bahrajnu, kde se hráči postupně scházeli: z domácí ligy, Kataru a Evropy. Přesunuli jsme se do australského Sydney, kde jsme byli na druhém přípravném kempu tři dny. Potkal jsem se tam s Vítězslavem Lavičkou, bylo to moc příjemné setkání, popovídali jsme si. Vede australskou ligu, dělá dobré jméno českému fotbalu. Dva dny před zápasem jsme se přesunuli do Wellingtonu. Na adaptaci bylo nakonec časového prostoru dostatek. Nemůžeme si na nic stěžovat, ani na uruguayského rozhodčího, který pískal naprosto objektivně. Musíme se zlobit jenom sami na sebe.“

Přesto nezanadával jste si na FIFA, která povolila Austrálii přesunout se do asijské zóny a vymyslela tuto mezikontinentální kvalifikaci?
„Tohle skutečně nejde. Nechci počítat kilometry, ale jsou to obrovské vzdálenosti. Byla to skutečná kalvárie. Začínali jsme v roce 2007, utkali se s Japonskem, Katarem, Uzbekistánem, a ještě k tomu přibyla Austrálie. V asijské baráži jsme vyřadili silnou Saúdskou Arábii a pak nás čekal nejdelší možný výlet na Nový Zéland. Sehráli jsme dvacet zápasů a nakonec nic z toho.“

Teď budete aspoň chvilku odpočívat, nemýlím se?
„Právě naopak. Vrátili jsme se urychleně, protože nás už ve středu čeká Asijský pohár doma proti Jemenu. Museli jsme to stihnout, když máme k dispozici legionáře, kterých je v mužstvu osm, z toho tři z Evropy. Je to ofi ciální termín FIFA, v lednu by nemusely zahraniční kluby hráče uvolnit. Hrát jsme proto chtěli. Vyhráli jsme totiž v Hongkongu, porazili doma Japonsko, nikdo nemá ze dvou střetnutí šest bodů! Pokud nyní zdoláme Jemen, čeká nás v lednu Hongkong, což by mohla být pojišťovací výhra. Otázkou je, zda cesta a především smolné vyřazení neovlivnily psychiku hráčů natolik, aby je to nepoznamenalo.“

Předpokládám, že při těchto plánech vám vedení bahrajnského svazu prodloužilo smlouvu. Dokdy?
„S tím si hlavu nelámu. Vždycky říkám, že mám dvouměsíční výpovědní dobu. Pokud by to totiž nefungovalo, nemá cenu se zbytečně trápit a domáhat se nějakých evropských práv. Když se jim nebude líbit, že jsme nepostoupili, dostanu dopis a za dva měsíce jsem volný.“

Mnoho fanoušků vaši baráž bedlivě sledovalo, byl jste jedinou nadějí českého fotbalu, aby měl svého zástupce na mistrovství světa. Uvědomoval jste si tuto podporu na dálku?
„To jsem nevěděl, ale těší mě to. Já se především snažím dělat v těchto exotických končinách svou práci dobře. Ukázat, že český fotbal má kvalitu, že malá zemička uprostřed Evropy může nabídnout trenéra, jenž něco dovede. Tady je totiž zahraničních odborníků velký přetlak. Teď byla šance na sebe ještě více upozornit.“

Nová česká reprezentace se nyní účastní turnaje v Emirátech. To je z Bahrajnu za rohem. Sledujete její vystoupení?
„Díval jsem se v televizi a nestačil se divit. Vůbec se mi nelíbil přístup v duelu proti Emirátům. Připadalo mi, jako by si všichni mysleli, že přijede ligový výběr a snadno domácí porazí. Tak to není! Sem už není možné přijet na výlet s představou, že na hřišti snadno porazíte místní amatéry. Arabský fotbal šel hodně nahoru, to jsou bezvadní kluci, kteří už nabírají atmosféru velkého fotbalu. Už druhý rok jsou profesionálové, mají vynikající podmínky. Nejen finanční, ale veškeré zázemí. Tady se tvrdě dělá a kvalita se zvedá.“

Jak vidíte zápas o třetí místo proti Ázerbájdžánu?
„Bude to velmi těžké, i když bude slabší než Emiráty. Mluvil jsem před časem s trenérem Berti Vogtsem a vím, že jeho svěřenci mají ohromnou vnitřní sílu díky okolnostem, které tuto zemi stále provázejí. Myslím politické. Bude to nepříjemný soupeř. Rád bych se osobně na český tým podíval, když je nyní tak blízko, ale bohužel mi to nevychází. V té době hrajeme důležitý zápas s Jemenem.“