Do olympiády chce mít jasno o tom, jestli po sezoně odejde ze Slavie, nebo ne. Nechá si to ale pro sebe. Zato teď už ví, že mužstvo ve Vancouveru bude opět stát na Jaromíru Jágrovi, hráčské legendě. „Nalhávali bychom si, kdybychom tvrdili něco jiného,“ říká reprezentační kouč Vladimír Růžička.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Když seděl ve své pracovně v Edenu, během 45 minut mu telefon zazvonil snad desetkrát. Pokaždé ho zvedl. „Řeším toho dost, co?“ usmál se. Teď má před sebou dvě klíčové priority – Slavii a nominaci na olympiádu. Ale v obsáhlém rozhovoru pro Sport přiznal, že v hlavě mu hlodá další velké dilema – jestli po deseti letech pražský tým opustit, nebo ne.
A právě tímto tématem povídání začalo. Deník Sport jako první v sobotu přišel se zjištěním, že o trenérskou veličinu se intenzivně zajímají ruské kluby, především Petrohrad, a není vyloučené, že po sezoně Růžička ze Slavie odejde.
Už se zdokonalujete v ruštině?
(směje se) „Ne, můžete být v klidu, nechodím na žádné doučování.“
Je vám nepříjemné, že to deník Sport vypátral?
„Už v minulosti jste vyšťourali, že mi někdo z Ruska volal a byl o mě zájem. Vždycky se to nějak provalí, takže tohle neřeším. A neřeším ani to, co bude potom. Pro mě je teď prioritou olympiáda a Slavia, pak mistrovství světa. Na nic jiného nemyslím. Sám se rozhodnu, až bude čas.“
Přesto vám to v hlavě šrotuje, ne? Jestli by nebylo dobré přijít po deseti letech šéfování na jednom místě na jiné myšlenky...
(chvilku přemýšlí) „Jasně. Zase na druhé straně jsem tady ve Slavii něco nastartoval, takže... (odmlčí se) Ale teď k tomu stejně nic neřeknu. Nechávám tomu volný průběh. Nebudu lhát, nějaké nabídky z Ruska jsou, ale jednám i se Slavií. (delší dobu přemýšlí) Musím si hlavně já sám v hlavě srovnat, jestli chci odcházet, nebo nechci.“
„Obrovské. Pořád o tom přemýšlím, není to jednoduché, přeci jenom Slavia pro mě moc znamená. A i kdybych někam odešel, určitě bych chtěl zůstat jako akcionář. Až se jednou vrátím, tak jedině sem. Jinde bych nepůsobil.“
Dokdy se osobně chcete rozhodnout?
„Vnitřně chci mít jasno ještě před olympiádou, někdy během ledna. I kvůli Slavii. Jenže pozor, vy to ze mě nedostanete v tu dobu ani heverem, veřejně to oznámím až po mistrovství světa. Dřív ne. Teď se soustředím jenom na olympiádu a extraligu. A prosím už bez otázek na Rusko.“ (usměje se)
Naše práce ale bude to během ledna zkusit vypátrat.
„Jasně, spekulace budou, jsem připravený. Já to tak beru.“
Řešíte svou budoucnost, Slavii, nominaci na olympiádu... Cítíte se unavenější než jindy?
„Snažím se hodně spát, to je základ.“
Přes noc sledujete zápasy z NHL, tak jak stíháte ten spánek?
„Je dobré, že utkání dávají i ze záznamu. Mám spoustu programů, takže třeba na švédských kanálech se to dá chytit v přijatelný čas. V průměru naspím tak sedm osm hodin, spánek je opravdu nejdůležitější. Když už jsem unavenější, jdu si lehnout. Nemá cenu to přehánět.“
Musel jste omezit svoje další osobní aktivity?
„Já žádné nemám! Teď je to jenom hokej, nic jiného. ¨
| 30 |
| Právě třicátého prosince zveřejní kouč Vladimír Růžička nominaci do Vancouveru |
Nezhubnul jste malinko?
„Jo? (a podívá se na břicho) Nevím, to se vám spíš jenom zdá. Počkejte, až si vlezu do televize. To zas budu mít obří hlavu přes celou obrazovku! (směje se a rukama to názorně ukazuje) Fakt nevím, v poslední době jsem se nevážil.“
Docela by mě zajímalo, kolikrát denně vám zazvoní telefon...
„Jo, to mě taky! (směje se) Já to radši nepočítám, ale i když mám dobrou baterku, tak mi málokdy vydrží celý den. Je pravda, že pořád něco vyřizuju.“
Třicátého prosince musíte odtajnit konečnou 23člennou nominaci. Berete to tak, že to bude vaše nejdůležitější rozhodnutí v trenérské kariéře?
„Už před Vídní v roce 2005 to bylo podobné, taky se jednalo o velký turnaj, navíc byli díky výluce k dispozici všichni nejlepší hráči.“
Jenže teď se jedná o olympiádu.
„Jasně, máte pravdu, určitě to bude největší rozhodnutí mojí dosavadní trenérské kariéry. Ale kdybyste se mě nezeptal, ani bych nad tím takhle nepřemýšlel. Mě zajímá jediná věc – abychom vybrali co nejlepší mužstvo. A které může mít úspěch. Už se to rychle blíží, v srpnu jsem si mohl říkat, že je ještě dost času. Ale teď už je 30. prosince skoro za dveřmi.“
Budete nervózní, až budete jména odtajňovat v přímém přenosu?
„Asi malinko jo. Proč by ne? Přeci jenom tohle nedělá člověk každý den. Ale ne z těch jmen, spíš z těch televizních kamer. Znáte mě, nemám je moc rád. Navíc zas budu mít takhle obrovskou hlavu v tý televizi, jak už jsem říkal!“ (směje se a rukama to opět názorně ukazuje)
Nad kolika jmény ještě váháte?
„Tak čtyři. Jinak už to mám po kupě. Byly pro mě moc důležité i poznatky od Pepy Jandače, který byl v zámoří na inspekční cestě.“
(ihned zareaguje) „On bude mít tu svou roli, jakou měl vždycky předtím. A kdykoliv se v národním týmu objeví, bude vždycky stejná! (důrazně) Jarda Jágr je jenom jeden. Takových hráčů neběhají desítky, on je jenom jeden. A už nikdy takového hráče jako on třeba mít nebudeme. Jarda i na uplynulém mistrovství potvrdil, že je hráč extra třídy. Zápas se Švédy nevyšel nám všem, je škoda, že se to potom všechno hodilo jenom na něj...“
I on uznal, že mu to v klíčový moment nesedlo.
„Protože je to mimořádný hráč, za nikoho se neschovává, nevymlouvá se.“
On sám několikrát říkal, že by mohl přijmout v reprezentaci i skromnější roli, když bude potřeba.
„Není to o tom, v jaké bude hrát lajně, můžeme ho dát i do druhé nebo do třetí. Ale tam jde o to, jaký má přínos pro tým. A když se mu daří, je to hráč, který tým neuvěřitelně strhne. To má dané v sobě. A bude to mít do té doby, co bude hrát. (chvíli přemýšlí) Jarda přece nemůže jet na olympiádu a hrát ve čtvrté lajně, to je prostě nesmysl! Ale jestli bude v první, nebo v druhý, to je jedno. Neznamená to, že ten, kdo hraje v první, musí být nejlepší. Podívejte na Slavii – Roman Červenka hraje ve druhé formaci a je jasně nejlepší...“
Takže na Jágrovi hra opět bude...
(ihned zareaguje) „Ano, bude na něm stát! Můžeme si teď říkat, že to tak nebude, ale to bychom si jenom něco nalhávali. Bude to stát znovu na něm. Prostě Jarda je jenom jeden. Takový hráč se narodí možná jednou za tisíc let. I Jarda by možná chtěl jinou roli, aby přišel a neměl pocit, že to na něm stojí. Já ho chápu. Ale... (přemýšlí) Tak to asi nepůjde. Jiný takový hráč není. Aby někdo mohl převzít jeho pozici...“
