Bičánek: Nejsem zvyklý něco vzdávat
Dlouho musel mít pocit, že je všechno špatně. Po prvním tréninku našel vykradené auto, vybrakované bylo i bodové konto týmu. Namazal na gól v Plzni a tým padal do bahna. Diváci na něj křičeli, ať odejde jinam. Ovšem Radim Bičánek se dokázal zvednout. Zatnul zuby a stal se oporou brněnské obrany, jejím šéfem. Z tréninků chodí jako poslední, přidává si ještě nájezdy.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Vypadá to, že hrát za Kometu pro vás začala být velká radost.
„No jestli jde o ty nájezdy, tak tam si mě kluci berou, protože jsem na ně dřevo a oni lehce vyhrají kolu... (úsměv) Takže si mě tam volají. Jinak je ale mnohem veselejší než prvních pětadvacet zápasů. To jsme se hodně trápili, prohrávali jsme a bylo těžké chodit na druhý den na trénink. Samozřejmě jsme makali, ale teď člověku přijde, že to je všechno lepší, víc se na to těší. Musíme si toho vážit a nemyslet si, že to půjde samo.“
Sám jste se hodně pomalu rozjížděl. Proč byl začátek takový?
„Nevím, prostě se to stalo. Těžko odpovědět proč. Makal jsem, k zápasům jsem přistupoval poctivě. Já se dívám spíš na tým, jsem rád, že se mu daří. Když to tak je, i jednotlivci se s tím svezou. Pro mě je podstatné, že se nám daří jako týmu.“
Zažil jste už někde, že by vás diváci vykazovali z mužstva?
„To ne. Vždycky na mě spíš řvali na stadionech, kde jsme hráli venku, kvůli mému stylu hry. Tohle (volání Bičánek ven) se mi ještě nestalo. Bylo to nepříjemné já si vážím toho, že se za mě kluci postavili. Lidi na to mají právo, zaplatili si lístek a já se s tím musím vyrovnat.“
Jak to vyrovnávání probíhalo?
„Bylo to ve druhé třetině s Třincem a pak nás čekala celá třetí třetina. Chodil jsem na led spíš s tím, abych něco nepokazil než abych vytvořil parádní akci. Zápas jsme vyhráli, což bylo super, protože v případě prohry by to bylo ještě těžší. V kabině mi každý říkal, ať si z toho nic nedělám, že život jde dál. Snažil jsem se poctivě trénovat, udělali jsme i lepší výsledky a od toho se to odrazilo.“
Prý jste to ale nenesl lehce. Odjel jste na chatu a tam o tom přemýšlel?
„Na chatu jezdím se psem často, to nebylo kvůli tomu. Měli jsme dva dny volno a byl bych tam jel i tak. Samozřejmě to bylo nějakou dobu v hlavě, ale já nejsem zvyklý něco vzdávat. Nebylo by fér to odklouzat jen kvůli tomu, že za to beru výplatu. Díval jsem se spíš na to, že když budu poctivě makat, tak se to musí otočit.“
Co vám pomohlo tuhle polovinu sezony přežít?
„Nedělal jsem nic zvláštního. Chodili jsme s přítelkyní a se psem, takové ty věci. Neúspěchy byly extrémní, asi se mnou nebyla moc sranda, ale člověk nesmí být ani moc nahoře, ani dole. Přestože na prohry myslí i doma. Říkal jsem si, že se to musí otočit, že už to horší být nemůže.“
Vy jste v hokeji zažil hodně, včetně roční pauzy kvůli osobním důvodům. Byl tohle nejhorší půlrok kariéry?
„Začátky v Americe byly v mnoha ohledech těžké, ale nikdy jsem nezažil takhle prohrávat. Přitom já byl v Brně jedním z hráčů, kteří jsou zaplaceni od toho, aby mužstvo táhli. Když se nedařilo, bral jsem to hodně na sebe. Kdybych hrál líp, mohlo se spousta věcí vyvíjet jinak. Bylo to moc těžké a o to si vím vážím toho, co je teď.“
Uvažoval jste, že z Brna odejdete?
„Rozhodl jsem se snažit hrát co nejlíp a vyčkat, co bude. Pokud se to zlomí, tak dobře, a pokud bych týmu platný nebyl, šel bych sám za vedením, aby s tím něco udělali.“
Musíte být nadšený, že k tomu nemuselo dojít. Kometa najednou hraje parádně.
„Je to super. Na začátku jsme měli devět proher z deseti zápasů. Snad jsme první čtvrtinu odčinili, ale ještě není nic vyhráno. Tady se můžou dva zápasy nepovést, Kladnu jo a je to zase o devět bodů. Musíme se dívat na každý zápas.“
Přináší to pro vás velký stres?
„My to bereme jako play off. Teď máme situaci, kdy se musíme dotáhnout jakýmkoliv způsobem. Jde taky o to, jaký hrajeme hokej. I kdyby nastala ta nejhorší situace, bude zásadní, v jaké pohodě by nás to zastihlo. Všichni se snažíme a vychází to.“
Sledujete Kladno?
„Po zápase si výsledku všimneme, ale jinak se soustředíme sami na sebe.“
Deset zápasů hrajete pod novými trenéry a Kladno jste skoro dotáhli.
Stanovili jste si s nimi bodový plán, kterého byste se drželi?
„Nic takového jsme neměli. Trenéři přišli před utkáním v Kladně, které se nám vůbec nepovedlo a ztráta narostla na 15 bodů. Každý už si myslel, že je to jasná baráž. Pak jsme se zvedli. Je to sice fráze, ale my musíme jít zápas od zápasu. Dokázali jsme si, že můžeme vyhrát každý zápas, že dokážeme i zvrátit zápas.“
I v kabině se nesla tak pochmurná nálada s baráží?
„Každý si říkal, že to je špatné, že jsme tohle utkání měli vyhrát. Ale hokej je takový, že se to může ještě otočit. Hraje se ještě o hodně bodů.“
Motivuje vás ta vidina?
„Jde o to, že sami cítíme, že to je lepší než na začátku. Je to vidět na ledě. Příklad? Když jsme prohrávali o gól, dostali jsme ještě další a neměli jsme sílu to otočit. Teď ji máme. Doufám, že se to bude dařit i dál.“
