Bukač: Haška bych na MS nevzal, ale ...
Před Dominikem Haškem smeká. Přesto by vsadil na stejnou kartu jako současný kouč reprezentace a na šampionát do Německa by Dominátora nevzal. I když... „Řešil bych to stejně jako Růžička, ale nebyl bych přesvědčený o správnosti toho kroku,“ říká Luděk Bukač, trenérská legenda.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Také on, dvojnásobný kouč mistrů světa, žasne nad vydařeným návratem veterána. Také on, uznávaná kapacita, by měl v hlavě zmatek, zda by Haškovou absencí týmu neublížil. Horké a dráždivé téma poslední dnů Bukač pro Sport propírá z mnoha pohledů. V jedné pražské restauraci u kávy a voňavého závinu nabízí rovněž svůj názor ke kalvárii omluvenek českých hokejistů.
Dominik Hašek nejede na mistrovství světa. Co vy na to?
„Dominik se nevrátil do hokeje proto, aby si ho zahrál, ale za každou cenu chtěl vyhrát ligu. Všechny hráče v Pardubicích zbláznil, vnesl do týmu vítězný duch, díky němu se to tam semklo. Oni tam žili jako bratři. Pardubice zvládly play off jeho postojem. Otázka Haškovy nominace však nebyla jednoduchá.“
V čem nejvíc podle vás?
„Věk 45 let mluví sám za sebe z hlediska podání vrcholného výkonu. Ovšem ta psychická síla, odolnost a snaha mužstvo připravit v kabině Haškovi otvírala dveře do národního mužstva. Jenže Vláďa Růžička mu je v předstihu zavřel. Teď už se s tím nedá hýbat. Já bych to sice řešil stejně jako Růžička, ale nebyl bych přesvědčený o správnosti toho kroku... Nebyl bych si vůbec jistý, měl bych pochyby. A veliké. Dominikova psychická síla je skutečně značná.“
Někdo s jeho schopnostmi chyběl na olympiádě ve Vancouveru...
(přikyvuje) „Naše mužstvo tam hrálo špatně, nepřesvědčilo. Někteří hokejisté hráli pod psa. Přitom vzdálenost k medaili byla velmi malá. Kdyby tam byl silný vnitřní hlas, mohlo se to podařit. Nic takového se nenašlo. Vraťme se k Naganu a vymažme Haškův výkon. Zůstane nám tam vynikající klima, které vytvořili Hašek, Petr Svoboda, Reichel. Tým měl ohromně silný vnitřní charakter.“
Čeho by se vaše obavy ohledně Haškovy nominace týkaly? Že by Vokoun neměl svůj klid?
„Tak. I Vláďa Růžička chce mít danou jedničku. Vokoun měl velice stabilní a solidní sezonu, byl naším nejlepším hráčem na olympiádě. Proto se Růžička rozhodl, že nemá cenu nic měnit. On se vůbec nezabýval tím, že by Hašek byl téma pro národní tým. Ale on se velkým tématem stal.“
Takoví Kanaďané by si s tímto rébusem hravě poradili. Vzali by oba, zkraje turnaje jim poskytli stejný prostor a finiš šampionátu by odchytal ten lepší. Proč to u nás pořád nejde?
„Je to otázka komunikace, předjednání věci s hráči. Ti jsou v tomto velmi citliví.“
U nás až přecitlivělí, nemyslíte?
„Nejsme na to zvyklí... U nás najdete výjimečně hráče, kteří by se povznesli nad to, že jim trenér nedal, co by si přáli. A vysvětlili by si to pro sebe tím, že týmový úspěch je základ všeho. Jako hráč jsem takové spoluhráče poznal, ale opravdu jen pár. Stěžovat si, že málo hraju a nechodím na přesilovky, to je český. V normálním hokejovém světě se tím nikdo nezabývá, my až moc.“
Nebo by se našla řada příkladů, kdy v zámoří Češi drží pusu a jen co přijedou domů, remcají.
„V roce 1996 jsem byl v Kanadě. Mimo jiné na zápase Martina Straky. A to je skvělý kluk. Hrál za Islanders, v klubu nikoho neznal blíž, jen podle jmen. Na tabuli měl napsané pokyny, s kým bude hrát, a to bylo vše. Chci tím říct, že v NHL každý hráč akceptuje veškeré dění okolí. Ať se děje, co se děje. Jenže pak český hráč přijde domů a hned se mu něco nezdá, má připomínky. Vy novináři logicky žádáte od hráče jeho osobní názor na různé věci. A on ho tady doma podá, vyklopí to ze sebe. V NHL by si to nedovolil, tam by s tímhle nepochodil. Ta společnost si to nepřeje. Tam jde o kolektivní byznys.“
Zpátky k Haškovi. On neuznává názory, že by mladší měli dostávat přednost na úkor starších pro jakési dobro hokeje. Tvrdí, že má hrát ten, kdo je lepší, nehledě na věk. Proto se mu možná nelíbí názor, že by Pavelec se Štěpánkem měli být v Německu, protože v nich je budoucnost. Má pravdu?
„V profesionálním sportu platí, že má hrát ten, kdo má výkon. Mistrovství světa však není tak jednoduché pro staré hráče. A naše liga není zrovna směrodatnou ukázkou té nejvyšší kvality. Stačí se podívat na výsledky našich klubů při výjezdech do Švýcarska nebo kamkoliv jinam. To všichni vidíme. Čímž tak trochu odpovídám... Říkám, je třeba Haškovo počínání na ledě respektovat, ale jeho největší síla není ve výkonu, nýbrž v neuvěřitelném zaujetí. Ačkoli v kariéře zažil mnoho ponížení, všechna úskalí přestál a stal se legendou. Do NHL přijížděl jako evropská jednička a trenér Keenan ho vyloženě dusil, šlapal po něm. Všechno překonal, je psychicky nesmírně odolný. Těžko by někdo překousl to, co on.“
Vzpomenete si na rok 1985, kdy jste Haška na poslední chvíli vyřadil ze sestavy pro zlatý šampionát v Praze?
„No jistě! (usmívá se) Mladej Hašek šel pryč, vzali jsme Králíka. Fungovalo to. Hašan si však nikdy nestěžoval. Tehdy i teď se ukázal jeho přístup. Jiný brankář v jeho pozici a s podobnou kariérou by byl slyšet daleko víc. Dominik jen stroze konstatoval, že mu to je líto. Má úroveň.“
Ta chybí některým jiným adeptům reprezentace. Štve vás výčet omluvenek, nebo to považujete za logické vzhledem k opotřebovanosti hráčů v olympijském roce?
„Hráči jsou kvůli danému programu přetížení. To je jednoznačný fakt, který nelze obejít. Prožívají stres v klubu, hrají olympiádu, do toho mistrovství světa. Před ním ještě zklamání z často nevydařeného konce sezony. Udržet v hráči pozitivní postoj pro reprezentaci na šampionátu je obtížné. Je tu však i můj druhý pohled. Tvorba nominace se nepovedla, vnitřně mě zklamala.“
Tradiční omluvenka hráče zní, že nedostal povolení při výstupní lékařské prohlídce. Myslíte, že je možná dohoda mezi ním a doktorem, aby on zařídil, co žádá?
„S těmi prohlídkami si nebudeme nic namlouvat. Lékař během kontroly udělá to, co si hráč přeje. Pokud hokejista lékaři řekne, že je zraněný, ale chce jet na mistrovství a bere to na svoje riziko, doktor mu to odsouhlasí. Zásadní je postoj hráče. Co on chce.“
Co říkáte zvolení Aloise Hadamczika trenérem národního týmu?
„Budoucnost ukáže, jaké to bylo řešení. Hadamczik je trenér, který úspěchy má. Nakonec to prokázal třeba i s dvacítkou. Tým má vždycky v ruce, jím vedená mužstva i ve světové konkurenci pokaždé dobře či solidně prošla. Spíš to ukazuje na jinou věc. V Česku nemáme trenéry. Tady nejde říct, že máme čtyři horké kandidáty na vedení reprezentace. Konkurence u nás není příliš velká.“
Sportovní boss Charouz tvrdí, že národní tým mohou vést jedině Hadamczik a Růžička...
„Dotyčný kouč musí mít hlavně dobrý kontakt s NHL. Pak se konkurenceschopné mužstvo staví dobře. U nás to nefunguje ideálně. Před olympiádou, tak velkou akcí, Vláďa Růžička neletí za hráči do zámoří... Vždyť je musí vidět a být s nimi v kontaktu. Chybou je, že naše hokejové prostředí dávno nepohltilo hráče, kteří se vrátili z NHL domů. Ti chlapci něco zažili, něčemu se přiučili, znají jazyk. Měli být už dávno ve významných funkcích. Mohli jsme být dnes už dál. Každý švédský, finský trenér umí anglicky, trénují všude po západní Evropě. My v Evropě jako trenéři prakticky nefungujeme. Ztratili jsme značně na respektu.“
V Rusku ano a tam si českých trenérů hodně váží...
„K Rusku se radši nebudu vyjadřovat.“
Proč?
„Rusko má jen peníze, žádný program. Tam byl pouze otec Tarasov, který školil trenéry, dával jim směr. Dnes nikoho nemají a tamní prostředí nedokáže udržet hráče na uzdě. V Rusku máte jen peníze, nevidím tam budoucnost. A navíc jim finance docházejí. Až od toho gubernátoři dají ruce pryč, liga se zavře.“
Tvrdíte, že v tuzemsku chybí trenérská konkurence, co tedy najmout zahraničního experta?
„V dnešním globálním světě je to běžné, snad jen s výjimkou pyšné Kanady a ve fotbale Španělska. Přesto si myslím, že by to v našem případě bylo určitým způsobem ponížení. Vzhledem k naší tradici a metodice, kdy jsme v tréninku převyšovali celou Evropu. Musíme si sami vychovat schopné trenéry se znalostí jazyka. Opravdovou osobnost.“
| Narodil se 4. srpna 1935 v Ústí nad Labem, bývalý úspěšný reprezentant V hokejovém světě je uznáván jako velká trenérská kapacita a vynikající metodik. V roce 1985 přivedl Československo k titulu mistra světa v Praze, s českým týmem vyhrál MS ve Vídni 1996. V zahraničí úspěšně vedl reprezentace Německa a Rakouska. Je členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF Jeho vědecká a odborná publikační činnost je velmi bohatá, přednášel či přednáší po celém světě. V roce 1991 se synem založil hokejovou školu, Luděk Bukač ml. nyní vede reprezentaci do 16 let |
