Řezníček: Možná budu student

Když kapitán Skuhravý převzal pohár mistrů, nezvedl jej hned nad hlavu. Jel a předal jej právě Josefu Řezníčkovi. A ten nadšeně s trofejí lomcoval. „Je to něco nádhernýho. Víc se vyhrát nedá, nejlepší je skončit na vrcholu,“ rozplýval se potom.

Počítáte s tím, že ještě budete přemlouván, ať pokračujete?
„Určitě. Už se to i vyskytlo. Já ale budu odolávat. Silně. Je hezký se nechat přemlouvat, rozhodnutí už ale ve mně je. A nebudu ho měnit. Opravdu definitivně.“

Když jste před sezonou řekl, že bude vaše poslední, doufal jste, že skončí takhle?
„Nedoufal, vůbec ne. Udělal jsem rozhodnutí sám pro sebe a snažil se hrát tak, aby to nevypadalo špatně. Abych se nemusel stydět za svý výkony. To, že to dopadlo takhle, to je fantazie. Třešnička na dortu.“

A končí se lépe jako mistr, že?
„Určitě. Je to mnohem lepší než končit v nějaké letargii nebo s velkými zdravotními problémy. To bych nechtěl. Byl bych hlupák, kdybych teď neskončil.“

Ale atmosféra kabiny vám bude chybět, už jste na to připravený?
„Vím, že se mi po tom bude stýskat, s tím počítám. Život v kabině je úplně jinej než normální osobní život. Ale čas se nedá zastavit, tak to je.“

Aspoň, že vám to vyšlo parádně.
„Uvědomuju si, že se to dá všechno krásně spojit. Jsem za to už teď nesmírně šťastnej. Ale stejně si myslím, že mi to pořádně všechno dojde až dýl.“

Co se vám míhalo před očima, když zazněla poslední siréna?
„Vnímal jsem jen ten moment. Že to máme…“

Byl jste dojatý?
„Cítil jsem euforii, radost. A samozřejmě i dojetí. V tu chvíli vám běhá mráz po zádech. Víte, že máte titul. Navíc to byly neskutečné nervy, když jsme to otočili z 0:3. O to je ten slastný pocit silnější.“

I s vámi to zamávalo?
„Něco už mám za sebou, ale tohle zamává i s otrlejma povahama. Jsme z masa a kostí. A máme emoce.“

Pak vás spoluhráči posadili na plexisklo k fanouškům. Kdo s tím přišel?
„To si vymysleli tady ti dva dlouháni zase. (Kumstát a Skuhravý) Oni mají takový chytrý vtípky. Tvrdili, že tím, že mě hodili za plexisklo, mě dali do důchodu.“

Byl tam pak ještě jeden zajímavý moment, směrem ke slávistickému kotli jste vztyčil prostředníček. Proč?
„Nějaká slečna tam na mě dělala nevhodný gesta. Ať si to dělá na svýho přítele nebo manžela. Předvedl jsem jí, co mu má doma ukázat. Myslím, že tak jak to chodí ke mně, to může chodit i ode mě. Bylo to naprosto s chladnou hlavou. Lidi by to měli vzít s nadhledem. Když nezvládnou emoce, tak už to pak není o sportu, ale jen o vulgarismech.“

Vybavíte si ještě vůbec, jak jste slavil svůj první titul? Je to už patnáct let.
„Pamatuju. Moc dobře. Na Pevnůstce a v Envelopě. Tehdy jsem byl divočejší, ale teď se to taky musí řádně oslavit. Mám titul a končím kariéru, není se za co stydět. Je za tím dlouhá práce, věnovalo se tomu strašně moc času. Tohle je ta odměna, to zadostiučinění.“

Co s vámi teď vůbec bude?
„Myslím, že se hokeji budu věnovat dál. Možností se rýsuje víc, nepotřebuju nikam spěchat. Rozhodnu se podle toho, co se mi bude líbit. Abych to, co budu dělat dál, dělal s láskou. Ale není třeba dělat něco rychle hned. V klidu si to rozmyslím.“

Hodil byste se na trenéra, co říkáte?
„Možná, ale nemám trenérské vzdělání. Na tom buď budu muset zapracovat, nebo bude dělat něco jiného."

A chce se vám zapracovat, nebo zkusit něco jiného?
„Uvidíme. Času mám dost. Ale může to dopadnout tak, že ze mě bude student. Možná nejen trenérštiny. Bez vzdělání vás dneska nikdo nikam nepustí. Pokud bych k tomu měl sklony, byla by k tomu i nějaká dobrá vize a líbilo by se mi to, tak se tomu nebráním. Ale momentálně o tom nepřemýšlím.“

A co s vaší skvělou fyzičkou? Byla by škoda nic nedělat.
„Fyzička sice je, ale když je vyčerpání, musíte taky dlouho vydatně odpočívat.“

Měl jsem na mysli vzdálenější budoucnost. Budete se nějak udržovat?
„Určitě. Posilovna, kolo, cvičení. Budu se hýbat dál.“

	V úterním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Josefem Řezníčkem O čem mluví: » Jak mu bylo, když Karlovy Vary prohrávaly 0:3? » Zažil někdy lepší obrat, než ten z 6. finále?