Urostlý bek podepsal s mateřským klubem smlouvu na tři roky. Má být jednou z hlavních postav nově se rodícího týmu pod vedením trenérského tandemu TrličíkMoták. Po NHL, kde odehrál dlouhých patnáct let, se Malíkovi nestýská. Ani když se na tréninku prohání vedle Kubiny, Fleischmanna, Poláka či Olesze.

„Nemrzí mě to, tahle kapitola skončila,“ říká Marek Malík vyrovnaně. „V NHL jsem odehrál slušných patnáct let, rozhodl jsem se vrátit do Evropy a zpátky už se neohlížím. Teď je přede mnou jiná kapitola – Vítkovice.“

Jde tedy o definitivní návrat domů?
„Určitě, nic jiného neplánuji, v mém věku už to snad ani nejde. Podepsal jsem ve Vítkovicích krásný tříletý kontrakt, takže mi to do konce kariéry asi vystačí. Jestli ještě něco bude potom, to vůbec neřeším.“

A pokud by přišla lukrativní nabídka ze zahraničí?
„Kdyby něco přišlo, mohli bychom si nad tím s klubem sednout. Ale pochybuji, že by to bylo něco, nad čím bych ještě uvažoval. Priorita jsou Vítkovice, jsem tady na tři roky a nic jiného neřeším. Rozhodl jsem se vrátit a hotovo.“

I kvůli rodině?
„Taky, taky. Kluci už začali chodit do školy, hrají tady hokej. Poslední roky už jsem býval v zahraničí sám, takže jsem se chtěl vrátit. A hlavně přišla nabídka, kterou jsem chtěl. Finančně i délkou kontraktu, Vítkovice mi ve všem vyšly vstříc. Co jsem měl v hlavě, to se mi splnilo.“

Marek Malík

Narozen: 24. června 1975 v Ostravě Stav: ženatý, synové Zack (10 let) a Nick (8 let) Pozice: obránce Kluby v NHL: Hartford Whalers (1994-1997), Carolina Hurricanes (1998-2002), Vancouver Canucks (2002-2004), New York Rangers (2005-2008), Tampa Bay Lightnings (2008/09) Bilance v NHL: v základní části 691 zápasů/ 168 bodů (33+135), v play off 65 zápasů/ 10 bodů (2+8) Kluby v Evropě: Vítkovice (1993/94, 2004/05 a začátek sezony 2009/10), Malmö (1997/98), Ženeva (2009/10) Největší úspěchy: bronz z olympiády v Turíně (2006), bronz ze Světového poháru (2004), finále Stanley Cupu s Carolinou (2002), vítěz hodnocení účasti na ledě +/- v NHL (2003/04), ligové stříbro s Ženevou (2010)

Takže zahraničí budete řešit, až když nějaká nabídka přijde vašim synům?
„To je budoucnost. (pousměje se) Hokej kluky baví, já se je snažím maximálně podporovat. Chtěli jsme s manželkou, aby se něčemu věnovali, aby měli nějakou aktivitu a zájem. Že to vyšlo na hokej, je jenom dobře. Můžu je podporovat. Kdyby hráli na klavír nebo na kytaru, tak bych jim mohl říct leda prd.“

Díval jsem se, že desetiletý Zack hraje v obraně a o dva roky mladší Nick v útoku. Je to tak?
„Jo, Zack se motá v obraně, ale Nick se nám teď navíc tlačí i do branky. Pořád je tak půl na půl, ale do branky se mi hodně cpe, tak uvidíme. Jemu se v brance líbí, celkem mu to v ní i jde. Je hodně soutěživý, ale pořád jsou to jen začátky. Já mu řekl, že do páté třídy může být tam i tam a pak ať se rozhodne, čemu se bude věnovat naplno.“

Nevymlouváte mu místo v brance?
„Ze začátku to tak bylo. Hlavně z toho důvodu, že musí být opravdu nejlepší, aby hrál. V poli je pět hráčů, ale chytat může jenom jeden. Ale on chce být i tak v brance. Tak uvidíme. Teď je hlavní, že ho to baví.“

Zhlédl se v brankáři Lundqvistovi, když jste hrál v Rangers?
„Vždycky se mu gólmani líbili. Cloutier ve Vancouveru, pak Lundqvist v Rangers a loni Kuba Štěpánek ve Vítkovicích. To byl jeho velký favorit.“

U nás se hodně řeší, jak ideálně naložit s rozjíždějící se kariérou. Mají mladí hokejisté odcházet co nejdříve do zámoří, nebo se radši vyhrát doma? Co poradíte synům vy?
„Já to měl tak, že jsem jako mladý dostal možnost hrát jeden rok ve vítkovickém áčku a pak jsem šel na zkoušku na kemp do Hartfordu. Tam mi po dvou týdnech nabídli jednocestnou smlouvu, to by vzal každý. S panem Černíkem jsem byl ale domluvený, že jdu jenom na kemp a pak se vrátím domů oťukat. Když mi nabídli smlouvu, tak jsem mu volal, co mám jako dělat… A on mi jen řekl – čau za patnáct let…“

Záleží tedy na situaci.
„Ano. Já měl jako mladý šanci hrát za áčko. Ale pro kluky, kteří tu šanci nedostanou a měli by hrát doma jen v juniorce, to může být krok zpátky. Je to individuální. Pokud mladým doma nabídneme dobré podmínky a budou mít šanci se zařadit do áčka, bude jich zůstávat víc a víc. On to v Americe není žádný med, jméno jsme trošku ztratili, často se stává, že vás tam vykoupou a zkouší různé věci. Záleží na situaci, ale jestli je šance hrát mezi dospělými doma a učit se, radši bych zůstal. Pokud tuhle perspektivu kluci neuvidí, je to na zvážení.“

Při podpisu smlouvy jste zmínil, že byste ve Vítkovicích rád pracoval i po skončení kariéry. Jaká pozice vás láká? Trenérská, nebo manažerská?
„Když teď sedím s mladýma klukama na tréninku, mám takový pocit, že by mě trenéřina bavila. Vést malé děti, předat jim nějaké základy, zkušenosti. Že bych šel okamžitě do áčka, to ne, nad tím neuvažuji. A zda bych byl silný v kramflecích v nějaké manažerské nebo funkcionářské roli, to nevím. Teď to nemá cenu řešit. Ale pokud mám odpovědět, tak by mě spíš lákala trenéřina.“

I s výhledem na studium potřebné pro licenci?
„To k tomu patří. Zkušenosti mám, ale jen s nimi se trénovat nedá. Člověk se pořád učí a hokej se posunuje dopředu. Vzdělávat se člověk musí v každé roli.“

Přes léto hodně trénujete s bývalými spoluhráči, kteří ještě zamíří do NHL. Neláká vás se jednou sejít doma a zahrát si společně za Vítkovice?
„Upřímně řečeno, na tohle téma jsme se nikdy nebavili, ale každý to podvědomě v sobě má. Možná, že někdy… Otázka je, jak na tom za pár let budeme. Jestli to klukům v NHL vydrží do čtyřicítky, pochybuju, že by se ještě vraceli do Evropy. Kdyby se vraceli v mém věku, možnost by byla. Ale Pavel Kubina má smlouvu ještě na dva roky, Filip Kuba taky a to já už tady budu končit.“

Teď se ve Vítkovicích tvoří prakticky nový tým. Po finále odešla řada hráčů, vyměnili se i trenéři. Jak těžké bude navázat na vynikající minulou sezonu?
„Jsme pořád ve fázi seznamování. Kluci jsou tady perspektivní, máme šikovné ročníky 86 až 89, to jsou kvalitní hráči, takže potenciál tady je. Teď je otázka, jak trpěliví budeme. Hráči, trenéři, vedení i fanoušci, protože na úspěch z minulé sezony bude opravdu těžké navázat. Žádný laik ani odborník asi nemůže čekat, že takhle budeme hned znovu hrát. Budeme potřebovat nějaký čas na sehrání. Podívejte se na Svačinu, Klimka, Kvapila... Před třemi roky je nikdo neznal a jak se vyhráli. To samé budou potřebovat další mladí – Szturc, Káňa, Strapáč a další. Odešlo sedm lidí z prvních dvou pětek, plus brankář. To by zamávalo s každým klubem, takže to bude běh na delší trať.“