Za půl minuty si ani nestihnete odskočit, hokejista Jan Hejda si za tu dobu vyjednal příjem 220 milionů korun. Vyhlášený otrava největších hvězd soupeřů před týdnem podepsal lukrativní čtyřletý kontrakt s Coloradem. „Je to asi má poslední velká smlouva,“ myslí si robustní bek.
Cena Jana Hejdy v zámoří rostla rok od roku. Přesně v souladu se stoupající reputací hráče, který dobře ví, jak vyzrát na obávané bratry Sediny, Ovečkina a další postrachy zámořské ligy. „Není to vůbec těžké,“ tvrdí 33letý mistr světa z Vídně 2005, jenž po dlouhé době znovu narazí na Jágra. „Naposledy proti mně nedohrál,“ usměje se Hejda.
Po čtyřech letech dobrých služeb pro Columbus Blue Jackets jste si jako volný hráč mohl vybírat z nabídek. Sáhl jste po Coloradu a upsal se jim za roční gáži 3,25 milionu dolarů. Přesně takhle jste to měl v plánu?
„Musím říct, že jsem naprosto spokojený. Asi není úplně správné, když hráči pod kontraktem vědí o zájmu jiných týmů ještě před otevřením volného trhu, ale já to tak měl. O Coloradu jsem věděl dopředu, asi deset dní. Neznal jsem jen přesné podmínky. Na jak dlouho, za kolik a jak velký zájem projevují. A k Avalanche se přidaly i další kluby.“
Například?
„Rangers, Phoenix… Chtěl jsem přitom zůstat v Columbusu, jenže jsme se po celou dobu jednání, asi poslední měsíc, nehnuli z místa. Nabízeli mi smlouvu na tři roky, já si ale představoval delší kontrakt a i trochu jiné peníze. Věřil jsem, že mi podmínky splní jinde. Ještě tři čtvrtě hodiny před vstupem na volný trh jsem s Columbusem mluvil, nabídka platila ve stejné podobě, považovali ji za správnou. Z toho jsem byl zklamaný. Takže jsem se rozhodl pro tržiště.“
A udělal jste dobře…
(přikyvuje) „Za pět minut se mi ozval Washington… Docela mě překvapili, nečekal jsem to od nich. Nabídli mi slušné peníze, lepší než Columbus, ale zase chtěli znát odpověď během deseti minut. S agentem jsme to řešili, váhali jsme a nakonec to pustili.“
Proč?
„S rodinou už jsme se předem bavili o Coloradu, že bychom ho brali, pokud dodrží svá slova o zájmu. Okolo Denveru je nádherná příroda, město samotný je krásný. Agentovi jsem řekl, ať to Colorado prozvoní, jak si to představují. A představovali si to docela zajímavě.“ (usmívá se)
Sumu 13 milionů dolarů ke čtyřletému kontraktu jste nadhodili první vy?
„Oni se ptali, kolik bychom chtěli. Odpověděli jsme jim, že zhruba tolik, co podepsal Steve Montador do Chicaga, okolo 3,4 milionu ročně. Colorado zareagovalo okamžitě částkou 13 milionů a já bez známky vyjednávání souhlasil. Během třiceti vteřin to bylo komplet hotové.“
S Capitals pak podepsal Roman Hamrlík. Čili šlo o náhradu za vás?
„Myslím, že jo. Mně předkládali v podstatě stejný kontrakt jako Romanovi. Agent mi aspoň psal, že místo mě vzali Hamra.“
Nechtěl jste počkat na Rangers? Hrát na Manhattanu, to je přece sen!
„To je sice pravda, ale oni si chtěli nejdřív vyřešit útočníky a až pak by kompletovali obránce. Nechtěl jsem jít do risku, že prováháme nejlepší moment a nakonec spláčeme nad výdělkem.“
Jako třeba Tomáš Vokoun…
„Zrovna jsem měl na jazyku – jako se stalo některým jiným klukům. Například právě Vokymu. On měl ale smůlu.“
V čem?
„V týmech, do kterých mohl jít, si najednou vzali jiného brankáře. Nevím, z jakého důvodu. Tomáš je hodně kvalitní brankář, ale najednou neměl na výběr. Divím se, že mu třeba Blue Jackets nenabídli kontrakt, zrovna tam by výborného gólmana potřebovali.“
Byl byste na místě Tomáše Vokouna naštvaný na svého agenta?
„Určitě. Myslím, že Tomáš na něj naštvaný je a právem. Agentovou povinností je předem pro
Na regule vysazená NHL si nehlídá vyjednávání agentů před vypršením kontraktů?
„Ono o podvod asi nepůjde, protože během těch debat nepadají žádné částky a kolikrát ani jména. Chodí to tak, že klub zavolá agentovi a zeptá se ho, zda zastupuje jednoho obránce Blue Jackets. Agent mu odpoví, že ano, a klub mu oznámí, že o něj má zájem… Agent je přece od toho, aby hráči zajistil práci. Už kolem březnové uzávěrky přestupů se začíná tušit, kdo si chce koho pořídit.“
Někdo si roli volného hráče vyloženě užívá, jiný se klepe strachy, zda neprohloupí. Co vy?
„Já nebyl ani trošku nervózní. Byl jsem v klidu. Věděl jsem, že budu uzavírat svůj poslední velký kontrakt, rodina tušila, že se budeme stěhovat. Jestli mě přemohly nějaké pocity, tak jedině zklamání z postoje Columbusu vůči mně. Z jejich strany jsem necítil respekt před prací, kterou jsem jim čtyři roky odváděl. Generální manažer mi pořád povídal, jak jsem v NHL nedoceněný. Jenže pak, když dojde na lámání chleba, tak zjistíte, že si něco možná myslí, ale nejednají podle toho. To mě naštvalo, mrzelo.“
V NHL se přece všeobecně maže hráčům med kolem úst a pak ve finále přicházejí rozpaky ze zjištění, že hráči jsou jenom putující zboží. To jste musel vědět, ne?
„To je pravda. Zase se to ukázalo. Jakmile se otevře trh s volnými hráči, jde jen o přesouvání figurek z místa na místo. Ale stejně…“
Máte o nové štaci hodně informací a je to tak, že se vyloženě těšíte?
„Těším se moc! Až na to stěhování, zařizování doktorů pro děti a podobně. (usmívá se) Začínáme žít v novém městě, do toho musíme vyklidit bydlení v Columbusu a odhlásit všechna možná členství a kde jsme zaevidovaní. Ale až to vyřídím, bude pohoda. Colorado jako klub a Denver jako město pro život si všichni strašně moc chválí. Nedivím se Milanu Hejdukovi, že si tam staví nový barák a po kariéře se s rodinou v Denveru usadí.“
Navíc Colorado je prestižnější adresa než Columbus, nebo ne? V Blue Jackets byste měl možná větší pohodu, ale ustrnul byste v ligovém průměru či spíše podprůměru.
„Něco na tom opravdu je. Já měl v Columbusu výbornou pozici, ale faktem je, že v Coloradu to bude lepší. Projížděl jsem si sestavu, mluvil s lidmi z klubu, měl bych dostat dobrou roli. Na oslabení mám být v první dvojici, v klasické hře první nebo druhá lajna. Přesilovky uvidíme, do nich jsem se nikdy nehrnul. Jsem připravený nastupovat proti nejlepším lajnám soupeře, to je moje hlavní práce.“
Blue Jackets vyhlíží z dálky jako zvláštní organizace, nemastná, neslaná. Už dlouho vězí v průměru, to bossům klubu stačí?
„Oni jsou realisti. Vědí, že na Stanley Cup nemají. Každý rok je cílem play off . Když nedopadne, je to pokaždé špatně a všichni jsou nervózní. Jenže s tím asi hned tak nehnou. Majitelé prodělávají, naposledy asi 25 milionů dolarů za sezonu. Nechtějí investovat víc, aby taky víc neztratili. Zádrhel je i v hráčích. Základ týmu se moc neobměňuje, z přibývajících porážek se pak stává normální věc. Párkrát se prohraje a s nikým to moc nedělá. To je asi ten největší problém. Tým si zvykl na porážky. Neplatí tam moc heslo, že se musíte naučit vyhrávat stejně jako odnaučit prohrávat.“
Možná ani v Coloradu to nebude úplně ideální. Na jaře se do klubové politiky tvrdě opřel Peter Šťastný, hokejová legenda. Vadilo mu, že se vedení lehce zbavilo pár hráčů, čímž podle něj odsoudili tým k paběrkování v příštích letech. Co vy na to?
„Je pravda, že poslední sezonu neměli ideální. V týmu nejsou extra jména, přesto to může fungovat. Chicago loni taky mělo spoustu mladých hráčů a dotáhlo to až ke Stanley Cupu. Colorado až do prosince válelo v první čtyřce Západní konference, ale pak se tam něco stalo. Nevím přesně, co…“
Po delší době se postavíte do cesty Jaromíru Jágrovi. Jak moc mu to znepříjemníte?
„Předpokládám, že Džegra budu bránit. Naposledy proti mně nedohrál. (usmívá se) To bylo v Rusku, hrál jsem za CSKA. Jarda ujížděl, trochu jsem ho zatáhl, on si natáhl tříslo a šel do kabiny. Pak jsme se ale bavili, říkal, že to měl natažené už předtím.“
Jágr prohlásil, že díky navýšení platového minima o pět milionů dolarů na tým řada klubů musela uzavřít velké smlouvy s hráči, kteří si tolik ani nezaslouží. A že v podstatě sebrali peníze pohozené manažery na ulici. Souhlasíte?
„Asi to tak v mnoha případech bude. Třeba Flaška (Tomáš Fleischmann) dostal na Floridě výborný kontrakt, ale to samé platí i pro Jardu ve Phile. Já ho tipoval tak na dva miliony (dostal 3,3). Víc podle mě mohl dostat Tomáš Kaberle, možná to taky trochu prováhal. Sice se psalo, že v Bostonu neměl tak dobrou sezon
Co všechno vám nový zaměstnavatel faxuje k podpisu?
„Komplet celou smlouvu. Je závazná. Pak vám do mailu pošlou šest kopií stejného kontraktu, každou zvlášť podepíšete. Každá je originál a posíláte ji poštou zpět. Já si vybral DHL a docela jsem zíral, kolik mě ta obálka stála. Když z Ameriky posílám domů velký balík, stojí mě to kolem 60 dolarů (tisíc korun). Tady jsem posílal obálku A4 a řekli si o dva tisíce. Ještě jsem si u nich přečetl leták, že mají bezkonkurenční ceny.“ (směje se)
Ještě k Jágrovi. Co od něj čekáte po tříleté ruské odmlce?
„Bude hrát pořád stejně, jako když z NHL odcházel. Ta síla v něm zůstala. Bude tvořit hru, zase ho těžko odstavíte, protože je furt stejně silnej, těžkej. Jak psal ve Sportu všechny ty svý důvody, proč nepodepsal Pittsburghu, jsou rozumný. Třeba ve Vancouveru nebo Chicagu by to měl složitější, tam je hra založená na rychlém přechodu do útočného pásma. Ve Phile bude Džegr dobrej.“
Povězte, co na něj bude platit?
„Nesmíte mu nechat prostor, přetlačovat ho, chce to hrát pozičně. I když vážím přes sto kilo, Jágra jsem v Rusku těžko odstavoval. Receptem je nechat ho v rohu, ať se tam s pukem ukličkuje. (usmívá se) Je to hodně o zkušenostech. Díky nim pak víte, jak na Sediny, na Ovečkina a další borce.“
Proč tedy bratři Sedinové vyhrávají bodování NHL, když je tak snadné bránit je?
„Neříkám, že úplně snadný, ale Kanaďani o tom tak nepřemýšlí. Raffi Torres (bývalý útočník Vancouveru) to se Sedinovými řešil. Řekli mu, že pro ně je ideální, když se je ostatní snaží honit po ledě, atakovat. To mají přímo rádi. Já na to jdu jinak. Jeden z nich má puk, tak já si hned najedu k bráchovi, protože vím, že mu to první nahrává naslepo za bránu. V play off to na ně platilo, ostatní týmy se na ně připravily víc než v sezoně. Poslední finále se Sedinům vůbec nepovedlo.“
Máte dojem, že obránci už přišli i na to, jak zpacifikovat Ovečkina?
„S ním je to těžší. On má dobrou střelu bez přípravy. Bráníte ho jeden na jednoho, on z ničeho nic vypálí. Sice měl slabší sezonu, ale to je jen krátkodobý výpadek. Spíš si myslím, že na podzim bude Ovečkin zase vynikající.“
A co vy?
„Já? Mám dojem, že výš být nemůžu. Dál to už asi nepůjde. Vždycky jsem říkal, že potřebuju mít po ruce dobrýho kámoše, který mi řekne v pravý čas, ať už se na hokej vykašlu. Že už to není, co bývalo. Já se pokaždé snažil vyrovnat těm nejlepším, ale čekám, že přijde doba, kdy zjistím, že jsem na ledě zbytečnej. Je mi třiatřicet, smlouva mi vyprší za čtyři roky, pak to vidím jedině na návrat do Slavie. Anebo, že bych pak podepisoval jako Milan Hejduk smlouvy na jeden rok?“ (usmívá se)
Přiznávám, že jsem si před pár lety nebyl vůbec jistý, jestli v NHL prorazíte… Překvapil jste mě.
„Tak já vám řeknu, že v prvním roce v Edmontonu jsem chtěl v půli sezony odejít! Do Vánoc jsem odehrál asi sedm zápasů. Na začátku prosince mě poslali na farmu na rozehrání. Doma jsem řekl, že na to kašlu, že to balím a vracíme se do Evropy. Bylo mi 27 let a vykládal jsem manželce, že tady se sebou nenechám cvičit a podobný řeči. Na klub jsem zavolal, ať mi vyřídí letenky, že letím pryč. Jenže v tu dobu se jeden hráč zranil, já naskočil místo něj a od té doby hraju první nebo druhou obrannou dvojici. Asistent generálního manažera v Edmontonu po sezoně 2007 odešel do Columbusu dělat GM a hned mi nabídl smlouvu. Tak jsem to nastartoval. Předtím to ale bylo hodně na hraně. Nebýt toho zranění, moje angažmá v NHL mohlo být vyloženě epizodní.“
A teď bych se s vámi bavil jako s obráncem Jaroslavle. Například…
„Tááák. Děti mohly mluvit krásně rusky!“ (usmívá se)
Finančně byste na tom byl podobně, ne?
„Anebo líp. Nedávno jsem dostal jednu nabídku. Finančně výhodnější než je ta z Colorada. Mohl jsem jít do Petrohradu k Miloši Říhovi. Ale hlavně kvůli rodině jsem to vzdal. Holka už radši mluví anglicky než česky, kluk je Američan, tak mu chceme dát šanci naučit se anglicky. Aby nebyl jediný Američan na světě, který anglicky neumí.“
Vám dobře známý kouč Vladimír Růžička se nechal slyšet, že v případě vylepšení angličtiny by si troufl na roli hlavního kouče v NHL. A že nevylučuje v budoucnu cestu do zámoří přes asistenta prvního trenéra. Uplatnil by se v NHL?
„Předně musím říct, že mě hodně překvapilo, že nešel do Ruska, odkud (z Omsku) měl vynikající nabídku. Fanoušci Slavie jsou asi hodně rádi, ale stejně… V NHL by ho byla škoda na asistenta. Jednou jsem se bavil s naším asistentem v Columbusu a ten mi vykládal, jak je to hrozná práce. V šest ráno musí být na zimáku, ze všech večerních zápasů musí nashromáždit poznatky, do toho sestříhat video… Růžu si v téhle pozici nedokážu představit. Základ angličtiny v sobě má, u týmu by se do toho časem dostal.“
Jenže koučink kanadských expertů je někde jinde, ne? Hlavně hráči jsou zvyklí na něco jiného.
„Osobně si myslím, že by k sobě musel mít dobré asistenty, aby se přiučil kanadským zvykům. Styl trénování jde hodně dopředu, tady v Čechách se lidi neradi učí nové systémy. Stačilo by se učit od Švédů, nemusíte hned kopírovat Kanadu. Ale chci říct, že doba jde rychle kupředu, platí to i pro hokej. Auta přece taky nejsou stejná jako před dvaceti roky.“
