Balancoval na hraně života a smrti, italský reprezentant poráží leukémii: Je to zázrak
Osud si s ním nepěkně zahrává, ale italský basketbalista Achille Polonara (34) dál bojuje. Začátkem června mu diagnostikovali akutní leukémii. Už podruhé v životě slyšel otec dvou dětí od lékařů krutou zprávu o svém zdravotním stavu. Před lety porazil rakovinu varlat, ale od června se potýká s ještě těžším soupeřem. Když se tedy před několika dny objevil s rouškou na obličeji coby divák zápasu Itálie s Islandem v rámci kvalifikace MS, byl to nejzářivější moment večera v Tortoně.
Italové sice poněkud překvapivě padli s Islandem 76:81, přesto fanoušky potěšila přítomnost velkého bojovníka. Polonara během své kariéry platil za dobrého psa obranáře a spolehlivého nosiče vody. V italské reprezentaci strávil deset let, účastnil se velkých turnajů včetně olympijských her v Tokiu a Paříži.
Poslední zápas své bohaté kariéry odehrál 2. června. Shodou okolností to bylo v dresu Boloni proti Milánu, takže se jednalo o největší italský mač pod bezednými koši. Naskočil na šest minut. To už ale nebyl zcela fit a šel k lékaři, kde se obavy potvrdily.
Polonara dělá čest svému hrdinskému křestnímu jménu, od června podstupoval léčbu, která by neměla valný efekt, kdyby se nenašel vhodný dárce kostní dřeně. To se nakonec podařilo a 25. září italský basketbalista podstoupil operaci.
Polonarovi zachránila život mladá Američanka. „Je to dívka, která má kostní dřeň na devadesát procent kompatibilní se mnou. Jsem tady a hovořím díky ní. Moc žádám všechny, kteří mohou, aby šli darovat kostní dřeň. Stačí tak málo, abyste zachránili lidský život,“ rozpovídal se Polonara před utkáním basketbalové reprezentace.
Ještě ale nemá zdaleka vyhráno. Polonara byl vždy typem basketbalisty, který je samá ruka, samá noha. Nikdy nebyl osvaleným bijcem, ale i na jeho poměry dorazil na zápas v zuboženém stavu, výrazně pohublý, s rouškou na obličeji, protože má oslabenou imunitu. „Málem jsem zemřel kvůli komplikacím. Před měsícem jsme to skoro vzdali. Je to skoro zázrak, naštěstí se postupně zlepšuju,“ říkal dojatě. Polonara balancoval na hraně života a smrti. Kvůli pooperačním problémům byl i nějakou dobu v kómatu.
V Tortoně se dočkal ovací vestoje všech přítomných fanoušků. „Nečekal jsem takové přijetí. Bohužel jsme nevyhráli, ale pro mě jsou teď důležitější jiné věci,“ řekl italský hráč, který měl tu nejlepší dostupnou péči. „Měl jsem tu čest, že mě léčili opravdoví odborníci. Jsem jim neskonale vděčný. Podstoupil jsem dva cykly léčby ve Valencii, kde mi nabídli experimentální terapii vhodnou pro moje onemocnění,“ přiblížil Polonara, který dokonce už mohl i odložit invalidní vozík a jít po svých.
