Starka o seriálu Štěstíčku naproti: Kdo to udělal, je duševní invalida. Kopta je třeba ok
Jaroslav Starka si teď zvyká, že ho známí do telefonu vítají slovy Ahoj, Čestmíre. Důvod je jasný: seriál Štěstíčku naproti na Oneplay, který vypráví příběh korupční kauzy v českém fotbale z roku 2004. Příbramský boss v něm posloužil jako předobraz postavy Čestmíra Kaplíře, muže s mafiánským chováním. Mohlo by se zdát, že proti dílu nic nemá, vždyť filmaře nechal natáčet na svém stadionu. Jenže je to úplně jinak… Mluví klidným, smířeným hlasem, ovšem nijak nechválí.
Sledujete seriál Štěstíčku naproti?
„Vůbec. Lépe řečeno, viděl jsem kus prvního dílu, když mi známý volal, abych si to pustil. Stačilo. Co na to říct…“
Není vám to tedy příjemné.
„Je mi to jedno. Já jsem splachovací. Ti, kteří to udělali, jsou idioti. Jestli to někdo obdivuje, tak nevím. O mě nejde, mně to je jedno, je to dvacet let stará věc. Ale co mi vadí, co tam udělali ze starého pana Valenty (v seriálu pan Kocka vlastnící klub FC Hradiště), to je moc. To byl noblesní pán, tohle je prostě špatně.“
Rozumím, ale je to nějaká licence.
„No tak pak jo, lidem se to asi líbí, zvlášť Češi to milujou. Hele, třeba pointa prvního dílu. Ivan Horník byl, je a bude můj kamarád. Ale já s ním v životě neobchodoval jediného hráče. Nevím, jestli to někomu přijde zábavné, ale mně ne.“
Ještě míň zábavné vám tedy asi připadá, že jste tam vykreslený jako mafián.
„Úplně supr. Někdo mi poslal fotku, jak sedím s Ivanem u díry v zemi. To musel být duševní invalida, aby to takhle dal dohromady. Jestli tohle je humor… To bych tu asi nebyl a nebavil se s vámi, kdyby to byla pravda.“
Jako že byste byl ve vězení?
„Jasně. Považuju to celé prostě za blbost, jestli se to někomu líbí, tak takovým lidem fandím. Život je ale o něčem jiným. My tu řešíme dvacet let starou věc, přitom viděl jste v neděli zápas Sparta–Pardubice?“
Viděl. Jak to spolu souvisí?
„Chlap tam dá druhému pěstí a dohraje. Že to nevidí hlavní, chápu. Že to nevidí VAR, už ne. A nic se neděje. A my tu řešíme nějaké staré smyšlené věci.“
Jasně, není to úplně podle skutečnosti, ale námět je od tehdejšího vyšetřovatele.
„Tak je to taky idiot. Já potkal za svůj život sto vyšetřovatelů a asi tak tři z nich byli normální. Vždyť je to celé příběh podle toho, co kde kdo zaslechl.“
Což sedí, ovšem v tom smyslu, že celá tehdejší kauza se odvinula z odposlechů, takže to byly reálné výroky.
„Odposlechy… Bavím se s Kmentou (investigativní novinář, pozn. red.), který furt někde jede ty svoje zkazky a připadá si, že je v obraze, a říká mi, abychom spolu udělali knížku. Já mu odpovídám: Hele, to bys mi nejdřív musel říct, jakou máš hodnost u vnitra, že máš takové informace, jaké máš.“
Ale ty odposlechy, ať už si o nich myslíme, co chceme, reálné jsou.
„Já vždycky říkám, že kdo si nedá pozor na telefon, může si za to sám.“
Na seriál nadáváte, ale filmaře jste pustil natáčet na stadion i do kanceláří. Vy jste nevěděl, o čem bude?
„Kdybych to věděl, tak bych je nakopl a poslal do hajzlu. To vyřizoval někdo jiný, že to prý bude o fotbale a zaplatí nám za to. Kdyby si se mnou dali kafe, třeba bych jim nakonec i řekl: filmujte. Ale takhle…“
Sice jste neviděl moc, ale jak se vám líbil Václav Kopta, který vás představuje?
„Musel jsem se smát, když jsem ho viděl s tím lišejem, co mu tam říkají silniční. Je to určitě odkaz na to, jak mě URNA přepadla na dálnici a přitiskla k silnici. Já tehdy ani nebyl odřený. Krom toho se to stalo asi o dva roky později než celá fotbalová kauza. Mimochodem, strávil jsem pak tři měsíce v Ostravě ve vazební věznici a za celou dobu za mnou ani jednou nepřišel ani jeden vyšetřovatel. Oni to pak smotají dohromady a ještě k tomu namíchají hroby. Jak říkám, viděl jsem začátek a stačilo mi to. Kopta je třeba ok, i když je o hlavu menší, ale to je jedno.“
Prý se teď do telefonu představujete jako Čestmír, což tedy moc nesedí s tím, jak o seriálu mluvíte.
„Vůbec, úplný nesmysl. To by mě ani nenapadlo. Když mi volají známí, tak mi občas řeknou: Ahoj, Čestmíre, a jedeme dál. To je pravda. Ale já v žádném případě.“
Mně jste na úvod řekl Čest práci, tak možná někdo slyšel, co chtěl.
„To je možné. Já to určitě nepoužívám. Když filmaři nemají nic jiného na práci, když neumí udělat nic, co by mělo nějakou kulturní hodnotu, ať si točí tohle. To není nic proti hercům, ti odvedli svou práci a třeba i dobře. Celé je to ovšem nesmysl.“
