Před bitvou padají i vtipy

Do utkání s Finy zbývají zhruba dvě hodiny, žlutý autobus s českou vlaječkou šplhá do kopce ke klotenské hale. Jako vždy s problémy zacouvá až téměř k hlavním dveřím.

Celá výprava, někdo v džínách, jiní v teplákovce, ale často v pantoflích, míří do kabin. Vyjdou asi dvacet schodů a míří na konec chodby do svých trpasličích kamrlíků.

Následuje převlékání do trenýrek, elasťáků. Asi za čtvrt hodiny první hráči vyběhnou ven. Na oblíbené bago. Vašíček, Marek, Klepiš, Plekanec, Blaťák, Olesz, Židlický, za chvíli je po kupě celá jedenáctka.



Na plácku u stanu pro fanoušky se po jednom vypadává a boj vrcholí zlatým finále. „To se vám to hraje, když se znáte z Magnitky!“ dobírá si bek Barinka Marka s Rolinkem.

Není nejtepleji, Marek si z baga na chvíli odskočí opodál, pár poskoků do výšky a důkladná protahovací cvičení ho zahřejí. Totéž Olesz a jeho speciální rozcvička. Rychlé starty, krátký sprint a brzda. Z čela útočníka Floridy se po chvíli řine pot.

BAGO JIM JDE VÝBORNĚ
Hokejisté si vedou nadmíru zdatně, trvá, než někdo vypadne ze hry. „Fotbal můžu, asi to mám v genech, protože táta hrával první ligu,“ povídá Jakub Klepiš.

Meruna občas nasákne vodu z kaluží, kolem je mokro. Ale s pohybem hokejisté vůbec nešetří. „Strach ze zranění nemáme, není to zase taková divočina,“ říká udýchaný a výborně rozcvičený Klepiš. „V kabině není místo a bago je na rozhýbání super,“ pochvaluje si.

Češi už mají na bago svoji ustálenou partičku, snad každý už aspoň jednou vyhrál. Jde o prestiž, hraje se o imaginární zlato. Hráči vítězi inscenují předávání medailí a gratulují mu.

Bago trvá zhruba jeden fotbalový poločas, hodinu a čtvrt před utkáním už se hráči kupí v kabině. Kouč Růžička chystá debatu. Krátkou, svižnou, žádné řečnění. Zkrátka, aby se ta slova pěkně nesla.

Každý hráč sedí ve své kóji a Růžička s tužkou v ruce načíná povídání. Trvá osm minut. Je to rychlé, úderné, s jasnými pokyny. Růžička burcuje, ponouká hráče, aby hráli podle svého citu.

Jaká to změna oproti ruskému Magnitogorsku… „Pozorně naslouchám, má to hlavu a patu. V Magnitogorsku se občas přistihnu, že mám v hlavě jiné myšlenky. Ale tady to nehrozí,“ vypráví Jan Marek.

ŽÁDNÉ DLOUHÉ DEBATY
Růžička je ve výkladu spíš pozitivní, ale zaznívají i nepříjemnější výtky. Což je logické. „Nemám rád dlouhé debaty, nemělo by se to přehánět. Pak se ztrácí koncentrace. Mám jasně dané body, o kterých chci mluvit,“ popisuje Vladimír Růžička.

Pokud se mu nezdá ještě něco ke konkrétnímu hráči, vezme si jej stranou k tabuli a nakreslí mu, co žádá. „Jdeme jinam, abych tím nezatěžoval ostatní,“ vysvětluje trenér.

Nebojí se vážnou atmosféru proložit i nějakým fórkem. „Růža je dobrej v tom, že vždycky poradu odlehčí, prohodí to vtipem. Což je hrozně důležité. Je přitom i sranda,“ má rád porady Jakub Klepiš.

Upoutalo ho, že je Růžička mnohem klidnější než mívá ve zvyku na Slavii. Tam vybuchuje docela často. Odnášejí to často odpadkové koše. „Je tu celkově mnohem klidnější než ve Slavii. Zatím pořádně zařval jenom jednou, a to byl ještě slaboučký odvar toho, co předvádí ve Slavii,“ směje se Klepiš.

Až přijdou v Klotenu důležitější zápasy, porada bude důkladnější a trenéři ji provedou na hotelu Hilton. Důkladný i podrobný rozbor soupeře je na místě.

Po poradě nastává klasický šrumec, hráči se navlékají do výstroje, popíjejí kávu. Půl hodiny před prvním vhazováním se jedou rozbruslit.

Čas 20.15. Vypuká boj s Finy…
-
Den před Finskem
8.45 snídaně
9.20 odjezd do haly
10.30 – 11:00 rozbruslení
11.45 odjezd do hotelu
12.00 oběd
16.30 svačina
18.05 odjezd do haly
20.15 zápas
23.15 odjezd do hotelu
23.20 večeře