Boleslavský Mikulík o hvězdných parťácích: Dodávají mi sebedůvěru

ROZHOVOR - Připadá si asi podobně, jako provinční písničkář ve studiu s U2. Milan Mikulík, jednatřicetiletý útočník Mladé Bolesalvi, jehož kariéra kolísá mezi extraligou a první ligou, dostal životní spoluhráče. V prvním útoku teď nastupuje s Davidem Výborným a Jaroslavem Balaštíkem, ikonou české reprezentace a extraligovým střeleckým esem. A vede si výtečně, proti Slavii vybojoval oba góly svého týmu při výhře 2:0. „Jsem rád, že nám to funguje,“ pochvaloval si spokojeně.
Jak se vám zamlouvají dva tak věhlasní kolegové v útoku?
„Moc. Jsem trenérům vděčný za to, že mi dali šanci hrát s takovými hráči. Je to pro mě ohromná motivace. Myslím, že jsem pro kluky v zápase na Slavii odvedl dobrou práci a chci takhle pokračovat.“
Co je ve formaci vaším úkolem?
„Hlavně udělat klukům prostor. Celá extraliga ví, co ti dva umějí, soustředí se na ně, brání je. Můj úkol je, abych byl trochu nebezpečný, udělal Davidovi s Jardou víc místa a napadal obránce. Já napadám a beru bekům soupeře sílu. Tak, aby to od sebe odhazovali. Kluci výborně čtou hru a sbírají si ty volné puky. Nějaké góly z toho vždycky dají.“
Co za rady vám Výborný a Balaštík dávají?
„Oni mi hlavně dodávají sebedůvěru. Pořád mě povzbuzují, neřeknou mi křivého slova. Říkají mi, ať se nebojím zkusit kličku, ať to vezmu na sebe. Takové věci vás pak hodně uklidňují. Potom z toho vznikne třeba to, že se natlačím do brány, gólman to vyrazí a ti dva si prostě své místo umějí najít a dají z toho gól.“
To se proti Slavii povedlo. A vy jste skákal radostí jako málokdo…
„Jasně! My jsme ale v první řadě vděční za tři body na Slavii. Máme totiž cíl, který jsme si do reprezentační přestávky dali a musíme za ním jít. Teď je to takové naše play off. Tam se musejí vyhrát čtyři zápasy, o to nám teď jde. Musíme do toho dát všechno, i kdyby se nám mělo deset lidí zranit a měli jsme to odehrát v pěti. Musíme jít po hlavě.
Přesně díky tomu jste srazili Slavii, souhlasíte?
„Jistě. My věděli, že na tom jejich malém hřišti po nás půjdou a budou nám hrát do těla. My super odolávali, oni proto potom změnili taktiku, chtěli to hrát jednoduše, jenže my jim i to brali. Nedali jsme jim moc šancí, to byl klíč k úspěchu.“