Ton dosáhl v extralize na 700 bodů. Chomutova mi bylo líto, přiznal
To byla jízda! Sparťané si s chomutovskými Piráty pohráli jak s partou kluků. Pražská Tipsport Arena se stala svědkem demolice 9:0. „Tady bylo vidět, co dělá hlava. Ten zápas mohl klidně vypadat jinak,“ připustil nejlepší hráč utkání Petr Ton, který k jasné výhře přispěl gólem a asistencí.
Padaly taky významné mety, jiné zůstaly na dosah. Sparťané útočili na rekordní výhru sezony, jejich gólman Tomáš Pöpperle uhájil devátou nulu v sezoně a dvě mu scházejí do vyrovnání rekordu Romana Málka. Petr Ton si zase připsal 700. bod v extralize a brzy může být nejlepší i v klubu. Na vedoucího Richarda Žemličku mu chybí už jen pět bodů…
V této sezoně už jste sestřelil kanonýra Jiřího Zelenku, myslíte i na to, že se blížíte rekordu Richarda Žemličky?
„S Jardou Hlinkou jsme se bavili, že jemu chybí na Davida Výborného v asistencích pár přihrávek a já, když jsem se blížil k těm gólům, tak už jsem věděl, že na rekord v bodech mi jich schází 60. Teď jich mám pětapadesát, takže ještě pět…“
Co pro vás znamená meta 700 bodů v nejvyšší soutěži?
„Už jsem nějakou dobu věděl, že se k tomu blížím. Samozřejmě jsem si na to i vzpomněl, i kluci měli jízlivou připomínku: No, dědečku, už to hraješ nějakej pátek, vzpomeneš si vůbec na ten první bod? Bylo to úsměvné.“ (usmívá se)
A vzpomenete si na něj?
„Jestli to nebylo shodou okolností na Spartě, kde jsem dával dva góly. Ale nejsem si jistý.“
Chomutov jste porazili už 7:0, Karlovy Vary 11:0. Čím to, že se ani při jednoznačném průběhu neuspokojíte a dokážete týmy takhle dorazit?
„Je to tou naší chutí, pohodou, tím, že k tomu přispívají všechny lajny. Každý, kdo je na ledě, si chce ten zápas užívat. Když se daří, jsou ty akce i hezké, je tam štěstí. Chomutov měl taky pár gólových šancí, ten zápas mohl klidně vypadat jinak. Přiznám se, těch kluků je mi líto, je hrozně vidět, co dělá ta hlava. Sám jsem to zažil.“
Předchozí zápas v Hradci Králové jste nedokončil. Co vám vlastně bylo?
„Dostal jsem patou hokejky přímo do stehenního svalu, když jsem na té noze stál. Bylo to úplně zbytečné, nešťastná náhoda. Věděl jsem, že je zle, vypnula mi noha, zkusil jsem ještě jedno střídání. Pak jsem se jen modlil, aby se to chovalo jako koňar, aby tam nebyla větší trhlina. Ve čtvrtek jsem šel na led, po tréninku jsem se rozhodl, že nastoupím. Víte, já jsem zastánce toho, aby se hrálo pokud možno pořád. Tři úterky za sebou jsme měli volné, člověk to proklínal, ale tentokrát jsem byl rád, protože bych nemohl nastoupit.“
