+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
30. března 2017 • 14:50

Legenda Farda: Jágr to v NHL ukecá, na Slavii vydržím jen dvě třetiny

Autor:
TOP VIDEA
SESTŘIH: Dortmund - Hoffenheim 2:1. Kadeřábkova asistence nestačila, domácí pod novým koučem znovu slaví SESTŘIH: Dortmund - Hoffenheim 2:1. Kadeřábkova asistence nestačila, domácí pod novým koučem znovu slaví
SESTŘIH: Augsburg - Freiburg 3:3. Domácí senzačně zachránili remízu dvěma góly v nastavení SESTŘIH: Augsburg - Freiburg 3:3. Domácí senzačně zachránili remízu dvěma góly v nastavení
VŠECHNA VIDEA ZDE

Stáří nemá šanci. Rozhodně si nepřijde na někdejšího reprezentačního útočníka Richarda Fardu, který v jednasedmdesáti letech nedá na sport dopustit. K hokeji má brněnský rodák neustále blízko. „Rád si chodím zahrát, když můžu. Jinak bývám často na Slavii, ale tam vydržím tak dvě třetiny. Hrají tragicky,“ neskrývá rozhořčení někdejší trenér sešívaných, který je dostal v roce 1994 do extraligy.



Bez každodenního pohybu by to nebyl on. Nestárnoucí Farda byl velice naštvaný, když musel v polovině ledna vynechat hokejovou exhibici kvůli zraněnému kolenu. Nyní je však pamětník posledního brněnského mistrovského titulu z roku 1966 a šestinásobný medailista z mistrovství světa v pořádku a může dál sportovat. „Bez tenisu, který hraju každý den, to bylo těžké. Už jsem to však rozhýbal a hrál i hokej,“ oddychl si mistr světa z domácího šampionátu v Praze 1972.

Věk je tedy pro vás jenom číslo?
„Ano, ale sakra velký. (směje se) Radši na něj nemyslím. Dokud se můžu pohybovat, tak se chci bavit a sportovat. Když něco dělám, tak je hlavní, že jsou u toho mladí. Pomáhají mi. s nimi zapomínám na to, kolik mi je let.“

Počítáte do toho i svého o jedenáct let mladšího kamaráda Karla Jarolíma, se kterým hrajete pravidelně tenis?
„Samozřejmě. (usmívá se) Hrajeme pořád spolu. Jak má na starosti pouze fotbalový nároďák, tak nemá pořádně co dělat. Takže skoro každý druhý den si jdeme zahrát.“

Kdo je lepší?
„Karel. (směje se) Přeci jen je o víc jak dekádu mladší. Do toho hrával fotbal. Běhá mi tam jako blázen. Půl hodiny mu stačím, ale pak mi dojde dech. Máme dlouhé výměny. Nikdo to nechce pokazit.“

Koukám, že se nenudíte...
„Jsem sice už v důchodu, ale nehodlám jen sedět doma a čučet do blba. Bavím se, jak můžu. Mám to dané tak, že ráno vstanu a jdu třeba do fitka. Pořád musím něco dělat. Bez tenisu bych rozhodně nemohl být. Když už mě někdo pozve na akci, kde bych si mohl zahrát, tak to nemůžu odmítnout. V lednu jsem chtěl hrát hokej s celebritami z Československého lva, ale trápilo mě koleno, takže jsem nemohl. Doufám, že to příště vyjde. Na takové události se vždycky těším. Potkám známé nebo poznám nové lidi.“

Říkal jste, že cítíte lépe, když je okolo vás mládí. A co mladí čeští hráči v NHL, sledujete je?
„Rozhodně. Třeba Pavel Zacha. Přišlo mi, že měl v Liberci problémy, ale v zámoří se rozjel. Má velkou postavu a myslí mu to technicky při hře. Věřím, že v New Jersey se ukáže ještě víc. Jinak smekám před Davidem Pastrňákem, velmi technický hokejista. Uchvacuje mě, jak se v Bostonu prosazuje.“

Richard Farda, mistr světa 1972 z domácího šampionátu v Praze
Richard Farda, mistr světa 1972 z domácího šampionátu v Praze

Největší problém v rozvoji mládeže? Rodiče!

Vidíte nějaký velký talent i v Evropě?
„Velkým překvapením je pro mě Martin Nečas. Klobouk dolů před ním. Myslím si, že mu výrazně pomohl perfektní nástup Kometa do sezony. Navíc hrál po boku Martina Erata a Marka Kvapila. Měl velké štěstí. Za mých mladých let jsme takové štěstí neměli. Těžko jsme se dostávali do prvního mužstva, protože ti starší nás tam nechtěli. Dnes najednou přijde sedmnáctiletý nebo osmnáctiletý mladíček a nastupuje hned v první lajně. To je něco neskutečného. Nečas si však tuhle možnost zaslouží, protože hraje opravdu dobře.“

Přitom se v poslední době hodně mluví o tom, že česká mládež a její výchova zaostává…
„Oprávněně. Já bych udělal jednu věc a to, že bych z dětských tréninků vyhnal všechny rodiče.“

Škodí dětem?
„Zrovna nedávno jsem se byl kouknout na šestiletého kluka mé přítelkyně, který hraje za Hvězdu Praha. Chování rodičů bylo katastrofální. Oni hrozně tlačí na trenéry. Ve Švýcarsku by na něco takového neměli nárok. Tam je ani nepustí k ledu. V Česku však chodí a pořád se jim nelíbí, co a jak se trénuje. Potom se nedivím, že jsou někteří trenéři neschopní vést mládež. Normálně je to bitva jenom o puk.“

Nelíbí se vám zápasy?
„Kolikrát hra mladíků postrádá nahrávky a krásné rozjezdy. Jak potom chtějí dál hrát hokej? To je pak na trenérech. Sláva Lener si myslel, že přenese do české hry něco ze Švédska, ale žádné zlepšení jsem neviděl. Je to ale těžké, když tady chtějí trenéři jenom vyhrávat. Vůbec je nezajímá, jak by mohli mládež lépe naučit bruslit dopředu a dozadu, přihrávat a uvolnit se.“

To zní dost tvrdě.
„Při hře jeden na jednoho vůbec nevidím snahu o to, aby hráč objel soupeře. Místo toho radši hodí puk do rohu a tam se o něj perou. Podle mě tohle není hokej.“

Téměř stejný názor na věc měl i někdejší reprezentační kapitán Igor Liba, který tvrdil, že se hokejový svět otočil, chytrost najednou předvádí Kanada, tady se snažíme spíš o tvrdost...
„Má pravdu. Ta chytrost, kterou československý hokej měl, se ztratila. Zapomeňte, že Kanada vždycky hrála tak jako dnes. Při turnajích jsme se tam na jejich hru ani nemohli koukat. Jenom se řezali a prali to do sebe. Nyní takhle hrajeme my a Kanaďané předvádí krásný technický hokej. Nikdo nestřílí puk dopředu, kde nejsou spoluhráči. Když jsem trénoval, tak jsem pokaždé říkal svým svěřencům, že kotouč není bumerang. Jen tak se ti nevrátí, hochu. Pokud to uděláš, tak si ho musíš vybojovat zpátky. Tohle zkrátka neexistuje v zámoří.“

Jágr na MS? Pochybuji. Má mladou frajerku

Sám jste si v 70. letech zahrál WHA, konkurenční projekt proti NHL. Byl to jiný svět, než vidíme za mořem teď?
„Bylo to hrozné. Jenom samé rvačky a úplně jiná pravidla. Teď se dá v zámoří hrát v rukavičkách. Předtím tam bylo strašně moc zabijáků, kteří se jenom rvali. S hokejem to nemělo nic společného. Nyní je to úplně něco jiného. Já jen valím oči, že hráči v NHL dokáží odehrát v jednom týdnu třeba až čtyři zápasy a procestují při tom celou Severní Ameriku. Když se oblečete do bruslí, tak je to dobrý, ale potom si musí člověk připadat jak mátoha. Řekl bych, že velkou roli hraje zvyk. Čím více hrajete zápasů, tím je to lepší. Když tam však přijde někdo z Evropy, odehraje třeba dvě utkání týdně a najednou mu přidají o další dva zápasy, tak to pro něj musí být strašná darda.“

Jak velká darda je to podle vás pro již pětačtyřicetiletého Jaromíra Jágra?
„(směje se). Jarda je bůh. Nedávno jsem koukal na utkání Floridy. Jágr pořád bruslí jako blázen! Jezdí dopředu, dozadu a já si pořád říkám, jestli vůbec vystřídá. Je pravda, že on pro hokej dělá úplně všechno. Dává si strašně zabrat. Trénoval takhle i na začátku a zůstal u toho. Jezdíval jsem jako trenér koučovat Jágr team, takže vím, jak Jarouš trénoval kdysi i po čtyřicítce.“

Myslíte, že si ještě prodlouží zámořskou kariéru?
„Věřím tomu. Jarda je pořád jedním z nejlepších hráčů Floridy. S mladíky, se kterými je v lajně, hraje dobře. Řekl bych tedy, že je tam ještě ukecá a zůstane. Co by dělal tady? Hrál za Kladno? To se mu ještě určitě nechce. Ono taky bude záležet, jestli se dostanou Panthers do play off. Kdyby ne, byl by Jarouš k mání na mistrovství světa, ale o jeho návratu pochybuji. Má nyní mladou frajerku, tak si chce užívat. (směje se) Když nevyjde Florida, tak bych ho rád viděl v Las Vegas, kde by měl přes ulici kasino. (směje se) To by se mu líbilo. Venca Nedomanský je tam jako skaut, mají hodně peněz. Třeba by po něm sáhli.“

Sledujete i Slavii, klub, kde jste trénoval šest let?
„Často se jdu kouknout na zápas do Edenu. Nevydržím tam však moc dlouho. Maximálně dvě třetiny, protože hrají katastrofálně. Nedá se na to koukat. Po odchodu Vládi Růžičky se začalo všechno sesypávat.“

Pro člověka, který pomohl Slavii do extraligy, je to jistě kruté, viďte?
„Samozřejmě. Sestup do první ligy a navíc ta podzimní krize. Je to strašné. Nejhorší na tom všem je, že problém ještě nevyřešili. Pořád se ptám lidí ze Slavie na situaci. Absolutně nikdo neví, co bude s klubem. Od sestupu se zhoršilo úplně všechno. Kvalita, mládež, výkonnost mužstva a diváci. Na jednom zápase, který jsem viděl, tam bylo asi dvě stě lidí. Jsem z toho smutný.“

 

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

 







Klasická verze
Mobilní verze