Rekordman Výborný: Byli jsme dostihoví koně. A omluvenky? My bychom za rok řekli: Vystřel!
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Čeká ho velký den. David Výborný, pětinásobný mistr světa a majitel čtyř dalších velkých reprezentačních medailí, bude uvedený do Síně slávy IIHF. Ale už teď si s rekordmanem můžete přečíst obsáhlý rozhovor. Pro iSport se přímo ve Stockholmu rozpovídal právě o mimořádné události, o jeho nástupci Romanovi Červenkovi, zlatých vzpomínkách, ale i o omluvenkách, které se mu nelíbí. „Za nás by si nikdo nedovolil nepřijet, když nemá smlouvu. Takového hráče bychom tam ani pak nechtěli,“ říká zlatý kapitán z Vídně 2005.
V neděli bude jako 27. zástupce z Česka uvedený mezi legendy. Někdejší útočník se téhle pocty přímo v dějišti šampionátu dočká společně s dalšími bývalými hráči Zdenem Chárou, Henrikem Lundqvistem či Fransem Nielsenem.
„Znamená to pro mě hodně, ale už se těším, až to budu mít za sebou, dám si nějaké pivo a podívám se na hokej,“ říká upřímně v obsáhlém interview 50letý muž, který startoval na dvanácti šampionátech v řadě (1996 – 2007). V jednom z hotelů se v pátek dopoledne usadil na pohovku a dal se do poutavého vyprávění.
Vy nejste typ, který by měl úplně rád oficiality, že?
„Vůbec ne. Ráno jsem potkal v posilovně Zdena Cháru a ten říkal úplně to samý. Že podobné akce nemá moc rád. Není pro mě ani to, aby mi někdo pořád říkal, jak mám být oblečený. V neděli to budu muset zvládnout.“
Takže už jste byl ráno v posilovně, jo?
„Já si byl ráno zaběhat a přede mnou byl třímetrový hovaďák. Myslel jsem si, že je to nějaký Švéd, a on to byl Zdeno! (smích) Šlapal na kole. Tak jsme chvíli pokecali. Já jsem se jenom ptal, jestli pořád žije v Bostonu. On říkal, ať pozdravuju tátu. Takže to byly spíš takové fráze. Uvidíme se v dalších dnech.“
Je nějaký vzájemný zápas, na který si nejvíc vzpomínáte?
„V NHL jich byla spousta. A jestli si dobře vybavuju, tak v nároďáku třeba na mém posledním mistrovství v Moskvě v roce 2007. Mám dojem, že jsme se Slováky prohráli (2:3). Vím, že mě pořád hlídal, neustále mi něco povídal. Mně už se ani pořádně nechtělo bruslit. Jinak super chlap.“
Co to vlastně pro vás znamená? Být členem Síně slávy?
„Určitě je to fajn, vážím si toho. Neříkám, že jsem se celý život dřel na to, abych byl někde vyhlášený, ale zpětně jsem za to rád. Vím, že jsem něco dělal dobře.“
Jak vás těší, že jste si pořád udržel i rekord v počtu utkání na mistrovství světa? Máte jich 104, Roman Červenka „jenom“ 103.
„Určitě mě to těší. Je lepší být první než druhej! (smích) Ale Červus určitě bude hrát dál. Přeju mu, ať to překoná. Že bych kvůli tomu nespal, to ne. Ale jo, je lepší být první než druhý.“
A jak hodnotíte jeho výkonnost? Že ani ve 39 letech nepolevuje?
„Určitě je to těžký, má svůj věk. Ale je vidět, jaký má na ledě přehled, byl jedním z našich nejlepších. Po Pastovi (Davidovi Pastrňákovi). Je pořád rozdílovej.“
Nejspíš vás předežene i v celkovém počtu utkání v reprezentaci, aktuálně mu jich na vás (219) schází tři. Nebude vás mrzet, že přijdete o primát?
„Ne. Prostě mě překoná, potom zase třeba někdo předstihne jeho. Takový je život. Nemám v hlavě rekordy. Člověk to hrál hlavně pro týmové úspěchy. A pro vzpomínky, které mi nikdo nevezme.“
Co jste říkal na české výkony na šampionátu a na celkové šesté místo?
„Jedna prohra v základní části, najednou jsi až třetí a jedeš hrát do Švédska.
