Status legendy? Líbí se mi to, přiznal Škoda. Bořilovo gesto při rozlučce skoro obrečel
V Edenu na tabuli svítila 77. minuta a u střídačky už netrpělivě postával muž s číslem 7. Milan Škoda, kterého v Edenu proslavilo spíše číslo 21, se odhodlával ke svým posledním minutám v sešívaném dresu a zřejmě i v kariéře. A Jan Bořil mu dokonce ihned předal kapitánskou pásku. „To mě úplně položilo, nejradši bych se rozbrečel,“ sdělil útočník po první várce oslav. Co bude devětatřicetiletá slávistická ikona dělat dál?
Gratuluji k titulu. Co se ve vás odehrává?
„Strašně si to užívám. Po minulém kole s Jabloncem to bylo těžké, byl jsem zlomený. A ani v týdnu jsem se na tréninku necítil nejlépe. V pátek večer jsem to přestal řešit, a neměl jsem od zápasu žádná očekávání. Nevěděl jsem, jestli nastoupím, či nenastoupím. Ale nakonec ta rozlučka byla naprosto skvělá. Chci poděkovat panu Jaroslavu Tvrdíkovi a Pavlu Tykačovi, že mi to dovolili. A hlavně trenérovi, že mě tam dal, protože to pro něj nemohlo být snadné, má spoustu hráčů. Kvůli fanouškům jsem takovou rozlučku chtěl, ale měl jsem ještě jednu velkou motivaci.“
Jakou?
„Aby mě moji kluci, kterým je pět a sedm let a jsou velcí slávisti, ještě viděli hrát na tomhle stadionu.“
Jak si to užili?
„Ještě jsem to neměl čas to probrat, ale jsem přesvědčený, že byli nadšení.“
K tomu vašemu nástupu na hřišti – Jan Bořil vám ihned předal kapitánskou pásku. Bylo to domluvené?
„Nebylo to vůbec domluvené. Už když jsem před střídáním stál za lajnou a celý stadion řval mé jméno, byl jsem dojatý. A do toho přišel Béřa a předal mi tu pásku, to mě úplně položilo. Nejradši bych se rozbrečel, ale musel jsem se naopak nakopnout do zápasu. Nebyl čas na dojímání, ale byl to pro mě silný moment.“
Jak moc jste měl v hlavě, že chcete dát gól?
„To by bylo asi nejvíc. Ale zároveň asi až moc idylické. Nakonec jsem se do žádné šance ani nedostal, tak mě to moc nemrzí.“
Rozhovor pokračuje pod infografikou.
Jaká pro vás tahle konfrontace s prvoligovými stopery po letech byla? Nedávali vám z respektu trochu míň do těla?
„Určitě ne. Ale já se cítím poslední dobou dobře, odehrál jsem z lavičky nějaké zápasy za béčko. Ale kvalita v první lize, zvlášť u týmů, se kterými jsme teď hráli, je velká. Ale já myslím, že dobrý…“
Je to pro vás definitivní konec?
„Ve Slavii určitě. I ta kariéra je asi u konce, ačkoliv stát se může všechno. Ale myslím si, že tímhle to hezky vygradovalo.“
Jít za B-tým už tedy příští sezonu neplánujete….
„Určitě ne.“
Když jste v roce 2020 odcházel ze Slavie v zimě do Turecka, příležitost rozlučky jste neměl. Jak jste to tehdy kousal?
„Je to tak, nebylo to možné. Po posledním zápase v prosinci jsem si sám nedokázal představit, že odejdu, ale pak se to rychle seběhlo. Ale od první chvíle jsem věděl, že má touha je vrátit se do Edenu a s kariérou se rozloučit tady. Když jsem podepsal znovu ve Slavii a šel do B-týmu, měl jsem v hlavě, že je pořád šance se dostat do áčka. Samozřejmě se to nepovedlo z mnoha důvodů – zranění, výkonnost, dostatek hráčů.“
A měl jste v hlavě soutěžní rozlučku? Nebo spíš že pozvete staré spoluhráče na nějaký přátelský zápas?
„Rok a půl zpátky jsem o rozlučce vyloženě ani nepřemýšlel. Nejsem ten sebestředný člověk, co potřebuje, aby mu někdo zatleskal. Ale postupem času jsem si říkal, že by to bylo fajn. Že tyto příběhy mám rád a s fanoušky bych si to také rád užil. Kolikrát jsem si nakonec pro to šel sám, říkal jsem si tady o to.“ (směje se)
Co vás čeká po kariéře?
„Tak to ještě nevím. Jsem na začátku cesty. Není nic domluvené, ale věřím, že zůstanu v nějaké roli ve Slavii.“
Vidíte se více v manažerské funkci?
„Vím, že úplně nechci být na hřišti a na manažera nemám zkušenosti. Ze začátku bych chtěl dělat něco, kde budu ostatním pomáhat a učit se. Poznávat klub z jiné strany.“
Jan Bořil čelil na tiskovce podobné otázce, ale musím se zeptat i vás. Jak se tváříte na to, když vás někdo nazve novodobou slávistickou legendou?
„Tak jako… asi mi to nevadí. (směje se). Líbí se mi to. Věřím, že jsem tu nějakou stopu zanechal. Ta moje cesta byla taková, že jsme zažili s fanoušky a lidmi v klubu neskutečné emoce. Od totálního smutku, možná zoufalství až po totální extázi radosti. Někdy jsem se cítil, že jsem na dně, ale když se na něj nedostanete, možná si ani pak nebudete vážit úspěchů. A já si jich sakra vážím. Začátky tu byly hrozně těžké a šlo nám kolikrát o kejhák. To mě s fanoušky spojilo, že jsme zažili neúspěch i úspěch.“
A dá se vyzdvihnout jeden moment, který vám navždy ve spojení se Slavií zůstane v hlavě?
„Je jich samozřejmě spoustu. Ale kdyby to měl být jeden, bude to první titul na Strahově. To bylo úplně nesmyslný.“ (usmívá se)
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 77:18 | 90 |
| 2 |  | 35 | 71:36 | 74 |
| 3 |  | 35 | 58:34 | 71 |
| 4 |  | 35 | 61:44 | 63 |
| 5 |  | 35 | 60:33 | 63 |
| 6 |  | 35 | 48:53 | 45 |
