Jaroslav Bednář, posila týmu HC Davos. Dnes po podpisu kontraktu to bude
oficiální. „Ve Švýcarsku jsem si vždycky chtěl zahrát,“ hlásil včera večer do telefonu ze svého nového působiště.

Třiatřicetiletý kanonýr, v minulé sezoně hrající za Nižnyj Novgorod, toužil působit v týmu HC Lev, ale snaha hradeckého klubu dostat se do KHL krachla. Pak odmítal jiné ruské nabídky kvůli tomu, že se jednalo o příliš vzdálené a divoké destinace. „A nakonec se to čekání vyplatilo,“ reaguje útočník, jenž s přítelkyní Lucií Hadašovou čeká narození potomka.

Nejistota je pryč, budete hrát za Davos. Takže se vám ulevilo?
„Určitě jo. Je tady všechno super, nemůžu si na nic stěžovat. Teď ještě něco předvést na ledě.“ (usměje se)

Akorát jste musel trochu slevit z finančních představ. Nebo ne?
„Každý ví, že v KHL dávají podstatně lepší peníze. Ale tady ve Švýcarsku je takové životní zázemí, že to vynahradí tu druhou stránku. V Rusku nejsou takové podmínky pro život ani náhodou. V mém případě je rodina přednější než to, kolik mi přijde na účet. Takže jsem na to koukal vyloženě z osobního hlediska. Proto jsem dlouho čekal, nechtěl jsem vzít, co bylo na stole. Všechno bylo v Rusku moc daleko.“

Ale Davos je z Prahy 700 kilometrů, to není zrovna blízko...
„Čeští kluci, co tady hrají, mi říkali, že člověk může být doma autem za pět a půl hodiny. Což není tak hrozné. Řízení mi nevadí, za volantem neusínám, takže to jde. Navíc z Popradu, v kterým měl hrát Hradec, to taky bylo poměrně daleko.“


Navíc, jak říkáte, švýcarské zázemí je úplně o něčem jiném.
„To tedy jo. Všechno klape, jsem tady zatím jenom pár dní, ale nemám si na co stěžovat. Zatím je to jako ve snu. Jenom se potvrdilo, co jsem o Davosu slyšel. To se člověku nepoštěstí každý den. Teď ještě splnit ta očekávání v sezoně. Ale z rodinného hlediska je to tady ideální. Stejně jako lékařské zázemí, což je pro mimčo taky důležitý.“

Kouč del Curto si vás o víkendu pozval na zkoušku. Nebral jste to trochu jako potupu? Že hráč takového formátu musel o svých kvalitách přesvědčovat v přípravném utkání?
„Vůbec ne. Pro mě to bylo tak lákavé, že jsem neváhal a okamžitě jsem vyrazil. Můj agent Vláďa Vůjtek ze společnosti Eurohockey Services mi zavolal v pátek v sedm večer, že by měl Davos zájem. Tak jsem neváhal ani minutku a druhý den ráno jsem vyrazil. Akorát jsem byl špatný z toho, že moje dcera měla mít druhý den karneval na chatě, o což jsem tedy přišel.“



Neměl jste obavy z toho, že jste o svém umění měl přesvědčit v jediném utkání?
„Bylo to obrovské riziko, protože jsem předtím sice trénoval asi deset dní na ledě, ale žádné utkání jsem neodehrál. A každý, kdo hokeji rozumí, potvrdí, že zápasy jsou úplně o něčem jiném... Šel jsem do rizika, ale vyplatilo se to. Nakonec jsem se v tom utkání cítil docela dobře.“

Kvůli krachu hradecké iniciativy jste dlouho žil v nejistotě. Ale nakonec si můžete říkat – konec dobrý, všechno dobré...
„Počkejte, ještě není konec. Vždyť jsem zatím na ledě nic neukázal! (usměje se) Ale věřím, že se dobře připravím a minimálně sezonu tady vydržím. Vždycky jsem si přál aspoň jednou švýcarskou ligu vyzkoušet v pozdější fázi hokejového života. Hlavně kvůli tomu prostředí.“


Naznačujte snad, že byste tady už chtěl kariéru dohrát?
„Těžko říct. Podívejte na Pepu Marhu. Ten v Davosu skončil už asi čtyřikrát a vždycky ho přemluvili, aby hrál dál. (usměje se) Takže těžko předvídat.“

A jak se těšíte na roli tatínka?
„Hrozně moc! Nemůžu se už vůbec dočkat.“

I kvůli tomu už jste jistě rád, že víte, co s vámi bude...
„To je pravda. Jak už jsem říkal – trpělivost se vyplatila. Koukal jsem vyloženě na rodinu.“

A co kvalita švýcarské ligy? Není o moc níž než KHL?
„Můžu zatím jenom říct něco o trénincích. A ty jsou neskutečně dobré. Je neuvěřitelné, jak do nich dokáže kouč hráče vyburcovat. Rychlejší jsem v životě nezažil. Celkově se mi trenér líbí, má cit pro hokej a pro to, co daný hráč potřebuje. A pokud jde o kvalitu samotné ligy, to zatím nemůžu hodnotit. Ale co jsem slyšel, tak je fakt dobrá.“