13. června 2016 • 13:34

Dostat dítě ke sportu je dnes těžší, tvrdí běžecký fenomén Bauer

Autor:

Syn hraje fotbal, dcera začala s kickboxem. Do toho oba běhají na lyžích. Stejně jako jejich táta a jeden z nejúspěšnějších českých sportovců Lukáš Bauer. Držitel tří olympijských medailí a dvojnásobný vicemistr světa byl o víkendu hostem festivalu Sporťáček v Karlových Varech, kde si více než dva tisíce dětí mohlo vyzkoušet téměř padesát disciplín a najít si vlastní cestu k pohybu.



Vzpomenete si, jak jste si jako malý našel cestu ke sportu?
„Určitě jsem si ji nehledal já, lítal jsem kolem baráku a rodiče někdy v první třídě začali hledat, kde bych mohl vybít energii a nezlobil. Shodou náhod mě dali do lyžařského oddílu, protože tam měli známé. Na začátku to s lyžováním nemělo nic společného, hráli jsme vybíjenou a další hry, byla tam parta, díky tomu jsem tam zůstal. Kdyby ale rodiče znali někoho z volejbalu, hraju třeba volejbal, byla tam spousta náhod.“

Kdy se pro vás sport stal důležitou součástí života?
„Na začátku jsem to neřešil, řádil jsem s ostatními dětmi a líbilo se mi to, nebylo to o systematickém tréninku, ale o hře, občas jsme se proběhli, bylo to nenásilné. Do 15 let jsem neznal nějaký velký trénink, až potom jsem přestoupil do Slovanu Karlovy Vary, což je v kraji věhlasný oddíl. Začal jsem ve skupině jako poslední, každý rok jsem se posunul přes jednoho dva lidi, až jsem se dostal tam, kde jsem.“

Co říkáte na festival Sporťáček, kdy děti mají možnost vyzkoušet a poznat mnoho sportů na jednom místě?
„Je to unikátní věc. Já jsem si jiné sporty nezkoušel, kdybych si jich mohl vyzkoušet padesát najednou, jdu třeba jinam. V dnešní době to pomáhá, jsou období, kdy mám pocit, že moc dětí nesportuje. Je tu konkurence v podobě počítačů, rodiče to mají těžší, nemají tolik času, a pokud chtějí, aby dítě sportovalo, musí ho pořád vozit na tréninky. Děti v sobě naštěstí mají pohyb od přírody, chtějí soutěžit, musí se jim dát možnost.“

Cítíte někdy změnu v přístupu? Vy jste sportoval pro radost, někteří rodiče dnes děti dávají na sport podle toho, kde se dá víc vydělat.
„Vnímám to, týká se to sportů, jako je hokej, fotbal, tenis. Tam to samozřejmě je a děti, jejichž rodiče opravdu myslí hlavně na peníze, to mají fakt těžké.“

Jak vedete svoje děti?
„S manželkou jsme oba sportovali. Moje žena Katka byla taky členkou juniorské reprezentace v běhu na lyžích. Od začátku jsme věděli, že děti budou sportovat. Neměli jsme ale ambice, aby byli vrcholoví sportovci nebo běžci na lyžích. Oba nakonec lyžují, ale syn si vybral i fotbal. Já jsem na něj dřevo a žena ho taky nemusí. Synovi se daří, hraje ligu za Buldoky ve Varech a lyžování pro něj bylo v jednu dobu za trest, ale od loňska se to zlomilo a chce víc lyžovat. Já ho paradoxně ve dvanácti tlačím i k fotbalu, chci, aby zatím dělal víc sportů. Dcerka začala s během na lyžích sama a baví ji to, ale k tomu si taky přibrala další věci. Tancování a kickbox, což nás dost překvapilo.“

Co si dospělí mohou vzít od dětí v přístupu k pohybu?
„Jednoznačně to, že nekalkulují. Děti si sport a soupeření užívají. Jakákoliv soutěž je pro ně zábava a možnost otestovat se s ostatními.“