Přemožitel Berdycha: Milionář, který prachy neřeší. Utrácí je za prostitutky
Připomíná rozervaného muže z klasických ruských románů. Jeho rodiče, otec zámožný bankéř a matka divadelní herečka, ho však pojmenovali po americkém spisovateli Ernestu Hemingwayovi. Lotyš Ernests Gulbis, pondělní kat Tomáše Berdycha, je velmi oblíbeným chlapíkem a jednou z nejzábavnějších postav tenisového světa.
Jelikož pochází z milionářské rodiny, nepotřebuje Ernests Gulbis (23) peníze. A ani trénovat ho vlastně nebaví. Zápasy, to je však něco jiného. Tak jako Hemingway ožíval na koridě, on miluje soupeření na kurtu.
A humor, který je mu vlastní. „Nasral jsem si do trenek, to jinak nejde říct…“ vyprávěl předloni v Římě, kde proti Federerovi využil až sedmý mečbol. Jaké perly z něj během kariéry ještě vypadly?
O vítězství nad Berdychem:
„Moc jsem si přál hrát s těžkým soupeřem, z losu jsem byl nadšený. Takový soupeř mě motivuje ještě víc. I kdyby to byl ještě někdo výš postavený než Berdych, neměl bych s tím problém. V tréninku jsem hrál bezvadně, spráskal jsem úplně každého.“
O svých úderech:
„Když trefím míč správně, mám největší ránu ze všech. Jen pár kluků se mi v tom může rovnat.“
O tom, že mu otec Ainars, údajně třetí nejbohatší muž Lotyšska, najímá na dopravu na turnaje soukromá letadla:
„Samozřejmě. A taky máme helikoptéru, ponorku a vesmírnou loď.“
O noci strávené ve vězení ve Stockholmu za to, že si na pokoj vedl prostitutku, což je ve skandinávské zemi trestné:
„Byla to ohromná zábava, ale ve Švédsku už mě nikdy neuvidíte. Když si vyrazíte, potkáte holku a za to vás šoupnou do lochu, není to normální. Když se s některou seznámím, neptám se jí, jestli je kadeřnice nebo něco jiného. A o sobě taky neříkám, že jsem tenista. Vymýšlím si, že se neživím ničím nebo že jsem muzikant. Ale nestěžuju si, noc ve vězení byla vážně zábavná, každému by taková zkušenost prospěla.“
O penězích:
„Protože pocházím z bohaté rodiny, je pro mě přirozenější vydělávat si tolik peněz tenisem. Prachy pro mě nejsou velké téma, což je možná problém. Když jste chudí, snažíte se uspět o to víc, hrajete i pro peníze. Já takový cíl nemám.“
O slávě:
„Nepotřebuji slávu ani prachy, pro ně nehraju. Chci ale všem ukázat, že můžu být top hráč.“
O tenise:
„Neřekl bych, že mám tenis zvlášť rád. Miluju soutěžení na kurtu, ale nemám rád tréninky. Zápasy si opravdu užívám, ale tím to končí. Nejsem tenisový blázen. V životě je víc věcí než tenis a člověk by se k němu neměl moc upínat. Protože ve třiceti s ním bude konec.“
O tom, co v životě nejraději dělá:
„To si nechám pro sebe, ale asi to všichni víte, ne? Není to těžké uhodnout. Tenis ani fotbal to nejsou.“
O lámání raket:
„Za rok jich rozmlátím tak šedesát, sedmdesát. Cítil jsem se mizerně, když jsem přijel do továrny na rakety a viděl všechnu tu ruční práci. Dělají vše pro tenisty, snaží se jim splnit první poslední. A pak přijde idiot jako já a raketu rozštípe.“
