Vybučený dirigent Menšík provokoval Francouze. Chtěl jsem je odměnit, smál se
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Slýchával historky, jak je atmosféra Roland Garros speciální. Nyní je může sám vyprávět. Jakub Menšík debutoval na pařížském grandslamu a hned proti domácímu borci, kterého hnal rozvášněný dav všemi prostředky. Devatenáctiletý chasník z Prostějova se nemínil nechat zastrašit a provokoval zpět. Po vyhrané třetí sadě, kterou zdatného soka Alexandreho Müllera zlomil (7:5, 6:7 (5), 7:5, 6:3), pokyvoval zvesela hlavou do bučení tribun a ještě je prsty dirigoval.
První zápas na Roland Garros a hned takový křest…
„To teda! Tohle bylo to pravé Roland Garros. Byl to strašně náročný zápas po tenisové i mentální stránce. Říká se, že tady je atmosféra speciální. A já ji zažil se vším všudy.“
Když jste začal po třetím setu dirigovat bučící tribuny, chtěl jste jim vrátit, co vám dávaly?
„Chtěl jsem je odměnit, aby si zažili to, co jsem si zažil já. (úsměv) Atmosféra byl celkově jeden velký zážitek. Bylo očividné, že fandí asi jemu. (smích) Ale snažil jsem se vsugerovat, že fandí mně. Že nekřičí ´Allez, Alex´, ale ´Pojď, Kubo´.“
Takže jste použil klasický trik svého vzoru Novaka Djokoviče…
„Přesně tak, takhle to dělá i Novak, když proti němu fandí celý kotel. A já si fakt během zápasu občas připadal na pokraji pekla. Tak jsem si říkal, že lidi fandí pro mě. Půjčil jsem si tenhle trik od Novaka.“
Je moudré provokovat domácí dav, který mohl spustit ještě větší peklo?
„To jsem si při té oslavě po třetím setu ani neuvědomil. Přišlo mi, že horší peklo už to být nemůže, že už to nemají kam posouvat. Ale mýlil jsem se. Ve čtvrtém setu hrajeme první bod, zkazím podání a fanoušci začali šílet. Tak jsem si řekl: Aha, tak ještě víc to jde!“ (smích)
Nepřijde vám, že domácí fandí někdy až za hranou férovosti?
„Těžko se určuje, co už je za hranou a co ještě není. Když třeba prohráváte 30:40 a někdo vám zakřičí mezi první a druhý servis, je to samozřejmě nepříjemné. Ale dokud je to v rámci fair play, je to v pohodě. Roland Garros je francouzskými fanoušky proslulé, fandí opravdu hodně. Tak to musíme brát. Někdy je tenis jako fotbalový zápas.“
Musel jste dřít 3 hodiny a 20 minut v chladném počasí a za drobných přeháněk. To taky nejsou podmínky, které by vaší nátlakové hře seděly, že?
„Skoro nic mi nehrálo do karet. Alex je skvělý hráč, má skvělou sezonu. A obzvlášť na antuce platí, že čím jsou podmínky pomalejší, tím víc hrají pro něho. Když je sluníčko, třicet pět stupňů a azuro, je to na Roland Garros svišťák. Ale když poprchává a je velká zima, míčky i kurty jsou strašně pomalé. To mu hrálo do karet hlavně ve třetím setu. Naštěstí jsem jeho koncovku zvládnul, což byl klíčový moment.“
