Starý pes se naučil novým kouskům. A o to víc se těší na sezonu 2017, svou patnáctou mezi tenisovými profíky. Král es Goran Ivaniševič předělal servis Tomáše Berdycha k obrazu svému. A jednatřicetiletý český borec věří, že s novou zbraní posbírá mnohem víc lehkých fiftýnů a bude promlouvat až do úplně posledních kol grandslamových turnajů. Snu o titulu z akce velké čtyřky se odmítá vzdát, dokud bude stát na nohou.
Už od 2. ledna začne Tomáš Berdych další sezonu na okruhu ATP. Tradičně startuje v katarském Dauhá, kde může poměřit síly i s Andym Murraym či Novakem Djokovičem. Po vydatném oddechu i přípravě hlásí česká jednička, že je dobře přichystaná.
Přípravu jste proložil účastí i ve třetím ročníku asijské exhibiční ligy IPTL. Ta se letos potýkala s finančními potížemi a byla skromnější. Neuškodilo vám to?
„Skromnější byla, jelikož pořadatelé měli ekonomické problémy a program byl zkrácený. Místa, kde se bude hrát, se vybírala na poslední chvíli. Ale samotné zápasy byly dobře zorganizované stejně jako v minulých letech. Jediným minusem bylo, jelikož se řešily zápasy na poslední chvíli, že nechodilo moc lidí. Ale pro mě IPTL v rámci přípravy splnila to, co jsem od ní potřeboval. Byl tam se mnou Goran (Ivaniševič) i Azus (Simčič – kondiční trenér) s fyziem (Per Bastholt). Servis jsem měl komplet, a jak jsem se vrátil domů, jen jsem na tuhle část navázal. Spíš musím říct, že jsem letos čas využil velmi dobře a příprava byla dost povedená.“
A také jste se mohl ještě víc sblížit s vaším superkoučem Goranem Ivaniševičem, jenž hrál coby legenda za stejný tým UAE Royals.
„To bylo super. Já už s ním byl loni v týmu, ale tenkrát ještě trénoval Marina (Čiliče), který mě tehdy v týmu po půlce akorát vystřídal. Letos to bylo o to příjemnější, že část dne vezmete po pracovní stránce, a pak navíc Gorana vidíte, jak sám hraje zápasy.“
Je pořád tak temperamentní, jak býval?
„Jasně. Je neuvěřitelné, jak na kurtu dokáže otevřít emoce a pustit je ven, přitom mimo kurt mi přijde hrozně klidný. Fakt neuvěřitelný rozdíl, jako by byl bez rakety úplně jiný člověk. Spousta lidí, protože ho zná jenom z televize, na něj má svůj pohled, ale on je ve finále úplně jiný a daleko klidnější.“
Poslední zápas sezony 2016 jste odehrál 4. listopadu, nakonec jste ani coby náhradník neodcestoval na Masters do Londýna. Tak dlouhý čas na odpočinek a přípravu už jste léta neměl. Prospělo vám víc času pro sebe?
„Vždycky říkám, že na všem špatným musíte najít i něco pozitivního. A když nedopadlo Masters, mohl jsem si čas dobře naplánovat. Dal jsem si dva týdny úplné volno, kdy jsem nemusel sáhnout na raketu. Po hektické druhé půlce roku to bylo pro tělo dost potřeba a teď zpětně můžu říct, že to bylo jen dobře. Vidím na sobě, že zvládnu v přípravě víc věcí a taky náročnějších. Už jsem starší, k tělu musím přistupovat jinak. Když zařadím pauzu, vrátí se mi to, protože jsem v tréninku daleko víc fit a ten je i kvalitnější. Musím být prostě chytřejší při plánování a nebát se toho, že když si dám oraz, tak mi něco utíká. Dneska už nemusím hrát tři týdny v kuse pět hodin denně tenis. Ten už nějakým způsobem umím. Jde o to, abych byl na kurtu fit a pak to stálo za to.“
Druhou polovinu roku vám pokazil zánět slepého střeva. Ani po sezoně jste se ale nerozhodl vyřešit budoucí rizika operací.
„Nakonec ne. Jak jsem ukončil sezonu, šel jsem na další vyšetření. Doktoři chtěli vidět, co to se mnou udělalo, když jsem se nešetřil a hrál naplno. Když jsem se vrátil z dovči, měl jsem poslední vyšetření a lékaři viděli, že je můj stav zase o hodně lepší. Konzultoval jsem to i s panem profesorem Kolářem a ten říkal, že by se k operaci nepřikláněl. Samozřejmě je to banální zákrok, ale pro vrcholového sportovce tak úplně být nemusí.
V čem může být problém?
Sice můžou začít laparoskopicky, pak ale zjistí, že nemají dostatek místa a říznou do břicha. Přeříznou vám břišní stěnu a to je pro tenistu jedno z nejhorších míst. Sice bych měl stoprocentní jistotu, že už zánět mít nebudu, ale může se taky stát, že tělo začne kompenzovat. Můžou začít bolet záda, kyčle, tělo si uvědomuje, že tam má jizvu. Šance, že by se mi zánět vrátil, je první půlrok relativně malá, a když se to udrží, aby se nevrátil, tak pak už je riziko jen nějakých pět až sedm procent. Takže radši jsem zvolil konzervativní léčbu.“
Stojíte na prahu patnácté profi sezony, když budeme počítat jako počátek vašeho velkého tenisu rok 2003. Těšíte se stále stejně?
„Musím říct, že loni jsem byl takový otupělý. Nechci říct, že by se mi nechtělo hrát, ale tak nějak jako kdybych víc začal vnímat svůj věk. Ale letos musím říct, že tyhle pocity vůbec nemám. Příprava se povedla, dobře jsme ji naplánovali, měl jsem víc volna. Nabral jsem chuť a na novou sezonu se těším. Je to i tím, že mám u sebe nového trenéra a snad to teď půjde všechno už normálně. Vždyť s Goranem jsme začali a já hned musel do nemocnice, což nebyl vůbec ideální start spolupráce. Ale teď už je všechno tak, jak by mělo být. Fakt se těším.“
Kolik práce už jste s Goranem Ivaniševičem stihli udělat?
„Na to, že jsme spolu nestrávili zase až tolik času, jsme zvládli poměrně dost. Nejhlavnější, což se k němu nabízí, je servis. Nechal jsem v podstatě na něm, jak mě bude chtít formovat. Pokud mám něco změnit, tak tomu musím věřit a komu jinému věřit při úpravách podání než Goranovi. Poslouchal jsem ho a nechal všechno na něm. A jsem rád, že i za takhle krátkou dobu se mi podařilo hodně snížit nadhoz. Celkově je servis jiný, daleko hůř čitelný pro soupeře. Ať už jsem hrál v Asii, jeden zápas při extralize nebo co trénuju s ostatníma borcema, tak vidím, že efektivita servisu je daleko větší. A hlavně při daleko menší námaze.“
Můžete být konkrétnější?
„Tím, že je nadhoz nižší a celá smyčka daleko rychlejší, odbouráváte hodně věcí, které můžou jít blbě. Když se podání nedaří, házíte si míček moc vysoko a pak na něj čekáte, můžete pokazit mnohem víc věcí než u téhle varianty. Takže i konzistentnost servisu by mohla být daleko lepší, měly by odpadnout potíže, když bude moc foukat a tak dál. Sám musím říct, že mi tenhle pohyb najednou přijde přirozenější.“
Takže starého psa novým kouskům naučíš?
„Jo, vše šlo dobře. Samozřejmě v zápasech, co se mi na konci roku nepovedly, to hrálo roli, protože člověk musí až moc myslet na některé věci a pak mu uteče něco jiného. Prostě nemáte ty pohyby zautomatizované a váš tenis není ono. Ale od posledního zápasu v Paříži s Murraym přes další utkání v přípravě už musím říct, že si všechno sedlo a je to tak, jak má být. To je také jedna z věcí, na kterou se do nové sezony těším. Nové podání mi může přinést relativně víc snadných bodů a jednodušších situací. Od toho se celá moje hra může odvíjet.“
Když se vás Ivaniševič ujal, jasně předestřel svou strategii – když nezabijete míček vy, udělá to za vás soupeř. Prý musíte chodit do zápasů po hlavě a agresivně. Je to pořád ta filozofie, kterou vám vštěpuje?
„Ano, je to určitě ono. Takhle je ta filozofie řečená, i když realita na kurtu může být někdy jiná. Všechno ale začíná od servisu. Když si s ním takhle pomůžu, najednou se dostanu ke snadnějším míčům, při kterých můžu hrát skutečně agresivně a útočit. Potom se od toho odvíjí celá hra. Samozřejmě když budete hrát s top hráči, pořád to bude hrozná dřina, ale těch lehčích bodů může být víc, což může udělat velký rozdíl.“
Dáváte si dneska ještě před sezonou cíle?
„Tak cíle… Cíle už se snažím smrsknout víceméně na jeden, a tím je dobrý výsledek na grandslamu. Samozřejmě největší přání je vítězství na grandslamu, pořád je to můj velký sen, pro který dělám všechno. Když vyhraju turnaj a odehraju dobrou sezonu, je to fajn, ale vyloženým cílem je pro mě teď už jen grandslam. A od toho se všechno odvíjí. Vím, že když vydržím celou sezonu zdravý, tak je velká šance na to, abych hrál zase Masters, což je vždycky takové měřítko roku. Z tohohle základu bych se měl ale dívat na cíl nejvyšší.“
Je pro vás vlastně ještě dnes důležitý žebříček? Jak člověk stárne, vybírá turnaje obezřetněji, moc už nehledí na body.
„Začínám to mít podobně. Samozřejmě bez debaty pořád vnímám, jestli jsem v desítce, nebo ne, ale není to pro mě už priorita, na které bych extrémně bazíroval. Když budu hrát svoji obvyklou úroveň, tak je to pořád dost na to, abych nemusel desítku řešit a mělo by to na ni stačit. To, že jsem měl letos druhý půlrok hodně blbý a stejně jsem zůstal v desítce, taky o něčem svědčí. Jinak už ale žebříček neprožívám. Samozřejmě je příjemný být předsazený do druhého kola na velkých turnajích, být nasazený mezi nejlepší osmičkou na grandslamu je taky pomoc. Ale pak už je úplně jedno, jestli jste desátí nebo čtrnáctí.“
Ptám se kvůli tomu, že se pokoušíte měnit svůj tenis a výsledky mohou létat nahoru dolů, než si vše sedne. Jste na to připravený?
„Jo, teďka už jo, protože už mám něco za sebou. Kdyby po mně někdo chtěl takové změny, jaké se mnou dělá Goran, před několika lety, tak bych se na něj asi dvakrát přívětivě netvářil. Ale díky tomu, že už toho mám dneska hodně za sebou a hledám další impuls, počítám i s výkyvy. Důležité je pro mě, abych si na konci kariéry mohl říct, že jsem vyzkoušel úplně všechny varianty. Pak si nebudu muset nic vyčítat.“
Na druhou stranu nový ještě útočnější přístup s vylepšeným podáním může hodně psát. Kdyby se všechno sešlo, i grandslam se může zatřást…
„Jsem přesvědčený o tom, že tohle může být ta pravá cesta. Kdybych o tom přesvědčený nebyl, ani bych do toho nešel. Podívejte se na Čiliče nebo Wawrinku, který má už dneska grandslamy tři. Ti se také dokázali změnit a vyplatilo se jim to. Třeba Wawrinka je obrovským příkladem. Je schopný předvést zápasy, nad kterými zůstává rozum stát, a pak najednou vidíte, jak se mu to sejde a pomalu trefuje mouchu v letu. Myslím, že to, když se věci dobře poskládají a vyjdou vám ve správnou dobu, je dneska jediná varianta, jak se ke grandslamu dostat. Teda kromě té, že se jmenujete Djokovič, Murray, Federer nebo Nadal.“
Na grandslamy dneska cílí ale celá řada borců. Murray s Djokovičem jsou tandemem, jenž udává tón, Federer s Nadalem se budou vracet pro víc, mladíci jsou stále připravenější.
„Jo, teďka už ti mladí došli do fáze, kdy můžou být potenciální hrozbou. Už nejde říkat, že jsou mladí a jednou budou dobří, ale zatím ještě nevyzráli. Teď už budou k vidění víc a víc. Ať už jde třeba o Zvereva. Thiem se určitě taky trošku urovná, jelikož letos hrál hurá stylem skoro každý turnaj a pak se rozpadl, takže se dá čekat, že už v tom asi dostane rozum. U Kyrgiose je těžko říct, co předvede. Je neuvěřitelné, jak je šikovný a co ve své ruce má, ale zase mu utíkají jiný věci. U něj si nemyslím, že by byl nahoře dlouhodobě. Myslím, že příští sezona bude zase jiná. Budu muset řešit hodně těch mladých, co se derou nahoru, a pořád tam zůstávají i ti stávající. Ale i já jsem furt součástí nejužší špičky a můžu si taky věřit.“
Navíc máte k ruce superkouče Ivaniševiče. Mít po boku takovou legendu vás už musí automaticky vzpružit.
„Vnímám hodně pozitivně to, že k němu mám velký respekt. Přesně si uvědomuju, jak velký hráč se mnou pracuje, a je to jedna z věcí, která mě žene dál. Proto jsem pořád ostrý a neříkám si, že je to jenom další den, kdy zase musíme trénovat. Je to fakt něco jiného.“
Takže hrajete i trošku pro Gorana?
„Jo, taky. Ale spíš je to impuls, který mě dokáže víc vyhecovat do zápasů. Na druhou stranu mi Goran vypráví, že hrál svůj nejlepší tenis a měl nejlepší výsledky, když hrál uvolněně a byl ve své zóně. K tomu se mě snaží dovést. Není typ trenéra, který by se mnou extrémně vysedával a hustil mi do hlavy, že musím dělat tohle a tamto, říkal mi milion věcí kolem. On sám tohle neměl rád a taky svoje hráče nezahlcuje. Člověk by si řekl, že toho Goran zase tolik neřekne, ale ve finále cítím, že to je to, co potřebuju. Jsem v pohodě, cítím se dobře, mám odtrénováno a pracujeme na určitých věcech, které pak v zápase můžu o to snáz předvést, než kdybych byl vystresovaný ze statistik a tak dále. Tohle je pro mě příjemnější cesta a sedí mi víc.“
Radí vám Ivaniševič, jak pracovat na kurtu s emocemi?
„I na tohle téma jsme vedli debaty. Samozřejmě on byl na kurtu pošuk, ale sám říká, že když na sobě člověk cítí určitou staženost, nemá se bát ji ze sebe na kurtu dostat. Ať už si zařvu, hodím raketou nebo tak. Pak to půjde snáz. Když půjdou tyhle emoce ven, můžete líp zrelaxovat. Jak on říká: Pokud nebyl schopný být na kurtu uvolněný, mít ladnost a byl něčím stažený, tak taky nedokázal hrát. Takže se snažil jakkoliv dostat do stavu, aby byl v pohodě. Pak mu šel tenis daleko líp.“
Takže v příštím roce uvidíme na kurtech odvázanějšího Tomáše Berdycha?
„Jó, třeba jó.“ (smích)
Související články
