8°C
Málek v brance Slavie? Zakazoval jsem mu to, teď je to sen, říká otec o synovi
Je podepsaný pod historické zlato, které hokejové Slavii v roce 2003 vychytal. Klubová ikona Roman Málek (41) teď jako kouč brankářů pracuje na tom, aby se sešívaní vrátili zpět na vrchol. A pod palcem má i stejnojmenného syna (18)!
Vy jste ale ze syna gólmana nechtěl, že?
TÁTA: „Já mu to dokonce zakázal! Ale on pak doma brečel, tak jsem mu to nakonec povolil, aby si to zkusil. A jemu to zůstalo! Ale u mladšího Jakuba už jsem byl nekompromisní, takže z něj je teď obránce. (úsměv)“
Proč tě to lákalo do brány?
SYN: „Já to viděl u táty. Viděl jsem, jak je dobrý, a chtěl jsem být jako on. Ze začátku jsem ale hrával v poli, jenže když se rozhodovalo, kdo bude chytat, tak jako první vystřelila moje ruka.“
Proč jste mu to zakazoval?
TÁTA: „Protože jsem věděl, jak je to náročné. Brána je prostě jen jedna, takže může hrát jen jeden gólman. Ale tak to je u většiny dětí bývalých hráčů, že chtějí dělat to, co táta. Vždyť to vidí každý den, takže se tomu asi nedalo zabránit.“
Teď už ale jeho volby nelitujete, že?
TÁTA: „Ne, ale pořád to prožívám. Určitě je to jiné, než když se dívám na mladšího kluka, který hraje v poli. Já ty chyby u brankářů poznám lépe. Když stojí špatně, tak vidím, že z toho bude gól...“
Jaké to je, že tě mezi spoluhráči cepuje vlastní táta?
SYN: „Snažím se odloučit tátu a trenéra. A docela to jde. Když jsem na ledě, tak je pro mě kouč jako každý jiný. Ale určitě jsem rád, že mě trénuje zrovna on, že mi předává svoje zkušenosti. Lepšího trenéra jsem neměl!“
A jak to vnímáte vy?
TÁTA: „Na rovinu říkám, že kdybych si mohl vybrat, tak bych ho určitě poslal někam k někomu jinému... Na druhou stranu si takhle na něj mohu dohlídnout sám. Ale to je taky těžké. Myslím si, že na něj tlačím víc, než bych třeba měl.“
SYN: „To je pravda, ale já jsem za to rád! Jen díky tomu jsem zatím tam, kde jsem.“
Musíte na syna i zařvat?
TÁTA: „Často... Já tedy nejsem zastáncem řvaní, ale vím, že když je to můj syn, tak si to dovolit můžu. V tomhle směru je to jiný vztah, než mám s ostatními gólmany. Na ně samozřejmě také občas zvýším hlas, ale na syna určitě nejsem hodný. (úsměv)“
Držíte si vztah trenér – hráč i mimo led, nebo hned přepnete na otec – syn?
TÁTA: „Hokej probíráme pořád, ale asi už jako táta – syn. I když klukovi je teprve osmnáct, takže v něm ještě puberta je. A někdy se stane, že se trochu nafukuje, tak to se k němu chovám jako trenér. (smích)“
Letos už chodíš trénovat s áčkem Slavie, které hraje I. ligu. Kdy fanoušci uvidí »nového« Romana Málka v sešívaném dresu?
SYN: „Určitě bych si to chtěl zkusit, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Uvidíme, jak se mi bude dařit v juniorech, a záleží i na trenérech. Už jen trénovat s hráči, na které se chodíte dívat, je ale super pocit!“
Táta je tady v Edenu za legendu, kam bys to chtěl dotáhnout ty?
SYN: „Táta je celkově můj vzor, jednou bych chtěl dosáhnout větších úspěchů než on. Asi jako všichni je můj sen NHL, to je prostě strop. Ale teď je můj cíl si zahrát první ligu za Slavii.“
Jak je to blízko?
TÁTA: „Myslím, že je to ještě daleko. Já tedy nedělám sestavu, ale určitě má před sebou ještě hodně práce. Je to ovšem i o štěstí. Může se stát, že se někdo zraní nebo onemocní, a pak může dostat šanci!“
