7°C
Otevřená zpověď manažera Nedvěda: O šokujícím Jágrovi i »usedlém« životě!
Brusle si s sebou nebere, zato košile, kravaty a obleky nebudou v jeho kufrech chybět. Hokejový playboy Petr Nedvěd (47) vyráží na mistrovství světa v nové roli – generálního manažera národního týmu. A věří, že si stejně jako při své jediné hráčské účasti před sedmi lety přiveze medaili!
Pro spoustu lidí jste pořád ten vysmátý pohodář, který flámuje v barech v obklopení krásných žen. Našel jste se v manažerské pozici?
„No to jsem rád, že o tom mluvíme, oni mě takto mají fakt zaškatulkovaného všichni, i vy. (smích) Je to prostě u lidí už zakódovaný. Já neříkám, že večer žiju nějakým usedlým životem. Jo, když na to přijde, rád si sednu s kamarády, a je jich spousta, se kterými chodím na pivo. Nejsem samotář, rád jsem mezi lidmi.“
Neškodí to vaší nynější kravaťácké image?
„Víte, někdo je raději sám a chodí třeba do přírody... i když to není dobrý příklad – já mám dva psy a do té přírody chodím taky. (smích) Prostě chci jen říci, že tyhle dva světy – dělat manažera a zůstat sám sebou – se nijak nevylučují. Alespoň já v tom nevidím absolutně žádný problém a ani bych to nechtěl dělat jinak.“
Takže manažerství vás baví?
„Sbírám zkušenosti, učím se za pochodu, přestože hokeji, myslím, celkem rozumím. Vidím, jak hráči hrají, poznám, jestli mají formu. Ale žádný učený z nebe nespadl a já jsem strašně rád, že jsem dostal tuto šanci u nároďáku. Je to pro mne obrovská čest, získávám bohaté zkušenosti i mimo led.“
Šel jste si pro radu za kámošem Martinem Ručinským, vaším předchůdcem v této pozici?
„Jo, bavil jsem se s Růčou, Jirkou Fischerem, Milanem Hniličkou. Samozřejmě ty zkušenosti, které mi předali, jsou k nezaplacení!“
Nechceš? Tak nejedeš!
Jak se těšíte na své první mistrovství světa v nové roli? Máte nervy?
„Nervy ne, strašně se těším, jako my všichni. Pro nás to budou skoro domácí zápasy, spousta našich fanoušků, perfektní atmosféra, prostě hokejový svátek. A pevně věřím, že šampionát dopadne dobře.“
Pomáhal jste skládat tým, lovil jste hvězdy z NHL, takže největší fofr už máte za sebou?
„Teď v posledních týdnech to bylo hodně hektické, dorazila hlavní vlna hráčů z NHL. Moje práce se odehrávala především za velkou louží, sledoval jsem tam konec sezony. Samozřejmě nějaké ty námluvy probíhaly v průběhu celé sezony, vlastně už v létě před jejím startem jsem komunikoval s hráči a chtěl vědět, jak se na to ti kluci tváří, jak se cítí, jestli vůbec mají chuť reprezentovat.“
Sestav si vlastní tým na MS v hokeji a hraj o 200 tisíc >>
Prostě jste si je oťuknul...
„Tohle pro mě bylo hodně důležité, připravoval jsem si to dopředu takovými malými krůčky. Během roku bylo nějaké cestování, bavil jsem se s těma klukama, ale stejně pořád čekáte, jak NHL dopadne a kdo bude volný.“
Všechna jednání byla hladká, žádné přemlouvání na kolenou?
„Ne ne, musím říci, že kluci mi tu práci ulehčili, protože všichni chtěli jet reprezentovat. Nejenom já, ale hlavně trenéři si toho velice váží. Ta sezona je pro kluky dlouhá, někteří nasekají třeba sto zápasů, to fakt není sranda. Ale nechtěli jsme hráče, kteří neměli zájem tady být, to nedává smysl. Nechceš, tak nejedeš.“
Jeden problém se přece vyskytl – odmítl nominovaný forvard Zacha.
„Pavel měl zraněné zápěstí, to mi potvrdil i Patrik Eliáš, který dělá v New Jersey asistenta. Sice s tím konec sezony odehrál a my jsme si mysleli, že to třeba zkusí a popere se o nominaci, ale dal přednost léčení. Řekl nám to, žádný problém nebyl, tím to pro nás skončilo.“
Jágrovi jsem volal
Byl tu ale jeden hráč, kterého národ chtěl na MS, a vy jste ho ignorovali: Jaromír Jágr! Copak ani po jeho čtyřgólové show v baráži jste o něm neuvažoval?
„Ne, musím se přiznat, že ne. Smekám před Džegim, jak hrál, fakt klobouk dolů. Vždyť on šel s kůží na trh, měl zranění, odehrál toho hrozně málo, a pak najednou vběhl do baráže, nejlepší střelec, Kladno postoupilo... Smekám! Ale všichni víme, že Jarda měl po skončení sezony jiné starosti. Jel s panem prezidentem do Číny, měl prostě jiné námluvy.“ (smích)
Neříkejte, že jste si ani nevolali.
„Volal jsem mu z Ameriky po tom zápase, jak měl ty čtyři góly, ale byl tam časový posun, tak mi to nevzal, asi už spal. Ale chtěl jsem mu stejně jen pogratulovat, tak to teď můžu udělat alespoň přes Blesk a smeknout před ním. Je to až šokující. Že je to hokejista, o tom se vůbec nemusíme bavit. Ale byla tam přestávka, taky už mu není třicet, a prostě v takové situaci tam naflákat tolik gólů, to je vážně něco.“
Jasně, nač na MS Jágra. Kdyby byla krize, jste u týmu přece vy a zachráníte to, že?
„No já jsem připravenej!“ (smích)
Berete do Bratislavy brusle?
„Kdepak, vercajk mám doma v trezoru. (smích) Já budu zase chodit přes léto do Letňan, máme tam skupinu – kluci z KHL, NHL, extraligy a ten zbytek nás, kteří musejí držet tempo. Já už pak chodím spát se slepicemi, abych neměl druhý den stehenní horečku... Na to už se těším, ale momentálně žádný hokej.“
Tréninky českého týmu poctivě sledujete z tribuny. Nesvrbí vás při tom ruce?
„Už jsem se s tím tak nějak vyrovnal... Když jsem s hokejem přestal, tak první sezonu jsem dumal nad návratem, svrběly mě ruce. Sice jsem si říkal: »Podívej se, kolik ti je, už se na to vykašli«, ale přemýšlel jsem o tom. Tu další sezonu pak taky, i když vnitřně mi bylo jasné, že už to prostě nejde. Teď jsem se s tím vypořádal. Mně bude hokej chybět vždycky a doufám, že do těch Letňan budu chodit ještě dlouho.“
Zpět, kam patříme
Když přijedete na zápas NHL sledovat české hráče, berou vás v klubech pořád jako hráčskou hvězdu, nebo už coby plnohodnotného manažera?
„Teď už jenom jako toho manažera, to už tak je. Musíte přeskočit z jedné bárky do druhé, to je realita. Ale jak říkám, moc si vážím, že můžu být součástí národního týmu, je to určitá satisfakce.“
Těšíte se na setkání s ostatními reprezentačními manažery? Znáte se osobně?
„Během Euro Hockey Tour máme společné večeře, se všemi jsem se seznámil, teď přibudou noví. Některé z nich znám, třeba Mira Šatana, ale během turnaje to asi bude hektické a každý manažer bude sledovat to své mužstvo. Na nějaké večeře už nebude čas ani hlava.“
Češi čekají už sedm let na medaili, letošní tým ale vypadá alespoň podle jmen silně. Jak to vidíte vy?
„V tuto chvíli mají všichni stejné šance, i když vidíme, jak posílili třeba Rusáci a Švédi. Nám se taky docela podařilo posílit z NHL. Jako mančaft musíme věřit, ne doufat, ale věřit, že tu medaili přineseme! Pro mě je to jasný cíl a já tomu věřím. Je na čase. Švýcaři byli naposledy krůček od zlata, Němci na olympiádě taky. Teď se musíme my dostat zpět, kam patříme.“
A patříme vůbec ještě do špičky?
„Jestli můžeme vozit každý rok medaili? To asi ne, za špičkou ztrácíme. Ale ty poslední příklady nám ukazují, že není důvod, proč bychom tam letos nemohli být my!“
A co bude potom? Hodláte ve funkci pokračovat?
„To se bude odvíjet od toho, jak budeme úspěšní. O tom je sport, takže nad tím nepřemýšlím. Soustředím se jen na tady a teď.“
