Pyšný táta František Musil: Děda Holík se dívá! Kluci nejsou s*áči, ale hráči
Jedinečný příběh legendárního hokejisty Františka Musila (56) a jeho rodiny žije svým poutavým životem už pětatřicet let. Od emigrace v roce 1986 až po start jeho synů za českou vlast na mistrovství světa 2021.
Obránce Davida (28) z Třince a útočníka Adama (24) z Liberce vychovávali rodiče František a bývalá tenistka Andrea v Kanadě. Teď se vnuci velikána Jaroslava Holíka (†72) prohánějí v národním dresu na šampionátu v Rize.
Františku, jste pyšný?
„To víte, že ano, a strašně. Je to pro mě a pro moji paní příjemný pocit. Je to velká událost u nás v rodině, ale možná ještě větší byla, když kluci Zohornovi byli v reprezentaci tři. Asi máme na Vysočině dobrou vodu a sourozenci se vzájemně podporují. Je to pro nás lehčí než v extralize, kde hráli proti sobě. Tam se na to nerad dívám. Možná mám deformaci z povolání, možná to vidím až moc kriticky a není to fér. Tady je jasné, že museli přesvědčit trenéra nároďáku, aby hráli v jednom týmu.“
V národním týmu. Kluci, kteří se narodili za velkou louží, kam jste odešli, aby žili ve svobodě. Představoval jste si někdy, že to takhle může dopadnout?
„My jsme odcházeli nejen pro kluky, ale i pro dceru Danču. Chtěli jsme pro ně to nejlepší. Kluci se narodili v Kanadě a všechno jsme tak nějak směřovali do Severní Ameriky a NHL. S tímhle jsme nepočítali. Tím nechci říct, že jsme něco víc, ale prostě člověk může mít nějaké plány. Musí žít současností, máme ze synů radost.“
Co vám dala Severní Amerika?
„Bereme to jako velikou možnost a velikou zkušenost pro nás pro všechny, každý z nás si z toho něco vzal. Někam nás to posunulo a holt karty byly rozdané trochu jinak. Člověk musí jít dál a být pyšný na to, co dokáže teď, v ten daný moment.“
Ten moment je teď pro vás a pro syny světový šampionát a děda, velikán českého hokeje Jaroslav Holík, by vám všem určitě zatleskal.
„Vždyť my na něj vzpomínáme každý den. On to určitě vidí. Vždycky, hlavně v těch těžkých momentech, viděl svět jinak. Tak, jak ho teď začínáme vidět my.“
Co by vnukům dnes řekl?
„Řekl by jim, aby se z toho nepodělali a hráli tak, jak nelíp umí. Nezbláznit se z dobrého pocitu, protože člověk musí umět zvládnout dobré i špatné pocity. Děda Holík něco prožil a byl vždycky strašně povzbuzující. Přenesl to na nás a na kluky. To se nedá popsat, to se musí prožít. Mrzí mě, že se na to nemůžeme podívat spolu.“
Jací jsou vaši synové?
„Rozdílní. Áda je určitě po dědovi povahově, David je po mamce. Áda je iniciativní bouřlivák. David je dobrák, spolehlivý, týmový. Vyrůstali pod jednou střechou, jsou každý jiný, ale vím jednu věc.“
Povídejte.
„Že to jsou výborní lidé, na které je spoleh hlavně v těch kritických momentech. Jak to říkal děda, je čas, kdy hrají hráči, a je čas, kdy hrají s*áči. A ti naši kluci hrají, když jsou potřeba hráči. My si to s Andreou užíváme.“
Takže vaše paní a tenistka fandí hokeji o stošest?
„Je paradoxní, že je asi větší fanoušek do hokeje než já. Já se teď radši podívám právě na tenis. Je to asi takové postižení, že už mám hokeje dost , ale přeju klukům , aby byli spokojení a bavilo je to, co dělají.“
Dělají hokej, a to hodně dobře, je to jejich i vaše splněné přání?
„Člověk má představy o štěstí, a když se jim podaří něco jako teď, tak je to fajn. Přeju jim, aby byli zdraví a měli zdravé rodiny. A aby nezakrněli a vyhledávali dalším výzvy. My jsme také nevěděli, kde jsou ty hranice. Také je teď pořád objevujeme a je to moc příjemné.“
Jaroslav Holík a Robert Reichel v Síni slávy deníku Sport: Na jaké momenty z kariéry vzpomínají?
• iSport TV
Témata:
reprezentace, otec, repre, Holík, táta, Musil, děda, Třinec, mistrovství světa, mistrovství světa v hokeji, sport, synové, národní tým, blesksport, hokej, tenis, Kanada, rodina, NHL, Severní Amerika, Liberec, Jaroslav Holík, František Musil, Riga
