7°C
Cimanouská: Vyhrožovali mi psychiatrií! Teď nikam nemůžu, mám kolem sebe šest bodyguardů
Letošní olympijské hry přinesly mnoho netradičních událostí. Jeden z nejsilnějších příběhů, které se odehrávaly tak trochu mimo sportoviště, byl ten, jehož ústřední postavou byla atletka Kryscina Cimanouská (24). Tu nejprve nutili běloruští funkcionáři odletět z Tokia předčasně domů, ale poté, co se vzepřela, dostal příběh šťastnější konec. Kryscina nyní popsala, jak tehdejší dramatický odjezd probíhal a jak vypadá její život nyní...
„Už jsem podala všechny potřebné doklady a čekám na vyřízení. Chci za Polsko závodit co nejdříve,“ popsala své plány Cimanouská, která momentálně čeká na vyřízení své žádosti i občanství.
Na začáku stála zdánlivě banální věc. Cimanouskou běloruští funkcionáři nominovali do štafety 4x400 metrů, kterou předtím nikdy neběžela. Poté, co atletka toto rozhodnutí kritizovala na svém instagramu, ji pak vedoucí běloruské výpravy tlačili k okamžitému odjezdu zpátky do vlasti. Kryscina Cimanouská sice na letiště opravdu odcestovala, ale vzápětí požádala o pomoc japonskou policii. Zároveň požádala o ochranu, protože si byla jistá, že po návratu do země nebude v bezpečí.
„Před cestou na letiště za mnou přišel psycholog a řekl, že skončím v Bělorusku s psychiatrické léčebně. S násilníky, vrahy a lidmi, kteří se pokusili o sebevraždu. Chtěl vidět, jak budu brečet a křičet, ale takovou radost jsem mu nemohla dopřát,“ popsala Cimanouská.
Cestou na letiště pak přes telefon „dirigovala“ manželův útěk. Hovořila také se svou babičkou, podle ní velkou fanynkou Lukašenka, která jí potvrdila, že běloruská média ji vykreslují jako šílenou a že by se neměla vracet.
„Cesta na letiště trvala asi 40 minut. Nejdřív jsem zvažovala, že roztrhám pas, ale pochopila jsem, že si tím nepomůžu. Pak jsem vytáhla telefon a přes Google si přeložila ‚Pomozte mi, odjíždím proti své vůli‘, v japonštině. Právě tohle se ukázalo jako klíčové.
Policie začala celou věc šetřit a šokované země začaly Cimanouské nabízet pomoc. Polská ambasáda Bělorusce vydala humanitární vízum, díky kterému mohla odcestovat do Varšavy. Právě tam také momentálně se svým manželem žije. Svého rozhodnutí sice nelitují, ale přesto přiznávají, že do normálního života má ten jejich stále daleko: „Jsme na bezpečném místě s šesti bodyguardy. Ven, například vyrazit si do města, ale nemůžeme.“
