12. října 2021 • 05:00

Češky vybojovaly zlato, jejich parťačka umírala v nemocnici! Černý den českého olympismu

„Věděly jsme, že musíme zvítězit. Pro Elišku, naši kolegyni. Braly jsme to tak, že když vyhrajeme, vyhraje i ona. Nám se to podařilo, ale Eliška v noci po našem vítězství zemřela. Už se o něm ani nedozvěděla," vyprávěla Věra Růžičková, jež Misákovou  v týmu nahradila.

Zatímco reprezentantky usilovaly o cenný kov, jejích kamarádka bojovala v nemocnici o život. Po příletu do Anglie se jí udělalo zle. Horečky doprovázely průjmy a bolesti končetin. Lékař české výpravy Zdeněk Hornof zprvu diagnostikoval chřipku, ale…

Stav Elišky se zhoršoval každou minutou – dětská obrna. Tehdy nevyléčitelný infekční zabiják, kterým se sportovkyně pravděpodobně nakazila během koupačky v Labi při soustředění v Nymburku. Družstvo bylo ihned pod permanentní zdravotnickou kontrolou.

„Pak nám přidělili ošetřovatelku, která nám dvakrát denně měřila teplotu, aby se to chytlo hned v začátku,“ popisovala Růžičková. „Strašně nás to znervózňovalo. Eliška měla v družstvu sestru, Slávku. Pro ni to muselo být strašné. Vůbec si nedovedu představit, jak Elišce v té nemocnici bylo. Ona neuměla ani slovo anglicky. Okolo ní nebyl jediný člověk, který by uměl česky. Byla na infekčním oddělení, nikdo za ní nemohl. Kolem sebe cizí lidi, cizí řeč. Dýchala přes železné plíce, to byl tehdy hit, nový vynález, který na ní vyzkoušeli. Nebylo pomoci.“

Po triumfu za v kritickém stavu trpící Eliškou pustili jen její sestru Miloslavu. Senzační úspěch kamarádek už nevnímala. Den na to československé Sokolky jmenovali olympijskými šampionkami oficiálně. „Daly jsme pak na vlajku černý šátek. Lidé nevěděli, co to znamená. Říkalo se, že ta černá barva byla naše reakce na vítězství komunistů v naší zemi. Ale pro nás byl ten rok 1948 především ve znamení velké radosti z olympijského zlata a velkého smutku nad smrtí Elišky,“ dodala Růžičková.