Mohlo by se zdát, že na letošní sezonu bude chtít biker Ondřej Cink zapomenout. Vždyť smůla, kterou si vybral na vrcholných závodech, by mnohé zlomila. On na to však má úplně jiný pohled. Dívá se hlavně na to, že zajel spoustu výborných výsledků ve Světovém poháru a skvěle konkuroval světové špičce. A co se smůly týká? „Většinou se z toho vyspím, řeknu si, že máme další důležité závody, a je to pro mě motivace,“ prozradil v rozhovoru pro Nedělní Sport.
Stát se totéž kterémukoli hobby závodníkovi, asi by se psychicky neudržel a rozkopal vše okolo sebe. Biker Ondřej Cink si to letos, jak se lidově říká, vyžral. Nejdřív smůla na OH v Tokiu, kdy kvůli prasklému ráfku a defektu závod nedokončil. A pak na MS, kde také mohl jet o medaili, technické potíže s řazením. „Tam už jsem byl fakt naštvaný. Padala tam spousta sprostých slov a mlácení s kolem, tam jsem to trošku nezvládl,“ přiznal třicetiletý cyklista. A pak ještě další smůla, ale také celkové třetí místo v hodnocení SP.
Jaké jsou vaše pocity z uplynulého roku?
„Pocity jsou skvělé. Pro mě to byla nejúspěšnější sezona kariéry, takže nejde být nic než spokojen. A to hodně.“
Jak byla náročná letošní sezona s tolika vrcholy?
„Je pravda, že druhá polovina byla náročná, závodili jsme každý víkend a vždy to byl důležitý závod. Tohle jsem ještě nezažil, aby to bylo tak nasekané za sebou.“
Neuvažoval jste o vypuštění některých závodů, abyste mohl lépe potrénovat, nebo to ani nešlo?
„Myslím, že jsem udělal chybu v tom, že jsem jel na mistrovství Evropy. Ale aspoň jsem se z toho poučil. Když budu příště v pozici jako letos, kdy výsledky byly super a mohl bych si ze závodů i vybírat, musím se na ME lépe připravit. Měl jsem si zjistit, jaká bude trať a věci okolo. Tamní trať mi totiž vůbec nevyhovovala, bylo to někde v parku, samé schody a nebyl to úplně bikový závod. Tam jsem se tím protrápil a myslím, že by bylo pro mě vhodnější zvolit na tu dobu, stejně jako většina top závodníků, kvalitní tréninkový blok a připravit se na mistrovství světa.“
Ondřej Cink |
|
Narozen: 7. prosince 1990 (30 let) Výška/váha: 180 cm/65 kg Disciplína: cross country Tým: Kross Racing Team Na žebříčku UCI: 4. místo (k 9. 10.) Největší úspěchy - cross country: 3. místo na MS 2015, 3. místo celkově v SP 2021, 1. místo MS U23 2012, 15. místo na OH 2016. |
Vezměme teď uplynulou sezonu postupně. Ve Světovém poháru se vám dařilo bojovat o první pětku, v mnoha závodech i o vítězství a vždy to mělo jedno společné. Vašeho velkého soupeře Mathiase Flückigera, který vás většinou porazil. Nezačalo se vám o něm pak už i zdát?
(usměje se) „Samozřejmě jsem v průběhu sezony věděl, že on je ten hlavní soupeř, který má největší fazonu. Takže jsem ho bral jako největšího rivala, ale určitě se mi o něm nezdálo.“
Díky výkonům v SP jste odjížděl na olympiádu do Tokia jako jeden z favoritů. Jaké to bylo cestovat tam v takové pozici?
„Byl jsem moc rád, že mám takovou formu v olympijské sezoně. Motivovalo mě to, i když bylo těžké se na to připravovat. Hnalo mě, že je to letos super sezona, každý závod jsem mezi nejlepšími. Jet do Tokia v hlavě s tím, že si můžu odvézt medaili nebo o ni bojovat, mi dávalo sílu a motivaci. Mám dar, a jsem za něj rád, že takovéhle věci mě motivují. Spousta sportovců řeší psychické problémy, že jsou favoriti, mají na to, ale hlavou to nedají. Já to mám naopak, mě to motivuje.“
Samotný závod, který jste kvůli prasklému ráfku a defektu nedokončil, asi netřeba připomínat. Jak dlouho jste se s tím srovnával?
„To je zase můj druhý dar, že v tu chvíli je to hrozně těžké, ten den se s tím peru a vždycky potřebuju, aby byl večer a šel jsem spát. Protože většinou se z toho vyspím, řeknu si, že máme další důležité závody, svět se nezboří a musím jet dál. Že mě to musí motivovat do další práce. Vždycky jsem takovéhle chvíle takto zvládnul, povedlo se mi to relativně rychle přejít. Zapomenout na to a makat dál. Je to asi i tím, že cyklistika mě hrozně baví.“
Nemáte to tedy tak, že byste Tokio nejradši vymazal z mapy?
„To ne, jsem hrozně rád, že jsem tam mohl být na své třetí olympiádě. Snažil jsem se dělat maximum, abych udělal super výsledek pro naši zemi. Ale smůla a takovéhle situace ke sportu prostě patří.“
Když mluvíte o smůle, po Hrách přišel další vrchol v podobě mistrovství světa a technické potíže s řazením. Napadlo vás v tom momentu, že to už snad ani není možné?
„Tokio a MS byly dva rozdílné pocity. V Tokiu jsem z toho byl smutný, ale když se to stalo podruhé, byl jsem už fakt naštvaný. Padala tam spousta sprostých slov a mlácení s kolem, tam jsem to trošku nezvládl. Ale stalo se. Bylo hodně těžké se s tím vyrovnat, protože to bylo podruhé za sebou. Nebylo to nic jednoduchého, ale potom jsem to zase zvládl rychle, zase jsem se z toho vyspal. Snažil jsem se jít dál, říkal jsem si, že mám ještě suprově rozjetý svěťák, že musím ještě zabojovat, i když to bude psychicky těžké. Zvládnul jsem to a jsem za to rád.“
Když jste měl už druhý technický problém v důležitých závodech, řešili jste to s dodavatelem kol?
„V Tokiu byly ráfky relativně novinka, tam asi ani nebylo co řešit. Prostě jsme je stáhli a firmě vrátili, že by to chtělo asi ještě přetestovat na těžší tratě. Na lehčích, kde nebyly takové těžké rockárny (úseky po kamenech), jsme je používali a bylo to v pohodě, ale tokijská trať byla opravdu na materiál náročná, takže se to tam mohlo stát. A s řazením to byla prostě smůla. Tahle věc, kdy se tam zasekne lanko, se prostě někdy stane, za to více méně dodavatel nemůže. Řadicí páka byla na kole 14 dní nová, určitě to nebylo pochybení mechanika nebo týmu. Už se mi jednou stalo to samé dva roky zpět na tréninku. To prostě člověk nevymyslí, že se to přihodí v takovémhle momentu, v podstatě v posledním kole na MS. Zase smůla.“
Zase jste ale ukázal bojovnost, že jste v depu problém opravili a závod jste dojel, nevykašlal jste se na to.
„Věděl jsem, že startovní pole je dost natáhlé a zbývalo mi už jedno kolo, takže jsem chtěl aspoň dokončit. Bylo z toho 16. místo, měl jsem v hlavě, že aspoň posbírám nějaký ten UCI bod, takže lepší než nic.“
Ondřej Cink v sezoně 2021 |
|
OH: nedokončil MS: 16. místo ME: 20. místo SP: celkově 3. místo (3x 2. místo, 2x 3. místo, 2x 4. místo, 1x 8. místo) |
Smůlu jste měl ještě do třetice na SP v USA, kam vám dorazilo kolo s velkým zpožděním. Jaké to je, když si ostatní projíždějí trať a vy si ji můžete jen prohlížet?
„Všichni tam přijížděli v pondělí, v úterý, a první trénink byl až ve čtvrtek, takže to jsme stihli v pohodě i my. Ale spíš je člověk tři dny bez pohybu, ještě po tak náročném letu. Tam to chtělo se hýbat a trošku nohy protočit. Určitě jsem si odpočinul, ale po třech dnech bez kola jsem byl zatuhlý, bylo potřeba tělo zase rozhýbat, dostat ho do původního režimu. Pak se mi v short tracku povedlo probrat a v neděli v hlavním závodu už to bylo zase super.“
Bylo pro vás celkové 3. místo v SP satisfakcí za to všechno, nebo to bylo trochu hořko – sladké tím, že Francouz Victor Koretzky byl před vámi jen o jeden bod?
„V tu chvíli jsem byl zklamaný. Protože jsem si v cíli myslel, že budu druhý. Ale Koretzky jel skvělý závod a přeskákal tam ještě v posledním kole spoustu lidí. To mě bohužel stálo ten jeden bod. Takže to bylo samozřejmě zklamání, protože druhé místo by bylo super. Ale byl to jeden bod, takže můžu říct, že to s ním bylo celou sezonu hodně vyrovnané. Ve finále jsem si před odjezdem do Ameriky říkal, že udržet třetí místo by bylo super, a věděl jsem, že to bude těžké. Protože Koretzky a Nino na tom byli na konci sezony dobře. Ale tam zase v závodu stálo trošku štěstí na mé straně, protože tam byla spousta defektů, kterým jsem se vyhnul, a proto jsem skončil třetí.“
Čas na velká vítězství u vás pořád může přijít. Nino Schurter letos vyhrál MS v 35 letech…
„Já určitě zatím věk neřeším, cítím se dobře. Až do Paříže (OH 2024) myslím, že bych mohl zažívat svá nejlepší léta a posbírat pár hezkých výsledků. Budu se snažit na tom pracovat, aby to tak bylo. Takže uvidíme, motivaci pořád mám.“
Co vám tato sezona dala?
„Hodně zkušeností, jak závodit v mojí disciplíně, protože se každým rokem mění. Pro mě je důležité, že dokážu jít pořád s trendy a nebojím se zkoušet něco nového, což si myslím, že je dnes ve sportu důležité. Jsem rád, že závodím tak, jak závodím.“
Jak je to s vaší budoucností, co se týče týmu?
„Příští rok jsem ještě v Krossu, kde mám smlouvu do konce roku 2022. A pak uvidíme, co bude. Vím o pár nabídkách, které už přišly, ale mám podepsáno, takže nemůžu nic řešit. Ale těším se, doufám, že budu mít zase výsledky a budeme třeba řešit smlouvy, uvidíme, co kdo nabídne. I to je moje motivace do další práce, abych se zlepšoval a získal lepší smlouvu.“
Zmiňoval jste, že se váš sport každý rok mění. Ani tratě už dnes nemají moc společného s dřívějším olympijským cross country. Jsou tam těžké kamenité úseky a podobně. Jak vnímáte to, jak se váš sport vyvíjí?
„Já bych taky radši viděl, aby to zůstalo tak, jak to bylo předtím. Ale nikdo nemůže říct, že předtím to bylo jednoduché. Bylo to vedené přírodně a tratě se vyjezdily, čímž se to ztěžovalo, jak to bylo na kořenech v lese, takže některé tratě byly fakt těžké. Dají se poskládat těžké přírodní tratě, viz teď Leogang. Kořenité sekce tam taky nejsou jednoduché, to je pro mě správný mountain biking, to se mi líbí.“
Současné tratě tolik v oblibě nemáte?
„Teď ty umělé překážky z navezených kamenů… Občas mi to připadá jako trial, to se mi popravdě moc nelíbí. Ale pokud chceme mít naši disciplínu na OH, tak to tak být musí. Tam totiž většinou moc možností, aby se závodilo v horském rezortu v lese, není. Tam se holt musí postavit umělé překážky.“
Témata:
cyklistika, Olympijské hry, sport, Evropa, USA, Tokio, Paříž, Nino Schurter, Ondřej Cink, Motivace, Victor Koretzky, Sport na Heureka.cz
Související články
