22°C
Tajemství jednoho z nejmocnějších mužů motosportu: Rodinná tragédie i vyhazov ze školy
Pozice generálního ředitele stáje Mercedes, ve které navíc vlastní podíl, jej vyšvihla na pozici jednoho z nejmocnějších mužů motosportu. Toto Wolff (49) si momentálně asi nemůže na pracovní úspěchy stěžovat. Život se s ním ale dříve nemazlil. Vypořádat se musel nejen s tragickou událostí v rodině, ale také s problémy se školou, ze které ho vyhodili, když si rodina nemohla vzdělání dovolit.
Sedm let po sobě získal jeho tým pohár konstruktérů a od roku 2014 sbírají tituly mistrů světa zásadně jeho jezdci. Pohádkové jmění a rodinná idylka, která se často objevuje na sociálních sítích, jen dokresluje obraz toho, že šéf Mercedesu má život, který mu mnozí mohou závidět. Sám v sobě ale nese bolest z dětství, o které moc často nemluví.
Rodák z Vídně byl ještě malé dítě, když jeho otci diagnostikovali rakovinu mozku. Se zákeřnou chorobou se sice snažil prát, ale nemoc byla nakonec silnější a Totův tatínek svůj boj prohrál.
Problémy se pak na rodinu začaly valit. Na Tota i jeho sestru byla maminka sama a rodina si nemohla finančně vůbec vyskakovat. Celá situace zašla tak daleko, že byli Toto a jeho sestra vyhozeni ze soukromé školy. Tehdy bylo Wolffovi asi dvanáct let.„Byli jsme vyvedeni ze třídy, protože se neplatilo školné," řekl. Oznámení ze strany školy bylo poměrně strohé: Bohužel, školné vám rodiče už dlouho neplatí, takže si sbalte kufry a jděte domů.
„Pak jsem se potřeboval vrátit do třídy, abych si vzal věci. A to ponížení, když jsem si balil tašku, protože jsme neměli na školné…“ zavzpomínal Toto.
„Moje matka nás vychovala a byla lékařkou ve Vídni. Ve skutečnosti tam nebylo žádné finanční zázemí," popsal pro Essentially Sports. Naštěstí se Totově mamince pak povedlo situaci vyřešit: „Podařilo se jí dostat nás do soukromé školy ve Vídni, protože cítila, že jazyky jsou důležité."
Snaživost se ale Rakušanovi nedala upřít. V devadesátých letech přišel s nápadem, že by na demonstraci proti rasismu mohl zkusit prodat pár svíček. Bohužel jich ale opravdu prodal jen pár a dodnes na to vzpomíná jako na nejhorší byznys vůbec. Ani jeho další brigády nebyly o dost lepší. Chtěl se ale věnovat závodění a tak mu bylo jasné, že každá další koruna v peněžence se mu hodí.
Mezi nejhorší pracovní příležitosti, na jaké kývl, patří také práce v srdci Vídně, kde byl jako chodící reklama: „Musel jsem nosit zlatý plášť, namaloval jsem si obličej na zlato a musel jsem rozdávat letáky pro místní obchody s elektronikou. Bylo to tak trapné, protože mě lidé poznávali. Pamatuji si, že to bylo opravdu děsné, ale zvládl jsem to. Opravdu jsem potřeboval peníze."
Snaha se mu ale nakonec vyplatila. Vypracoval se na pozici, kterou mu může leckterý člověk z motosportu závidět, a během své kariéry spolupracoval s řadou hvězd, mezi které patřil například i Niki Lauda, se kterým Wolffa pojilo blízké přátelství.
