12. února 2022 • 10:12

Krasobruslařský šampion Ondrej Nepela (†38): Maminka se modlila, ať zemře co nejdřív!

Bylo mu jednadvacet a svět mu ležel u nohou. Vystoupení na jeho třetích Hrách (první absolvoval v Innsbrucku, když mu bylo třináct) hltal prostřednictvím živého rozhlasového přenosu celý národ. Však také legendární komentátor Gabo Zelenay volnou jízdu ze Sappora zaníceně popisoval: „Obecenstvo nedýcha, obecenstvo sleduje majstrovskú jazdu. Rozhodcovia, dívajte sa na tú harmoniu, na tú sympfóniu športového majstrovstva,“ rozplýval se u mikrofonu.

Aby byl v pátek 11. února 1972 dojem posluchačů v dalekém Československu co nejdokonalejší, zapomněl zmínit, že Nepela při pokusu o trojitého odpíchnutého rittbergera upadl. Poprvé po dvou letech! Jak popsala jeho dlouholetá trenérka a „druhá“ matka Hilda Múdra, na celkový výsledek neměla chybička valného vlivu. Po předchozích povinných cvicích měl její Ondrík náskok takový, „že i kdyby se celou jízdu klouzal po zadku, vyhrál by“. V televizi soutěž vysílali až o den později.

Získal všechno, co v amatérském sportu mohl. Uzrál čas stát se profesionálem. Jenže komunisti o jeho přestupu do kapitalistické ciziny nechtěli ani slyšet. „Až za rok vyhraješ MS v Bratislavě, tak si běž,“ stanovili jasnou podmínku. A kdyby se Nepela náhodou chtěl vzpouzet, rozhodli se psychicky deptat i jeho tatínka.

Krasobruslař později připustil, že šampionát v rodném městě byl opravdovou prověrkou jeho odolnosti. Popasoval se s tím impozantně; získal svůj poslední velký titul. Zimní stadion mu dlouhé minuty aplaudoval a od tehdejšího prezidenta Husáka vyfasoval přímo v ochozech hubana. A dvojnásobně si za skandovaného potlesku užil i závěrečnou exhibici! „Loučení mi připadalo jako rozvod,“ přiznal charismatický reprezentant.

VIDEO: Elektrizující atmosféra při Nepelově volné jízdě na MS 1973:

Nejinak to bral i tehdejší režim. Nepelovi sice umožnil legálně odcestovat, jinak ale v Československu upadl v zapomnění. O tom, že byl dlouhých třináct let hvězdou první velikosti pompézní revue Holiday On Ice, věděl málokdo. A už vůbec nikdo netušil, že víc než dámy ho sexuálně přitahují muži…

Jedna z největších gay komunit vzkvétala v osmdesátých letech v Německu, kde se později usídlil. I v Paříži, kde údajně udržoval intimní poměr. Jeho tehdejší přítel však podlehl do té doby neprobádané chorobě zvané AIDS. Rakovina homosexuálů, přezdívalo se jí. Zákeřnost nevyléčitelné nemoci ale tehdy všichni brali na lehkou váhu. Včetně Nepely, který si po nocích dál užíval mejdanů, ačkoliv už i u něj se v roce 1984 začaly objevovat první zdravotní komplikace.

V roce 1986 třináctileté účinkování v populární revue ukončil. V Mannheimu, kde našel druhý domov, se dal na trénování. Zkušenosti předával například tamní reprezentantce Claudii Leistnerové-Pfrengleové, již dovedl k titulu na ME 1989 v Birminghamu. „Neuvěřitelně milý, citlivý, přizpůsobivý. V životě jsem se s ním nepohádala,“ charakterizovala šarmantního Ondru v knize „Najlepší“ německá krasobruslařka.

Nepela její sladké vítězství z konce ledna sledoval už v zuboženém stavu pouze u televize. Zbývaly mu poslední dny jeho života. Kvůli slabé imunitě trávil čím dál více času v nemocnici. Vir HIV mu způsobil další neřešitelné zdravotní komplikace. Největší byla rakovina lymfatických uzlin.

Zeslábl natolik, že si bez pomoci neotevřel krabičku s léky. Když mu v roce 1988 zemřel na rakovinu tatínek Ondrej, zřejmě o tom ani nevěděl. Nejbližší ho té zprávy chtěli ušetřit. Až do konce o něj pečovala maminka jedné z jeho bývalých svěřenkyň. Právě dobrá duše Mildenbergerová poslala na Slovensko echo, když se Nepelův čas definitivně naplňoval.

To díky ní u jeho odchodu byly nejmilejší ženy jeho života; maminka Anna i mentorka Múdra. O pomoc ji požádala právě tehdy sedmdesátiletá paní Nepelová, když viděla, v jak zoufalé kondici se její syn nachází. Pořádně to s ní otřáslo. „Hildo, prosím, přijeď!“

VIDEO: Nepela byl dlouhá léta sólistou slavné revue Holiday On Ice:

Trenérka nad její prosbou neváhala ani minutu. Po vyřízení cestovní doložky vyrazila i se svým manželem směr Německo. Bylo to tehdy mrazivé lednové setkání. Doslova. O tom, v jakém byl Ondrej stavu, vypovídají slova Múdré: „Matka se u jeho postele modlila, aby zemřel co nejdřív,“ vzpomínala.

Po Nepelově smrti 2. února 1989 zařizovala s mužem i pohřeb. Kontrolovali jeho doklady, chtěli vybrat peníze, které měl, aby jeho ostatky převezli do Bratislavy. Šok jim způsobilo, když v bance našli jen vybrakovaný sejf. „Ondrej ještě krátce před smrtí říkal, že tam je všechno. Dokonce i šperky, které dostával za své výkony. Ze tří zlatých bruslí, jež mu za vítězství na MS věnovala jeho velká obdivovatelka paní Ravanelliová, jsme našli jednu. A jeho životní pojistku. Přitom peněz musel v revue vydělat dost. Někdo ho pořádně oškubal,“ měla jasno Múdra v knize „Najlepší“.

Nepelova kremace proběhla v Mannheimu. Měl tam i katolický obřad se slovenským knězem, kterého našel Hildův manžel. Útratu za pohřeb zalepily peníze z jeho životní pojistky. Slováci o smrti své legendy dlouho neměli ani tušení. Někteří z nich se o ní dozvěděli až z propašovaného německého tisku. Ten se tragédii věnoval podstatně víc než československá média. Když už někdo našel odvahu o ní napsat, běžný čtenář si těch pár řádek ani nevšiml.

A nejinak tomu bylo, když mistrovy ostatky ukládali na hřbitově v bratislavském Slávičom údolí. Ne ovšem do sekce prominentů, jak by se slušelo, ale do rodinné hrobky vedle jeho otce, kam o pět let později přibyla i jeho maminka Anna…