7°C
Exkluzivní fotky českých hokejistek: Tyhle krásky chtějí medaili!
XXIV. zimní Hry sice ještě ofi ciálně nezačaly, ale české hokejistky už jdou do akce! Zítra v 5:10 rozehrají olympijský turnaj proti domácí Číně (ČT sport). Postup ze skupiny je pro Češky základním cílem, holky si ale věří na medaili! „Máme tým, který na ni má!“ říká ve velkém rozhovoru pro Blesk kapitánka Alena Mills (31).
Startuje olympijský turnaj i s českými hokejistkami. Jak vám to zní?
„Je to super! Stalo se tak poprvé v historii, je to nová zkušenost a moc si to užíváme. Když vím, že nebudu jen u televize fandit českým sportovcům, ale že tam jsme opravdu i my, tak mám husinu!“
V nároďáku hrajete od 14 let, kdy se olympijský sen začal blížit realitě?
„Až při mé třetí kvalifikaci, v roce 2013 před Soči. Do té doby jsme si říkaly, že můžeme jen překvapit, ale pak už jsme viděly, že máme fakt šanci. Přičuchly jsme si k tomu a teď se to povedlo!“
Vnímáte ten úspěch i v zájmu fanoušků?
„Jo, musím přiznat, že od doby, co jsme se kvalifi kovaly, je zájem obrovský! Potkávám i lidi, kteří mi říkají, že nás viděli v televizi a že nám fandili. Dřív mi ani nevěřili, že jsem hokejistka. (smích) Takže si to teď strašně užívám, byť i rýpalů se vynořilo víc.“
Řešíte je v kabině?
„Někdy si děláme srandu, že někdo hnusně okomentoval nějaký článek na Facebooku. Ale to, že někdo má svůj vnitřní problém a vylejvá si zlost na ostatních? S tím nic neuděláme, takže se tomu snažíme věnovat minimální pozornost. Třeba já se během kvalifikace uzavřu, nekoukám na internet, nečtu články a soustředím se jen na hokej.“
V čem je tenhle český tým výjimečný?
„Já bych řekla, že je to mix všeho. Vedení nám vytváří perfektní prostředí, dobře se o nás starají. A i my holky jsme se hodně posunuly. Navíc nás hromada hraje v cizině, posbíraly jsme zkušenosti ze všech koutů světa, a když přijedeme do reprezentace, tak to můžeme dát dohromady. Hlavně tu máme charakterově skvělé holky, tím jsme opravdu výjimečné. Navíc je tu pořád taková sranda, což snad bylo vidět i během našeho focení! (úsměv)“
To bylo! Čím partu utužujete? Chodíte si třeba jako chlapi sednout na pivo?
„To moc ne, i když bychom strašně chtěly! Ale bohužel se často vidíme třeba jen týden, než se zase rozprchneme. Takže se to snažíme co nejvíc stmelovat v kabině. Pouštíme si české písničky, zpíváme, tancujeme a i na rozcvičkách či trénincích jedeme srandičky a hlášky, které se často chytnou. Český humor nemá obdoby, proto si to v repre moc užíváme!“
V předchozích letech taková chemie v týmu chyběla?
„To bych zase neřekla, jen se ta naše parta čím dál víc prohlubuje. V minulosti hrály holky víc v Česku, teď už je to menšina. I kvůli tomu se na sebe vždycky víc těšíme, protože někdo přijede ze Švédska, někdo z Ameriky, jiná z Ruska… Zvlášť za poslední rok jsme se utužily ještě víc.“
Čím dál větší počet hokejistek odchází studovat do zahraničí ještě v teenagerském věku. Myslíte, že se tenhle trend změní?
„Chtělo by to, aby se tu vybudovala kvalitní liga. Jinak holky nezískají zkušenosti ve velkých zápasech a je pro ně strašně těžké se prosadit do reprezentace. Mít kvalitní ligu je základ, ale bude to trvat několik let. Ráda bych řekla, že to bude do pěti let lepší, ale… (odmlčí se) Třeba tomu v Pekingu pomůžeme! Protože existují holky, kterým ta zahraniční cesta prostě nevyhovuje, není to pro ně, nebo tu mají přítele či práci. A je strašná škoda, že tu pak nemají možnost hrát na dobré úrovni.“
Vy osobně jste odjela do Ameriky už v patnácti letech. Jaké to bylo?
„Super! Bomba! (smích) Já jsem si to strašně užila. Jen nevím, jestli si to i naši užili tak jako já… (smích) Ale podpořili mě v tom, až se trošku divím, že mě v patnácti nechali jít přes oceán. Já jsem ale od dětství tvrdohlavá a za vším jsem si vždycky šla. Paradoxně pro mě bylo lehčí odejít takhle mladá do Ameriky než pak jít ve třiadvaceti do Ruska. Každopádně pokud se na to člověk cítí, tak proč to nezkusit? Vrátit se můžete vždycky!“
Nakonec jste se zabydlela v ruském Petrohradu, kde jste si také našla manžela. Nezanevřela jste tak trošku na Česko?
„Je pravda, že v Čechách je to pro mě vždycky jako taková dovolená. (úsměv) Vybudovali jsme si v Petrohradu domov, ale na Česko určitě nechci zanevřít. Moc ráda se tam vracím a přemýšlím, že kdybych se v budoucnu chtěla věnovat trénování, tak že bych ráda vrátila zkušenosti doma. Ale zatím je to jen myšlenka, nejbližší budoucnost mám v Petrohradu.“
Co na to říká vaše rodina?
„Jak jsem od patnácti pryč, tak už jsou zvyklí. (úsměv) Navíc se s nimi teď vídám mnohem častěji, než když jsem byla na vysoké, protože letenka z Ruska je pochopitelně levnější než ta z Ameriky. Ale je pravda, že mi rodina a staří známí chybí, takže kdykoliv mám možnost, ráda se s nimi vídám.“
Před OH to ale nešlo, protože jste musely být v bublině. Je covid velký strašák?
„Jo, určitě si dáváme pozor, co nejvíc to jde. Děláme pro to všechno, limitujeme kontakty. Na druhou stranu je to dost mimo naši kontrolu. Když vyjde pozitivní test, tak se tomu člověk neubrání. Doufám ale, že se to nestane.“
Hokejový tým je ovšem velký kolektiv. Stačí jeden případ a může být zle…
„To je pravda. V klubu nás testovali pravidelně, aby nás mohli rychle izolovat. Ale zažila jsem i to, že se to hnedka rozjede... Člověk to neovlivní, to by se z toho musel zbláznit.“
S jakým cílem vstupujete do turnaje? Mluvíte mezi sebou o medaili?
„Odpovím velmi »netradičně«, náš cíl je si to tu užít. Tak jsme to měly už v kvalifikaci, kde jsme si neříkaly, že musíme postoupit na olympiádu. Náš cíl byl hrát na puku, podporovat se, hrát týmově a inspirovat další holky, ukázat jim, že i ženy z malé země dokážou velké věci! Je důležité, abychom se i na olympiádě nesoustředily na výsledek, ale na ten proces. A když se mě někdo zeptá, jestli máme na medaili? Ano, máme tým, abychom tu hrály o medaile. Jestli se to ale povede, nikdo neví. Už každý zápas ve skupině bude nesmírně náročný, a proto je důležité, abychom se nenechaly svázat nějakým očekáváním. Musíme dodržovat jednotlivé procesy, jen díky tomu můžeme hrát naši hru a být úspěšné!“
Šest hráček překonalo strach: Modeling nás baví!
„Vystoupily jsme z komfortní zóny, ale bylo to super!“ Tak české hokejistky zhodnotily exkluzivní »modelkovské« focení pro Blesk. „Ze začátku jsme z toho měly trošku respekt, nakonec jsme si to ale moc užily,“ pokyvuje útočnice Dominika Lásková. „Já se přiznám, že jsem radši na ledě schovaná mezi dalšími dvaceti holkami. I v klubu se tomu snažím vyhýbat, ale tady jsem si to užila mnohem víc, než jsem čekala,“ přidala kapitánka Alena Mills. To obránkyně a modemanka Daniela Pejšová, která ráda ukazuje outfity na Instagramu, se na ateliér těšila. „Koukám, že jsem asi jediná, která se toho nebála!“ chechtala se.
