15°C
Svůdné kanadské manželky hvězd Sparty a Třince vzkazují: Kluci, ať je titul náš!
Ostré souboje na krev. Upocené a rozbité tváře zarostlých hokejistů. Tak drsný je vrchol extraligového play off . A nebo také může být pořádně sexy! V rozhovoru pro Blesk to potvrzují kanadské manželky finálových soků – Sylvia (35) od sparťana Michala Řepíka (33) a Alannah (31) od třineckého Tomáše Kundrátka (32).
Jaké jste fanynky?
SYLVIA: „Dřív jsem byla dost šílená, ale teď už jsem taková tichá. Mluvím si spíš jen tak pro sebe, takže si o mně lidé možná myslí, že jsem blázen… (smích) Nyní už křičím snad jen, když vidím Michala ležet na ledě po nějakém tvrdém zákroku, to začnu panikařit a jsem dost slyšet.“
ALANNAH: „Já jsem strašně hlasitá fanynka. Hokej miluju, dost ho prožívám, navíc ráda řvu a křičím!“
Cítíte doma nervozitu, když vrcholí play off?
SYLVIA: „Já jsem určitě nervóznější, obzvlášť když už je to finále. Buď vyhrajete titul, nebo po tolika zápasech skončíte s prázdnou.“
ALANNAH: „Jsem nervózní, strašně! Přitom Tomáš vůbec, ten je jako vždycky v naprosté pohodě…“ (smích)
Když manžel po zápase přijde domů, poznáte na něm hned, jestli vyhrál, či prohrál?
SYLVIA: „Michalův úsměv mi okamžitě prozradí, jak to dopadlo. Takže když se nesměje, určitě prohráli! (smích) To se pak o hokeji radši nebavím...“
ALANNAH: „Víte, my máme s Tomášem takové pravidlo, že o hokeji můžeme mluvit jen cestou domů ze zápasu. Jakmile jsme doma, už o něm nepadne ani slovo!“
Čím ho za úspěch odměňujete?
SYLVIA: „Otevřu mu pivo! A zbytek si nechám raději pro sebe…“ (smích)
ALANNAH: „Já mu nic velkého dávat nemusím. To po sezoně mu zorganizuji nějakou párty. A také ho konečně pustím na ryby s parťákem Petrem Vránou. Na jak dlouho chce!“ (smích)
Vaříte mu?
SYLVIA: „Jasně, jíme prakticky pořád doma. Z českých jídel dělám nejraději omáčky a vývary, ale raději zkouším zdravější jídla.“
ALANNAH: „Vařím fakt pořád. Každý den musím připravit snídani, oběd, večeři. Když bydlíte v Praze nebo Brně, tak si můžete občas jídlo nechat dovézt, ale tady to nejde, takže jsem skoro nonstop za plotnou.“ (smích)
Co mu od vás nejvíc chutná?
SYLVIA: „Michal miluje polívky, ty mu ráda uvařím. A také maso se zeleninou.“
ALANNAH: „Svíčková nebo penne na vodce! (úsměv) Ale utlouct se může i po boloňských špagetách. Během letní pauzy si zase nemůže vynachválit pečená žebírka.“
Máte společný předzápasový režim?
SYLVIA: „Pro Michala je nejdůležitější klid. Takže si jde vždycky lehnout a já jdu se Sebíčkem do jiného pokoje.“
ALANNAH: „To bývá u všech hokejistů asi stejné, mám to tak taky. A ještě tedy máme s Tomem tajný pozdrav, kterým se loučíme. Je to takové naše speciální plácnutí.“
Jak vycházíte s dalšími partnerkami v týmu?
SYLVIA: „Máme na Spartě skvělou partu! Já tam jsem tedy jedna z nejstarších, takže se nejvíc kamarádím s těmi, co mají také děti. Ale akce plánujeme vždycky společně, všechny holky mám moc ráda.“
ALANNAH: „V Třinci jsou všechny úžasné! Nejvíc si popovídám s Martinou Draveckou. S Paulinou Chmielewskou teď chodíme do posilovny Como-3 na tréninky bojového umění muay-thai. A Tereza Jaroměřská si tu zase otevřela novou kavárnu, takže se tam my partnerky často sejdeme na kafi. Jsme tu fakt dobrý tým!“
Znáte i nějakou partnerku od soupeře?
SYLVIA: „Pár holek jo, třeba Alannah Kundrátek . (úsměv) Ona je také Kanaďanka. Ale všechny holky, co jsme tu ze Severní Ameriky, o sobě víme a občas si napíšeme.“
ALANNAH: „Byla jsem na svatbě Beccy Horákové, to je další Kanaďanka. Sylvii Řepíkovou znám od vidění z té svatby. Vlastně hodně holek ze Sparty jsem potkala na svatbách, protože ty se konají jen mimo sezonu, takže se tam sejdou vždycky všichni.“
Dost českých hokejistů žije s Kanaďankami, čím to je?
SYLVIA: „Kluci odcházejí do Severní Ameriky za hokejem mladí, takže se tam seznamují a kolikrát jim to vydrží, že zůstanou spolu. Lásce se prostě neporučí!“
ALANNAH: „Hokej je v Kanadě extrémně populární, je to součást naší kultury. Takže tím se to může vysvětlit. Občas se prostě stane, že někoho v mládí potkáte a pak s ním zůstanete a procestujete hokejový svět.“ (úsměv)
Jak seznámení s manželem proběhlo u vás?
SYLVIA: „S Michalem žijeme deset let, ale známe se opravdu dlouho. Když mu bylo šestnáct, tak hrál za Vancouver Giants a pak mi po šesti letech napsal zprávu, že tam znovu hraje zápas, ať se přijdu podívat. Šli jsme na rande a hned na tom prvním mi řekl, že jsem ta pravá a že si mě chce vzít. To moc chlapů neudělá, tím si získal moje srdce!“
ALANNAH: „Tomáše jsem potkala, když hrál v Kanadě za juniorku. To mu bylo teprve osmnáct. Ale s hokejem to výjimečně nemělo nic společného! (úsměv) Seznámili jsme se v mém rodném městě v kavárně. Byla to náhoda, ani jsem nevěděla, že je to hokejista!“
Jak jste si zvykaly na život v Česku?
SYLVIA: „Moje výhoda byla v tom, že mám polské předky. Místní kultura je tedy velmi podobná. Lidi jsou tu super, jídlo je výborné a všechno tu je blízko.“
ALANNAH: „Pro mě to bylo trošku složitější v tom, že bydlíme v Přerově a v Třinci. To je něco jiného než bydlet v Praze, tady musí člověk umět česky. Ale zase je dobré, že je to tady pro mě opravdu ta pravá česká zkušenost.“ (úsměv)
Co vám tu nejvíc vadí?
SYLVIA: „Mrzí mě, že tu nemám celou rodinu. Rodiče žijí v Kanadě, takže se nemůžu jen tak sbalit a odletět za nimi.“
ALANNAH: „Já nesnáším domácí úkoly, které tu rozdáváte ve škole! Tolik jich v Kanadě nedáváme. Navíc je to pro mě jako mámu složité s nimi pomáhat, když jde třeba o český jazyk.“
Česky se ale domluvíte parádně!
SYLVIA: „Moji rodiče jsou Poláci, a byť jsem se narodila v Kanadě, tak doma jsme mluvili polsky. Čeština je těžký jazyk, hlavní je ale nebát se mluvit.“
ALANNAH: „Je to složité, ale když Tomáš není doma, tak mi ani nic jiného nezbývá. To pak v obchodech hned říkám: »Omlouvám se, jsem Kanaďanka, nemluvím moc výbornou češtinu, ale budu to zkusit, potřebuju tohle!« (smích) Pak jsou z toho vtipné historky, když zaměním nějaká slova. Ale fakt se snažím!“
Plánujete se časem vrátit do Kanady?
SYLVIA: „Uvidíme, co bude, až Michal ukončí kariéru. Do té doby je to stále otevřené.“
ALANNAH: „Myslím, že zůstaneme v Česku. Zatím není nic rozhodnuto, děláme si s Tomášem plány vždy jen na následujících pár let, ale teď jsme tu opravdu šťastní.“
A na závěr nejdůležitější otázka. Proč extraligový titul vybojuje právě váš manžel?
SYLVIA: „Sparta má letos fakt výborný tým. Kluci hrají skvěle, a když už došli tak daleko, tak by ten titul mohli konečně vyhrát! (smích) Michal mi říkal, že už je to asi 15 let, co Sparta čeká na titul. Navíc Třinec ho vyhrál dvakrát za sebou, takže teď už je řada na nás!“
ALANNAH: „Důvodů, proč vyhraje Třinec, je hodně. Zaprvé: Máme úžasné fanoušky. Úžasné! Zadruhé: Jsme tu všichni jedna velká rodina, která si toho hodně prošla. Kluci mají touhu a srdce, trenéři jsou tu výborní, každý v klubu dělá pro titul úplně všechno. Potvrdilo se to ve čtvrtfinále, které jsme vyhráli 4:0 na zápasy. V semifinále to samé. Takže věřím, že i ve finále do toho třinecký tým dá všechno a dojde si za svým cílem!“
