Voženílek měl zlomenou nohu, hrál na playstationu. Pořád se do toho dostávám, říká
Neprožil ideální vstup do sezony. Daniel Voženílek stihl v Zugu odehrát jen osm zápasů, než se na měsíc odebral na marodku se zlomenou nohou. Zpátky do tempa se snaží dostat ve švýcarské nejvyšší soutěži i v Lize mistrů, kde se spoluhráči v osmifinálové bitvě vyřadil pražskou Spartu. „Se Spartou jsme nějaké velké zápasy odehráli,“ usmíval se důrazný forvard při vzpomínce na duely v dresu Třince. V Holešovicích si později vyslechl od fanoušků soupeře několik provokativních pokřiků.
Start sezony pro vás byl kvůli zranění asi hodně náročný, že?
„Rozhodně. Hrajeme v Zugu, kde jsou očekávání velká. Vstup do sezony byl nahoru dolů a zranil jsem se. Odhadovali to asi na osm týdnů, ale všechno šlo naštěstí podle plánu. Říkal jsem, že není na co čekat a skočil jsem do toho rovnou.“
Týmu jste chyběl celý říjen. Je to tak, že člověk po takové změně začíná zase de facto od nuly?
„Vždycky jsem měl dlouhé sezony, v létě není prostor toho moc natrénovat. Letos jsem ještě měl zranění po mistrovství, takže jsem nemohl dělat všechny cviky, co bych měl dělat. Po zranění jsem se vrátil, pak zlomená noha. Mohl jsem posilovat vršek, druhou nohu, ale není to ideální trénink. Pořád se do toho dostávám.“
Jak jste trávil čas se zlomenou nohou?
„Pár dní jsem byl v Česku, potom měly děti ve škole prázdniny, takže jsem byl v Zugu sám. Vždycky jsem měl ráno posilovnu s kondičáky, dbají tam hodně na věci okolo. Snažil jsem se posilovat a ve volném čase jsem seděl doma na gauči a hrál Kingdom Come: Deliverance.
Tahle hra měla obrovský ohlas po celém světě. Bavila i vás?
„Je fantastická. Ještě jsem ji nedohrál, některé úkoly mi nejdou. Ale nikdy jsem nebyl moc velký hráč playstationu. Tuhle hru jsem viděl na internetu, tak jsem si ji pořídil. Zrovna když jsem měl zlomenou nohu a byl sám doma, mi to přišlo celkem vhod. Určitě jsem u toho pár hodin strávil.“
Kvůli úspěchu hry teď všichni jezdí na Trosky, do Kutné Hory a na další místa, kde se odehrává.
„Jo, taky jsem viděl, že tam spousta lidí jezdí. I paní jsem to doma nadhodil, že se musíme jet podívat do Kutné Hory, protože jsem tam dlouho nebyl. Paní říkala, co blázním, ale říkal jsem, že se tam pojedu taky rád podívat. Teď jsem furt ve Švýcarsku, tak možná v létě, až přijde nějaká volná chvíle. Možná nějaký výlet vymyslím.“
Je po zranění lepší, že hrajete i Ligu mistrů, takže je tempo zápasu větší a můžete se do toho rychle dostat?
„Původně jsem ani nepředpokládal, že teď už budu hrát. Ale minulý týden jsem byl dvakrát na ledě a říkal jsem si, že se cítím celkem fajn. Máme samozřejmě k dispozici hodně dat, takže vím, že nejsem na svých fyzických možnostech jako před zraněním. Ale říkal jsem si, že není na co čekat a dostanu se do toho nejlíp zápasy. Naskočil jsem do toho a je skvělé, že hrajeme víc zápasů.“
Je oživení, že je v týmu víc Čechů
V Česku se minulý týden hodně řešilo, jak kluby k Lize mistrů přistupují, když Kometa a Sparta odehrály utkání s hodně probranou sestavou. Má soutěž ve Švýcarsku větší prestiž?
„Myslím, že někdo z našeho představenstva je i v představenstvu Ligy mistrů, Champions Hockey League má sídlo v Zugu. Určitě k tomu přistupují vážněji. Podle mě je na každém týmu, jak se rozhodne k tomu přistoupit. Ale názor na to asi nemám, že by se mi to nelíbilo. Je to rozhodnutí každého z klubů, jak k tomu přistupuje. Letos je navíc sezona i vůči Lize mistrů hodně specifická. Sparta i Kometa mají strašně moc náročných zápasů, do toho hrát Ligu mistrů není úplně jednoduché. Vím, že i majitelé v tom mají svoje investice, takže nechtějí, aby hráči měli zranění. Přístup je jiný.“
V osmifinále na vás vyšla zrovna Sparta. Na tu musíte mít vy dobré vzpomínky, ne?
„Jo, se Spartou jsme nějaké velké zápasy odehráli. Pořád jsou dobrý tým a vždycky je super proti nim hrát. Každý rok mají ambice a čím lepší zápasy jsou, tím víc vás to samozřejmě baví.“
Je příjemné vrátit se v průběhu sezony do Česka?
„Olympijská sezona je specifická, jak v extralize, tak ve Švýcarsku se hraje třikrát týdně, takže moc volného času během roku není. Takhle jsem mohl vidět aspoň rodinu, příbuzné a kamarády. Když jsem přijel do Česka, bylo to chaotické, protože vás všichni chtějí vidět.“
Zkraje roku jste říkal, že byste chtěl vidět ve Švýcarsku víc Čechů. Minimálně v Zugu, kde jste čtyři, se vám to teď vyplnilo.
„Během sezony jsem říkal, že by se hodili Češi. Ve vedení potom koukali, Dominik (Kubalík) byl volný a říkal, že by se rád někam posunul ambicemi. Přivítali jsme jak Davida (Skleničku), tak Kubaldu. Je to pro nás oživení, je super, že nás je víc. Máme v šatně zábavu.“
Dominik Kubalík je podle čísel pro tým zásadní posila. Je to tak?
„Je přece jenom nejlepší střelec minulého ročníku, v NHL se taky dokázal prosazovat jako střelec. Každý hráč, který může být rozdílový, je velká posila. Dominik to ukazuje v zápasech a hodně nám bodově pomáhá.“
Dokonce hrajete ještě s Janem Kovářem v kompletně české lajně.
„Zrovna jsme hráli proti Davosu, odkud přijeli taky dva čeští kluci. Je super, že hrajeme teď spolu, ale různě se to mění. Ve švýcarské lize je pravidlo o cizincích, takže ne všichni můžeme hrát každý zápas. To je komplikovanější. Trenér musí být připravený na různé varianty. Když někdo vypadne, celé se to musí přeházet.“
V Davosu válí Matěj Stránský. Co říkáte na to, jak se mu daří?
„Matěj je dlouhodobě skvělý hokejista. Jsme spolu v úzkém kontaktu a jenom mu to přeju. Je to zasloužené. Je silný na puku, boduje a je kapitán Davosu. Má skvělou pozici a jsem za něj rád. Každé české jméno v zahraničí dělá reklamu českému hokeji. Bylo by super, kdyby bylo víc takových hráčů.“
Matěj Stránský i Dominik Kubalík bojují o olympiádu, zatímco vy jste o první turnaj reprezentace i kvůli zranění přišel. Pokukujete po nároďáku?
„Byl jsem zraněný, teď je pro mě důležité dostat se zpátky jak fyzicky, tak i herně. Trenéři to letos taky mají náročné, protože je olympiáda. Trenéři jsou tam ale skvělí, takže jim věřím. Uvidíme, jestli dostanu pozvánku. Většinou to záleží jenom na vašich výkonech, jak se prezentujete. Věřím, že když budu podávat výkony, ještě nějakou pozvánku dostanu.“
Neptali se vás lidé z nároďáku během října, jak to vypadá s vaším zraněním?
„To úplně ne, takhle mě nekontaktovali. Ale vždycky zavolají před srazy, komunikace proběhne. Myslím, že věcí na práci mají hodně. Věřím, že to dělají dobře.“
Navenek to působí, že Radim Rulík má velkou důvěru v hráče, které zná. Třeba ve vás, kteří jste slavili loni v Praze. Vnímáte to taky tak?
„Když nastoupil Radim Rulík do reprezentace, začali tam jezdit podobní kluci. Máme skvělou partu. Potom je super, když přijedou kluci z NHL jako Martin Nečas nebo David Pastrňák. Jsou opravdu rozdíloví hráči. Když přijedou na jakýkoliv turnaj, je obrovská šance vyhrát nějakou trofej. My jim vždycky k tomu jenom dopomáháme.“
