Sobota 20. dubna 2024
Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra
Zataženo, déšť se sněhem 7°C

Kvitová by ráda hrála tak, jako když triumfovala ve Wimbledonech: Být tak zase tou bezstarostnou holkou…

Autor: Petr Maňas

Jedni to vidí jako její loučení, druzí jako jízdu za třetím triumfem. Tenisová hvězda Petra Kvitová (33) bude ve Wimbledonu opět ostře sledovanou osobou. Před dnešním startem turnaje nechala Blesku exkluzivně nahlédnout do svých niterných pocitů.

Stále cítíte mrazení v zádech při prvním vstupu do areálu?

„Vždycky! Když vstupuju do areálu ve Wimbledonu, tak mi zavoní všechny ty krásné okamžiky a zaplaví mě pocity štěstí... Není divu, dvakrát jsem to tu vyhrála, i když na druhou stranu je na mně od té doby velký tlak, což není zrovna nejpříjemnější. Ale přece jenom ty krásné chvíle mě vždycky namotivují.“

Loni jste odlétala do Wimbledonu s myšlenkami na blížící se konec kariéry. S čím jste přijela letos?

„Zkusit hrát dobrý tenis a nemít moc velká očekávání od sebe sama. Prostě si to opravdu užít, že tady můžu ještě hrát. Moc si toho vážím.“

Opakujete nějaké rituály první den? Vstupujete do brány pravou nohou? Hledáte stejné místo v šatně?

„Nic takového, nejsem zase tak pověrčivá. Pravá nebo levá noha, to je mi fakt jedno. (smích) V šatně většinou mířím na místo, kde se cítím nejlíp, ale ne vždycky je ta skříňka volná.“

Zkoušíte se »naladit « na vítězné pocity, jaké jste zažívala při svých dvou triumfech, že?

„Jo, to bych ráda, ale ono to není tak jednoduché. (smích) Víte, pocity z těch vítězných ročníků si samozřejmě dobře vybavuji. Dostala jsem se do bubliny, kdy mě nic jiného nezajímalo. Nemusela jsem přemýšlet, kam budu míček hrát, všechno bylo tak hrozně přirozené. Prostě jsem hrála pocitově, kam mě to zrovna táhlo. Jenže každý den je jiný, soupeřka je jiná, do toho nervy. Je to prostě hrozně těžké.“

Jak moc se změnil tenis? Seřezala byste soupeřky s formou a hrou třeba z roku 2014?

„Změnil se hodně. Víc se blíží mužskému tenisu, fyzicky musíte být opravdu dobře připraveni. Navíc mi přijde, že tráva ve Wimbledonu je pomalejší. Asi ji zpomalují kvůli divákům, aby se na to dalo víc koukat a nehrálo se jen »servis a konec«. Ale pořád můžu zdolat náctileté soupeřky hrou, jakou jsem hrála v roce 2014. Tehdy jsem hrála fakt výborně!“

Co byste chtěla mít z té holky, která v roce 2011 Wimbledon poprvé senzačně vyhrála? A co byste jí naopak do života poradila?

„Chtěla bych mít její bezstarostný přístup, že tam prostě jde a je jí vlastně trošku i jedno, jestli balon zkazí nebo nezkazí. Prostě jde do toho celým srdcem a neřeší, když něco nevyjde. Samozřejmě s věkem a zkušenostmi se tyhle věci trošku mění, takže bych jí poradila, aby zrovna tohle u ní zůstalo stejné.“

Byl to pro vás tehdy životní zlom?

„Šok pro celý život! Změnilo se strašně moc věcí, takže bylo klíčové, abych to ustála. A já doufám, že jsem to ustála... Vím, že jsem teď jiná. Coby tenistka už nehraju jen na risk, mimo kurt jsem dospělejší, vyzrálejší, vidím, že tenis není alfa a omega celého mého života. Pořád ho miluju, motivaci mám, baví mě, ale bere i čas na to, věnovat se něčemu jinému. Všechno má prostě svá plus a minus.“

Srdíčka z Anglie
Srdíčka z Anglie