Kvitová před Wimbledonem: Mám víru i obavy. Svatba? To byste chtěl vědět...
PŘÍMO Z LONDÝNA | Je zřejmě nejlepší travařkou své generace, vítězkou šesti turnajů na zeleném, All England Clubu vládla dvakrát. A stejně se třiatřicetiletá veteránka Petra Kvitová cítí před pondělním startem Wimbledonu jak maturant, jenž se naučil jen polovinu otázek. Čerstvá šampionka z Berlína dobře tuší, že může oslnit či pohořet. A že při možná posledním Wimbledonu kariéry je opět největší soupeřkou sama sobě.
Na travnatých turnajích mimo Wimbledonu připomíná šelmu, už je to ale řada let, co na tom nejdůležitějším z grandslamů krotne jako kotě. O vnitřním pnutí i nástrahách turnaje turnajů se rozvyprávěla ve zbrusu nových prostorách londýnského klubu.
Přivezla jste si do Londýna berlínskou trofej?
„Ne, už je v Praze. Je malá a plastová, doma už mám hezčí. Po finále v Berlíně jsme sedli do auta a vrátili se domů. Pobyla jsem tam jen pár hodin a zase se vydala na cesty.“
Letos jste odehrála devět turnajů, spolu s Miami už máte dva tituly. Co vám daly?
„Vědomí, že to je hodně nad plán. Už když jsem vyhrála Miami, což bylo něco opravdu extra, měla jsem pro letošek splněno. Teď mám trofeje dvě, což je super. Berlín byl taky těžký a silně obsazený turnaj. Vyhrát speciálně na trávě je skvělé. A myslím, že jsem tam taky hrála hezký tenis a porazila silné soupeřky.“
Příjemné zjištění.
„Rozhodně. Titul mi dal víru a dobrou energii, že můžu hrát s těmi, které na trávě umí.“
Neměla jste nutkání pokračovat ve šňůře i nyní v Eastbourne, kde jste měla obhajovat titul, ale nakonec jste se odhlásila?
„Vůbec ne. V Berlíně jsem musela kvůli dešti odehrát během soboty dva zápasy, což jsem si říkala, že nemůžu vůbec zvládnout. Před tím druhým jsem navíc dostala teplotu. Už tehdy jsem tušila, že příští turnaj nedám. Byla jsem nemocná, už by toho na mě bylo moc. Takže jsem se letěla do Eastbourne omluvit.“
Stihla jste se za týden dát do pořádku?
„Ještě trochu smrkám, ale už je to lepší. Sem tam jsem ještě tuhá, snažím se však rozhýbat. Mám do úterního zápasu ještě chvíli času, tak snad to bude OK.“
Travnatá sezona je v plném proudu, nadchází čas Wimbledonu, který jste už dvakrát vyhrála. Měla by to být pro vás nejlepší část roku. Ale je to opravdu tak?
„Tráva je skvělá. Když vezmu jenom samotný pohyb, který je pro některé složitý, ale mě na trávě přijde úplně přirozený. Jirka (kouč Vaněk) mi v Berlíně na prvním tréninku říkal, že je to neuvěřitelné, jak se sama od sebe najednou jinak hýbu, že on by se skládal všude možně a padal na pusu. Že mu to přijde, že jsem s pohybem úplně vyměněná. Takže tráva super. Ale Wimbledon?“
Ano?
„Ten je vždycky takový… Těžký, ať už v dobrém nebo ve zlém. Zažila jsem tu nejhezčí chvíle tenisové kariéry ale zároveň i ty nejhorší. Je to tady vždy mix emocí, který je těžké zvládat. V hlavě toho mám spoustu, takže se snažím vždycky spíš odreagovat, nemyslet na různé tlaky a užívat si tenis. To je ale hrozně těžký.“
Loni vás přijel podpořit na první kola bratr s rodinou. Dorazí zase?
„Už jsou tady. Bydlí s námi na domečku, který máme letos na Southfields. Je hezký, taková anglická klasika. A vejde se nás tam všech osm. Já, Jirka, Katie (PR manažerka), kondičák i brácha s rodinou.“
Tak to je odreagování, ne?
„Určitě. Není to vše jen o tenise. A když tam jsou i děti, je to ještě příjemnější.“
Loni vás ve Wimbledonu trenér Jiří Vaněk požádal o ruku. I teď máte na ruce zásnubní prstýnek. Prý se blíží svatba. Je to tak?
„To byste chtěl vědět, že? (smích) Ale já nic neřeknu, je to tajemství.“
Dobře, pojďme jinam. Když tenistka přijíždí na Wimbledon s čerstvým titulem z trávy, mluví se o ní jako o jedné z favoritek. Vy jste to v posledních letech zažila opakovaně a svou roli nepotvrdila. Jak to berete letos?
„Především musím říct, že tady je tráva úplně jiná než v Berlíně nebo Eastbourne, což jsem si vyzkoušela loni.“
V čem je jiná?
„Přijde mi pomalejší, hustší. Prostě taková wimbledonská.“
To musíte podstoupit do druhého týdne, kdy už je vyšlapanější a rychlejší.
„No, to by bylo fajn. Doufám, že mi berlínský titul dá zdravé sebevědomí, že jsem na trávě dokázala zase hrát dobře. Nebylo to jen bum bum a odjezd po prvním kole. Za to jsem samozřejmě ráda, i když vím, že i tak může být Wimbledon horší. Nebo naopak, že kdybych vypadla v Berlíně v prvním kole, mohl by se mi zase povést. Já fakt nemám žádný recept na to, jak tady hrát dobře.“
Třeba dobře podávat, což se dařilo právě v Miami i v Berlíně.
„Jenže podání hodně ovládá hlava. Jak jsem zatažená v těle, jak si věřím a nevěřím. Fakt nevím, jak to půjde.“
Loni jste v All England Clubu postoupila do 3. kola, dva vstupní zápasy jste vybojovala, pak těsně prohrála se Španělkou Paulou Badosaovou 5:7, 6:7. Dá se na tom stavět?
„Doufám. Už mě to taky napadlo. Navíc mám pro první kolo úplně stejnou soupeřku jako loni. Myslím, že jsem s ní tenkrát hrála na tři sety, že jo?“
Ano, s maličkou Italkou Jasmine Paoliniovou jste otáčela z 0:1.
„No, tak to se strašně těším… (smích) Ona není travařka, já bych měla být. Karty jsou rozdané úplně jasně, což někdy není nejlepší. Pamatuji si, že se loni docela dobře hýbala. Překvapila mě svým výkonem. Ale bude to zase o mně. Klasika.“
Že fanoušci nevědí, co od vás čekat, je relativně normální. Ani vy ale vážně vnitřně netušíte, jak na tom jste?
„Já taky netuším.“
A bojíte se toho?
„Jo, bojím. (smích) Mám na sobě víc tlaku, protože bych něco měla uhrát, když to tady umím. Být tenistka je docela náročný. Možná i tenista. Nevím, jak to mají chlapi.“
Koho berete za největší favoritky turnaje? Igu Šwiatekovou, Arynu Sabalenkovou či Jelenu Rybakinovou?
„S Igou nevím, ale už jsem říkala Arynu a Jelenu. Jelena měla zdravotní problémy, skrečovala v Paříži, v Berlíně prohrála a z Eastbourne se odhlásila. Asi se necítí úplně nejlépe, ale je to grandslam a dodá jí sebedůvěru, že tu loni vyhrála. I Aryna může hrát dobře. Má dobrý servis a hraje rychle. Tu bych také řadila mezi favoritky.“
A Petra Kvitová je divoká karta?
„Petra Kvitová nikdy nic neví, takže si musíte počkat.“
