Velká zpověď trenéra Rulíka před MS: Co slibuje fanouškům?! ...a přiznání ze soukromí
V Česku se obvykle v květnu vyrojí deset milionů hokejových trenérů. Ale pouze jeden z nich má tu čest, aby vlastními silami posunul národní mužstvo k úspěchu na mistrovství světa. Radim Rulík (58).
Cítíte, že se blíží očekávaný start?
„Cítím.“ (úsměv)
A co to s vámi dělá?
„Jsem plně ponořen do práce. Je potřeba přemýšlet tak, abychom vytvořili silný tým a na mistrovství světa už jen ladili detaily a nechybovali v nich. Jsem tedy zaměstnán natolik, že nemám čas přemýšlet o věcech okolo.“
Ale jako fanoušek a později i jako odborník jste jistě vnímal, jak národ domácí šampionáty prožívá. Blesklo vám hlavou, že byste jednou mohl být v centru dění na střídačce vy?
„To mě v životě nenapadlo.“
Je to pro vás vrchol kariéry?
„To nevím. Takhle to neberu, jestli je to vrchol nebo není. Bude to nejvíc sledovaná práce, kterou jsem kdy dělal. Z tohohle pohledu to bude jiné, ale jinak moc nedělám rozdíly mezi finále extraligy, finále mistrovství světa juniorů nebo šampionátem dospělých. Všechno jsou to vypjaté a více méně podobné situace.“
I když nejste vzpomínkový typ, zkuste si vybavit vaše první MS na domácí půdě.
„Když mi bylo sedm let, tak jsem registroval mistrovství světa v Praze v roce 1972. Jenže si vůbec nepamatuju na žádné momenty ze zápasů. Ale vybavím si v 76. roce na Kanadském poháru, když dával Milan Nový po přihrávce Pepíka Augusty gól (Československo slavně zvítězilo nad domácími 1:0 – pozn. red.). Jako kluk jsem to hltal.“
Během kariéry jste spolupracoval se slavnými osobnostmi jako Marek Sýkora, Miloslav Hořava, Ivan Hlinka či Vladimír Růžička. Kdo vás ovlivnil nejvíc?
„Nejsem kopírovací typ, přesto si vždycky od každého z kolegů něco nesete dál. Ale nebylo by fér říct, že od někoho jsem si vzal víc a od někoho míň. Každá spolupráce byla skvělá a jsem rád, že jsem měl to štěstí se s těmi lidmi potkat.“
Teď realizační tým tvoříte vy s kolegou Kalousem coby harcovníci ostřílení trenéřinou a bývalí vynikající reprezentanti Pavelec, Židlický a Plekanec. Ideální kombinace?
„Ano, a velmi důležitá! Trenérské praxi se věnuju léta, ale detaily, na nichž taky lpím, nejlépe přenesou kluci, kteří ještě nedávno měli aktivní kariéru. Hokej se mění jako všechno, takže čím jste déle po konci, tak je to těžší. Kluci se navíc dokážou vcítit do pocitů našich svěřenců. Jsem moc rád, že zrovna tyhle kolegy mám, a snažíme se právě tu souhru realizačního týmu přenést i na ostatní.“
Ještě jednu vzpomínku: Dělal jste asistenta kouči Růžičkovi při zlatém MS 2005 ve Vídni a zúčastnil se pak oslav na Staroměstském náměstí.
„Platí, co jsem říkal dřív: Měl jsem na triumfu minimální podíl, na Staromák jsem samozřejmě jel, ale nikde jsem se s tím v žádném případě neprsil!“
Sníte, že by letos mohlo být opakování?
„Takhle daleko vůbec nejsem. Mám v hlavě to, abychom se prezentovali výborným hokejovým výkonem, abychom tam nechali srdce a hráli na hranici sebeobětování, aby z týmu sršela soudržnost. Tohle je jediná cesta k tomu, aby byly výsledky dobré. Ale dál opravdu nekoukám, musíme jít postupně. Je potřeba, abychom to měli v hlavě srovnané, věděli, co chceme a jak toho chceme dosáhnout.“
V jednom z rozhovorů jste zmínil, že bronz byste bral všemi deseti. Platí to pořád?
„To jsem řekl, ale ještě bych přidal dovětek: Byl jsem na inspekční cestě v zámoří v Torontu, kde jsem navštívil Hokejovou síň slávy. Tam je i box vyhrazený pro mezinárodní hokej. A byl tam vyvěšený žebříček zemí po loňském mistrovství světa. Nemile mě překvapilo, že jsme byli na osmém místě. Říkal jsem si: Ty jo, myslel jsem, že budeme malinko výš. Takže kdyby se nám podařilo v Praze projít mezi nejlepší čtyři, tak by to byl určitý posun. Odměna hlavně pro skvělé fanoušky... Ale vůbec nechci mluvit o žádné medaili.“
Když naopak chcete přijít na jiné myšlenky, berete do ruky kytaru. Vyučil jste se elektrikářem, objevil jste v sobě i řemeslníka, pracoval jste též jako stavbyvedoucí. Prostě práce všeho druhu!
„Ani jsem netušil, že bych byl schopný to zvládnout. Ale v tuhle chvíli na to nemám myšlenky, takže doma vůbec nic nedělám, jsem pod palbou kritiky. (směje se) Třeba si po mistrovství najdu čas.“
Radim Rulík (58)- Narodil se 25. června 1965 v Ostrově na Karlovarsku. - Kvůli zranění skončil s hraním ve 20 letech, od roku 1996 se věnuje trenéřině. - Úspěchy: zlato z MSJ 2000 (jako asistent J. Holíka), zlato z MS 2005 (jako asistent V. Růžičky), stříbro z MSJ 2023, extraligový titul s Litvínovem (2015). - Má syna Adama (27), který patří do extraligového kádru Karlových Varů. |
Témata:
reprezentace, mistrovství světa, sport, blesksport, MS v hokeji 2024, MSLH24, Česko, Radim Rulík, trenér
