Kouč nároďáku Hašek si před ME nechal vykurýrovat hlasivky a slíbil: Budeme žrát trávu!
Malý velký muž si naložil na bedra národní břímě. Toužil po něm, má ho. Povede partu plejerů, které sám vybral, na dosud nejdůležitějším klání své trenérské kariéry – na evropském šampionátu.
Ivan Hašek (60) se pro povídání posadil na židli ve svazové restauraci na Strahově. Byl s tou symbolikou bez bázně a hany srozuměný. Usmál se a prohodil: „Tak jdeme na to.“ Vzal do ruky příbor a začal krájet pažit na talíři, přesvědčený o tom, že jeho odhodlaní chlapci budou podle starého českého fotbalového rčení žrát trávu na stadionech v Německu.
Hokej? Ego taky pryč
Ivane, zkušeností máte spoustu. Prošel jste fotbalový svět, ale je to váš první velký turnaj v roli šéftrenéra reprezentace, cítíte chvění?
„Víte, já se na to těším. Protože mezi lidmi, které kolem sebe mám, je mi dobře. Cítím se tak, jak bych se měl jako trenér cítít. Jsem happy.“
A taky jste ocenil hokejisty, kteří dostali národ triumfem na mistrovství světa do varu. Vyzdvihl jste to, že potlačili svá ega. Co musí udělat váš tým, aby se mu to také povedlo?
„Myslím, že máme fanoušky, kteří vidí, jestli kluci šlapou na doraz. Všichni, kteří jsou nominovaní, tady chtěli být. Nikdo neřekl ne. Všichni jsou připravení. Když se s nimi bavíte, tak si každý z nich váží reprezentačního dresu stejně jako hokejisté. Jsem přesvědčený o tom, že každý tam nechá duši, že tu trávu bude žrát, jak se říká. Aby fanoušci byli spokojeni. Věřím klukům, že pojedou na doraz.“
S dorazem jsme u té pověstné trávy. Vzpomenete si na kouče, za kterého by mančaft, v němž jste hrál, pomyslně žral trávu?
„Jsou takoví trenéři, kde byste žral trávu, ale není to jen o trenérovi. Je to prostě za tým, za klub, za všechno kolem. Jen o trenérovi to určitě nebylo. Ten je součástí toho všeho. Když jsme byli v nároďáku, nebo ve Spartě, tak jsme chtěli všichni prostě vyhrát. Byli jsme naladění na stejnou notu.“
Nominoval jste na Euro nejmladší výběr v české historii. S ním si budete notovat. O čem to vypovídá směrem k týmu a k vám?
„Náš finální cíl je postoupit na mistrovství světa. Jsou tam hráči, kteří by měli být součástí toho týmu, aby byli připravení. Připravení do budoucna. Aby tam byla kontinuita.“
Rada starších a prémie
Ten výhled chápu, ovšem pojďme k současnosti a od mládí k radě starších ve vašem mužstvu (tvoří ji Schick, Coufal, Holeš, Barák a Krejčí). Co všechno s nimi probíráte a dáte na jejich názor a připomínky?
„Jasně že se s nimi bavím o tom, co by potřebovali ještě zlepšit, a snažím se jim vyjít vstříc. Chci vědět, jaký mají pohled na dění v týmu.“
Už se to v minulosti stalo. Co kdyby přišli po nějakém skvělém výsledku s požadavkem na vyšší prémie? Jste na to připravený?
„To je naprosto legitimní otázka. Probíhá to v každém týmu, v každém nároďáku. Když uspějete, chcete za to být zaplacený. Říkám to i přesto, že úspěch nároďáku se nedá zaplatit penězi, a kluci to vědí. Není to to první, co vás žene za úspěchem, ale na druhou stranu chci, aby hráči, když něčeho dosáhnou, za to byli odměněni i finančně.“
Mistrovství Evropy může být dost dlouhé, a kéž by pro vaši partu a fanoušky bylo. Ovšem hráči se asi budou muset nějak zabavit i jinak než fotbalem. Máte nějakou protizbraň na ponorkovou nemoc?
„Samozřejmě že budeme mít jak na kempu v Rakousku, tak na šampionátu v Hamburku o zábavu postaráno. Každý za sebe ví, jak se má připravit, a jestliže bude volné odpoledne, pustí si film, nebo si zahraje na play stationu. To je každého věc, ale nemyslím si, že by nastala ponorka, protože když si vybavím náš první sraz, tak na ni nedošlo.“
I díky vašemu hlasovému projevu? Kdysi jste řekl, že nechcete trénovat své syny, abyste na ně nemusel řvát? Řvete hodně?
„Takhle: Poslední dobou mi odchází hlas (rozesmátě), takže si ho šetřím na momenty, kdy bych musel zařvat. Nechávám to na Jardech Köstlovi a Veselém. Hlasivky mi trošičku blbnou, poprosil jsem doktora, aby mi je vytřel, abych mohl zařvat, až bude potřeba. Jsem připravený, že budu řvát. Na hřišti jsou hráči daleko.“
Když jsme u toho, váš asistent Jaroslav Köstl je kovaný slávista, vy sparťan každým coulem a měl jste v sezoně díky titulu Sparty navrch. Špičkovali jste se? Byla mezi vámi nějaká sázka?
„Ne, sázka nebyla žádná, ale samozřejmě že nějaká poznámka padla i tady na svazu. Taky se dělíme na sparťany a slávisty, vždycky je lepší jako příznivec týmu vyhrávat než prohrávat.“
I pro štěstí Kateřiny
To ví i vaše manželka Kateřina, která vás povzbudila, abyste post šéftrenéra reprezentace vzal, že na to máte. Vydá se za vámi do Německa? Jaká je fanynka?
„Já taky věřím, že to zvládnu, ale zatím nevím, jestli přijede. Moje paní není taková, že by jezdila na všechny zápasy. Ona to prožívá jako žena až moc, až mi je kvůli ní několikrát smutno. Já bych chtěl vyhrávat i kvůli ní. Aby byla šťastná.“
A co synové Ivan a Pavel? Přijedou?
„Ti asi přijedou a manželka možná taky, kdybychom se dostali v turnaji někam dál. A možná i vnoučata, i když budou někde na prázdninách. Uvidíme, jak to vyjde.“
Máte pro ně vstupenky? Obrátili se na vás rodina, přátelé, známí se žádostí o vstupenky a podařilo se vám nějaké sehnat?
„Snad by bylo lepší se zeptat, kdo se na mě neobrátil (rozesmátě). Nějaké lístky mám, ale ne tolik, kolik bych potřeboval. Máme určitou omezenou kapacitu. Samozřejmě že bych hlavně do Lipska na Portugalce potřeboval koupit ještě nějakých dvě stě lístků. To je problém. Tam i kdyby byl stadion pro tři sta tisíc, tak je vyprodáno.“
Podobně se zeptám i na partnerky hráčů. Existuje nějaká dohoda, že za nimi přijedou třeba s tím, že je svaz na své náklady vypraví a ubytuje?
„Když postoupíme někam dál, tak jo. Je možné se o tom bavit.“
V prvním utkání skupiny vás čekají nadupaní Portugalci. Bývalý reprezentant David Jarolím míní, že to pro vás bude lehčí zápas než s Gruzií a s Tureckem, protože proti Ronaldovi a spol. nebudete s nadsázkou muset, zatímco v těch dvou dalších ano. Je na tom něco?
„O tomhle to není. My budeme chtít každý zápas vyhrát, i když Portugalci jsou asi favority celého mistrovství. S Gruzií a s Tureckem to bude padesát na padesát. Budeme bojovat a já věřím v postup ze skupiny. Je to náš cíl.“
Jasně. Ronaldo je Ronaldo, Gruzie je Gruzie, Turecko je Turecko, Euro je Euro, ale i během něj asi bude potřeba vypnout. Co si vezmete s sebou na relaxaci?
„Vezmu si laptop, a když bude čas, podívám se na nějaký film. Ale moc nepočítám s tím, že by ten čas byl. Moc tomu nevěřím.“
Témata:
manželka, rozhovor, Portugalsko, synové, blesksport, Cristiano Ronaldo, EURO 2024, fotbal, Turecko, Německo, Ivan Hašek, Strahov, Gruzie, trenér, David Jarolím, Tráva, Jaroslav Köstl
