Dojemná, ale nesmírně bolavá momentka sester Satkových: Máme propojená srdce…
PŘÍMO Z PAŘÍŽE – Přestože je to pro diváky na přísně střežené olympiádě zakázané, rozběhla se z tribuny podél vodního kanálu až do cíle, aby tam podpořila nesmírně zklamanou Gabrielu Satkovou (22).
Fotografie uplakané české kanoistky, která ve finále skončila smolně sedmá, i její sestry Martiny (25) obletěla svět.
Martino, co jste v cíli prožívala?
„Pro mě to bylo hrozně náročné, protože na běžných závodech můžu být s Gabčou normálně v kontaktu. Tady to nejde, tak jsme fandili aspoň na tribuně. Ale já věřím, že člověk potřebuje rodinnou podporu, i když se nedaří. Proto jsem za Gabčou běžela. Přes ty mé slzy jsem byla vlastně dojatá. Chtěla jsem jí dát najevo, že jsem tady pro ni!“
Co jste si řekly?
„V té chvíli člověk ani nepotřebuje mluvit. Gabča docela dlouho seděla na vodě, takže mě pak zahlídla a tu zprávu ode mě dostala. Sdílela jsem s ní všechny emoce a měla jsem pocit, že máme propojené srdce. Hlavně jsme jí ale ukázali, že jsme tam s ní. Tak ať jí to bolí trošku míň. Všichni jsme na ní strašně pyšní. Sedmé místo na první olympiádě? To je úžasné!“
Bude to pro Gabču hnací motor směrem k další olympiádě? Vždyť kromě finále zde všechno vyhrála…
„Do té doby byla absolutní šampionka. Bohužel ve vodním slalomu je hrozně moc faktorů, které jízdu ovlivňují. Jí se sice nepodařilo vyhrát, ale Gabča je hrozně silná osobnost a sportovce dělají i ty neúspěchy. Navíc ta její skromnost a čistota duše je to, čím možná přitáhla diváky. Je vidět, jak to všechny baví, že za ní stojí celý národ. I mně psaly stovky lidí, že jí fandily!“
Vy jste za sestrou jela z Česka na kole přes 12 tisíc kilometrů, proč?
„Přišlo mi to jako hezké gesto, snad to Gabče aspoň částečně pomohlo. Sport je o tom, že se člověk musí překonávat, že musí snášet těžké i dobré chvíle. A jsem ráda, že jsem to zvládla, byl to můj životní výkon.“
Zpátky pojedete taky na kole?
„To už ne! (smích) Domů naštěstí jedeme autem.“
