6. srpna 2024 • 06:53

Kajakářský pár Anežka Paloudová a Josef Dostál jde do akce: Olympiáda, pak svatba

Autor: pl

25
zobrazit galerii

Ve stejném sportu se kvalifikovali na olympiádu, po jejím konci začnou s přípravou svatby. Rychlostní kanoisté Josef Dostál (31) a Anežka Paloudová (25) mají v Paříži odlišné ambice. Zatímco Pepa je se čtyřmi olympijskými medailemi v kapse favorit, u Anežky je velkým úspěchem už kvalifikace na Hry.

Jméno Josef Dostál zná díky třem bronzům a jednomu stříbru z OH snad každý český fanoušek sportu. Pro vás, Anežko, je to naopak olympijská premiéra. Přesto už vám fanoušci stihli říkat Ester na vodě, proč?

Paloudová: „To označení jsem slyšela, překvapilo mě a úplně se s ním neztotožňuji. Je to narážka na to, že jsem přešla z jiného sportu jako Ester Ledecká. Sbírala jsem úspěchy na divoké vodě, teď jsem se kvalifikovala na OH v rychlostní kanoistice.“

Byl přechod náročný, nebo se vám naopak hodily zkušenosti z divoké vody?

Paloudová: „Byla to výzva. Sjezd divoké vody je malý neolympijský sport, na vrcholnou úroveň jsem se dostala už během studia gymnázia v Krumlově. Přechod na rychlostní kanoistiku byl náročný. Pádlování je zde hodně jiné.“

Dostál: „Navíc má obrovskou nevýhodu oproti soupeřkám, které pádlují odmala. Vytrvalost samozřejmě měla, ale jenom ta nestačí. Na divoké vodě je jiná technika.“

Anežka se s ní ale poprala a jako první česká kanoistka po 16 letech se kvalifikovala na olympiádu. Dobré umístění na hrách už tak bude jen bonus?

Paloudová: „Já si tlak na úspěch nepřipouštím. V tomto jsme každý v jiné pozici, Josef do Francie jede jako favorit, já jako člověk, který už dosáhl v podstatě maxima.“

Dostál: „Ano, už teď je to úspěch. Tím, že se dokázala kvalifikovat, stanovila cíle celé rychlostní kanoistiky. Holky teď vědí, kde je olympijská laťka.“

Paloudová: „Původně jsem tuhle disciplínu chtěla hlavně zkusit. Začínala jsem studovat vysokou školu, zvykala si na bydlení sama i na prostředí Prahy. Na druhou stranu jsem docela těžila z toho, že i když jsem sbírala úspěchy, tak jsem byla začátečník. Takže mě hnala vidina, že se můžu posouvat.“

Stihli jste postup v nabité sezoně oslavit?

Paloudová: „Ani moc ne. Skončila nám kvalifikace a okamžitě navazoval Světový pohár. Oslavy si necháváme na čas po olympiádě.“

Teď je z toho první olympiáda. Zjišťovala jste od snoubence, co od her čekat?

Paloudová: „Trochu, ale na něj je na olympiádě velký tlak, tak se snažím ho neznervózňovat. Občas mi něco poradí, ale moc často o tom nemluvíme. Chodili jsme spolu už v době minulých OH, takže jsem hodně věcí pochopila.“

Dostál: „O přípravě na závody jsme se bavili hodně dřív, když byla Anežka v kanoistice nová. Teď chápe, že olympijský závod je stejný jako ostatní. Je potřeba jet to své a nevymýšlet nic jiného.“

Připravujete se na Hry společně?

Dostál: „Jsme každý z jiného rezortu. Jezdíme spolu na soustředění, kde máme ale každý vlastní tréninkovou skupinu. Jen výjimečně se spojíme, spíš v zimní přípravě – třeba na běžkách. I do posilovny chodíme spolu, ale každý zvedáme jiné váhy.“

Poslední Hry výrazně ovlivnil covid, Anežku jste asi nemohl vzít s sebou do Japonska?

Dostál: „Ne, měl jsem tam jenom tým. Anežka mě podporovala z domova. Byla tam starší sestra jako fyzioterapeutka.“

Paloudová: „Pro Josefa to byly těžké hry. Kvůli velkému časovému posunu odlétali brzo. V Japonsku byla přísná opatření a oni byli zavření na malém prostoru s přístupem k vodě. Trpěl tím, že je drželi jak zvířátka v kleci. Já fandila z Česka, z rodiny tam měl jen sestru."

Dostál: „A teď je součástí týmu i sestra Anežky, která dělá nutriční terapeutku. Je to takový náš rodinný byznys.“

Plánujete s rodinnou výpravou po Francii cestovat?

Dostál: „Cestovat nebudeme, odbyli jsme si to už loni na předolympijské regatě. Ta k tomu byla určena, aby nás to během Her někam netáhlo.

Paloudová: „Nás po olympiádě čeká ještě MS. V Paříži budeme do zakončení, pak se vracíme do Prahy, kde budeme trénovat. Volno máme až koncem srpna."

Vy už se, Anežko, na volno asi těšíte. Během sezony jste řešila ještě státnice. Jaké bylo zvládat kombinaci stresu ze studia a závodů?

Paloudová: „Skoro jsem až záviděla lidem, kteří mohli jít po závodu relaxovat nebo vypnout. Já musela relaxovat u počítače, což odpočinek nebyl. Ale dokázala jsem tím tříštit nervozitu. Když jsem byla nervózní ze závodů, začala jsem dělat věci do školy a naopak. Ve výsledku mi to asi pomohlo.“

Škola vám vyšla vstříc?

Paloudová: „Hodně. Diplomku jsem dokončovala v době olympijské kvalifikace a státnice jsem dělala jako první, abych mohla odjet. Vrátila jsem se z mistrovství Evropy a rovnou jsem odjížděla na soustředění.“

Všechno jste nakonec zvládla, jste vystudovaná architektka. Plánujete si s Josefem postavit vlastní barák?

Paloudová: „To zatím ne. Ale z architektury nechci vypadnout. Přijali mě na doktorské studium. Po skončení sportovní kariéry, a možná už v jejím průběhu, se architektuře chci věnovat.“

A kdy jste si uvědomila, že byste se mohla živit kanoistikou?

Paloudová: „Šlo to tak nějak postupně. Podařilo se mi dostat do reprezentace, pak jsem byla nejrychlejší Češkou. Loni se mi kvalifikace na OH nepodařila, ale nechybělo hodně. V tu chvíli jsem si řekla, že pro druhou kvalifikaci udělám vše. Nikdy jsem s tím úplně nepočítala, i když cíl top samozřejmě byl. A teď jedu!“