Norský skokan na lyžích v slzách: Historické zlato, ale otec mi umírá
Norský smíšený tým skokanů na lyžích předvedl dominantní závod a suverénně vyhrál mistroství světa. Do dějin se zapsali historicky prvním úspěchem své země v tomto typu závodu. Jenže hrdina Johann-André Forfang (29) řeší osobní starosti.
Loni se rodina Johanna-Andrého Forfanga dozvěděla strašlivou zprávu. Jeho otec Hugo onemocněl rakovinou. Naposledy se kvůli závodnímu vytížení viděli na začátku prosince.Teď ale mohlo dojít na zlaté objetí! „Bylo to naprosto fantastické. Je to velmi zvláštní. Už je to dlouho, co jsem ho viděl, a je neuvěřitelně hezké dostat tak dlouhé, vřelé objetí,“ popsal skokan v rozhovoru po triumfu v závodě.
Nechybělo mnoho a jeho rodiče ale o historický úspěch norského týmu přišli. Bydlí za polárním kruhem ve městě Tromso a do Trodheimu, dějiště mistrovství světa, to mají 17 hodin autem. Rozhodli se tedy pro let, který trvá pouze hodinu a půl. Jenže letadlo mělo zpoždění a oni přišli o několik skokanských pokusů. Naštěstí ale ne o ty pro ně nejdůležitější - svého syna.
Po závěrečném skoku Johanna-Andrého Forfanga, v kterém norský tým vedl o tolik bodů, že stačilo pouze dobře dopadnout, se sportovec ihned rozeběhl k tribuně, kde na něj čekala rodina. Nadouho se tak vytvořil chumel slavících lidí. Samotnému reprezentantovi cukaly koutky a oči se zalévaly slzami.
Se snoubenkou Kristinou Solbergovou čekají první dítě. „Je to naprosto nepopsatelná situace, opravdu. Nelze se na to připravit. Na jednu stranu se máme neskutečně moc na co těšit,“ popsala Kristin radostnou část osobního života. „A pak samozřejmě hodně myslíme na to špatné. Jsou to lidé, které máme rádi. Je to velmi zvláštní situace s velkými kontrasty,“ zmínila zdravotní stav otce svého přítele.
Celá rodina na konci dojatě sledovala, jak norský tým stoupá na nejvyšší stupínek pro historickou zlatou medaili ze smíšeného mixu skokanů. A když dohrála jejich hymna, utírali si všichni oči. „Vidět syna na pódiu, jak přebírá zlatou medaili, a potom slyšet naši hymnu, to bylo něco nebeského. Znovu jsem prožíval obrovské emoce. Jsem vděčný, že jsem mohl něco takového zažít,“ dojímal se otec Hugo. A syn na to reagoval: „Ta medaile je pro něj!“
