Tenista Stachovskij válčí na Ukrajině: Přišel kvůli tomu o rodinu
Ve Wimbledonu získal skalp Rogera Federera, pohyboval se mezi třiceti nejlepšími tenisty na světě. Měsíc si užíval konce kariéry, než ho do reality války vtáhla ruská invaze na Ukrajinu.
Bývalý ukrajinský tenista Sergej Stachovskij (39) se svůj sport naučil ve Frýdlantě nad Ostravicí. A to tak dobře, že na kurtech konkuroval nejlepším. Vždyť si dokázal vydělat přes 130 milionů korun. Kariéru ukončil v lednu 2022 a užíval si sluníčka v Dubaji.
Tam ho zastihla zpráva o vpádu ruské armády na území Ukrajiny a rozpoutání války. Nebyl si jistý, jak se zachovat a zda chce bránit svou zemi. „Samozřejmě jsem váhal. Nejde udělat takové rozhodnutí hned, když máte ženu a tři děti. Nikdy by mě nenapadlo, že Rusko rozpoutá na Ukrajině válku. Nakonec jsem ale zjistil, že bych se cítil vinný, kdybych se nevrátil. Teď zase cítím vinu, že jsem opustil rodinu,“ popsal svou situaci po návratu do Kyjeva pro CNN.
Cítil se jako hrdý vlastenec. Hodlá bojovat za své kořeny: „Na Ukrajině jsem se narodil, v mé sportovní kariéře mě sice nijak nepodporovala, ale na tom nezáleží. Je to moje vlast, narodil jsem se tu, jsou tu pohřbení moji prarodiče a já chci vyprávět o historii Ukrajiny svým dětem. Nechci, aby Ukrajina zmizela z mapy,“ vyprávěl oblečený v maskáčích schovaný v krytu.
Manželka proti jeho odhodlání silně protestovala. Nejprve dětem nalhali, že se účastní tenisového turnaje, ale lež nebyla dlouho udržitelná. Ruské útoky neustávaly a obránci musí stále bojovat o svou zem. Na začátku války měl Stachovskij jediné přání: „Znovu vidět svou ženu a požádat ji o odpuštění.“
To se mu zatím nepodařilo a vztah se mezitím úplně rozpadl. Serhij se rozvedl a své děti, desetiletou Tasju, devítiletého Nikifora a pětiletého Alekse, neviděl již tři roky. „I když jsem si vědom hrůz, které jsem v posledních letech viděl, mým cílem je zůstat tu a být se svou zemí až do úplného konce,“ nepolevuje ve svém odhodlání.
Na hrůzy války si již zvykl. „Lidé si zvyknou na všechno. Všichni na Ukrajině už jsou zvyklí, že každý den padají bomby, létají drony, umírají lidé. Pocit zranitelnosti je neustále přítomný. Všichni víme, že někdo zemře. Jen si povíme: Já to nebudu. Buď se rozhodnete dělat to, co je správné, a bránit to, co je dobré, nebo neuděláte nic,“ komentuje běžný život v těchto dnech na Ukrajině. Je si naprosto vědom možné smrti. Byl by ochoten položit vlastní život za svou zemi? „Samozřejmě. Jinak bych tu nebyl,“ bez rozmýšlení odpověděl.