Nadějnému hokejistovi zničil kariéru otec: Týral ho a znásilnil mu matku před očima

Autor: zvo

Nadějný obránce Hvězdy Praha Viktor Krejča (19) se musel vzdát svého milovaného hokeje. Když nejvíce potřeboval oporu rodičů, jeden z nich naprosto selhal a svým jednáním mu ukončil kariéru. Hoch zažil domácí násilí i týrání od vlastního otce.

Šikovný zadák se teď mohl snažit zaujmout extraligové skauty nebo dokonce zahraniční hokejové náboráře. Místo toho Viktor Krejča řeší své vnitřní démony s pomocí psychologů a psychiatrů. Bolest mu způsobil jeden z nejbližších - otec. Vystavoval ho nadávkám, ponižování a týrání takovým způsobem, že hoch nezvládal fyzicky svůj oblíbený sport. Musel tedy sen o hokejové kariéře utnout.

„Přišlo mi, že mě nebral jako svého syna. Lásku od táty jsem nezažil. Byl nepříjemný, nechtěl se se mnou moc bavit. Už odmala jsem si přišel, že ho otravuji,“ popsal v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. Již ve 12 letech se přitom stal svědkem události, která ho poznamenala nejvíce. „Přišli jsme s bráchou domů z nákupu a já jsem viděl, jak táta mámu znásilnil. Mamka se z toho pozvracela a v tu dobu jsem si uvědomil, jaký otec je a jak se ke mně a k mámě chová. Předtím jsem si myslel, že je to normální. Ale když jsem to viděl na mamce, řekl jsem si, že to už fakt normální není. Začalo mi to docházet,“ označil dobu, kdy byl nucen okolnostmi předčasně dospět.

Od odepřené psychologické péče k útěku z domova

Máma nakonec vztah s tyranem nezvládla a odešla od rodiny. Nechala své syny s otcem samotné. „Myslel jsem si, že když odejde z domova, bude to lepší. Doufal jsem, že mě vezme s sebou, ale to se nestalo. Potřebovala nejdřív zachránit sebe. Myslela i na sebevraždu,“ zastává se Viktor maminky. Chování otce se k hochům poté zhoršilo. Viktor začal trpět silnou depresí až donutil tátu k návštěvě psychologa. „Psycholožka zjistila, že mám panické ataky, deprese, úzkosti a sebevražedné sklony. Otec na to reagoval tak, že už nechtěl, abych tam chodil. Psycholožce řekl, ať to smaže z dokumentace, že to tam nesmí být. Léčbu mi odepřel. Nechal mě v tom,“ vzpomíná Krejča.

„Nedával jsem to na sobě znát. Otec mi fyzicky neubližoval, spíše jenom psychicky. Nikdo nic nevěděl,“ řekl, a tak ani ve škole nikdo nepoznal, že by trpěl. Nakonec se mladík rozhodl pro útěk z domova. Nedovršil ani plnoletosti a prostě se jednou při cestě ze školy rozhodl, že se domů už nevrátí. Namísto toho vyhledal maminku, s kterou si jen občas tajně napsal zprávu, ale posledních pět let se neviděli. Objevil se u ní v práci a oba si padli do náruče. Matka se mu stále omlouvá, že ho nevzala s sebou, on jí však nic nevyčítá.

Po roce od útěku musel čelit osobnímu setkání s rodiným tyranem kvůli alimentům. „Choval se, jako by se nic nestalo. Smál se mi do obličeje. Bylo mi z něj špatně. Připravoval jsem se tři měsíce na to setkání. Mediační pracovnice byla na mé straně,“ uzavřel svůj příběh s tím, že by se rád stal fyzioterapeutem a pomáhal lidem.